Bádání v psí DNA nedávno odhalilo, že prapes všech dnešních psů – evropských i asijských a dokonce i těch amerických, které chovali původní indiáni před příchodem Kolumba, pocházel z oblasti východní Asie a že se vyvinul z východoasijského vlka.

Poněvadž výzkum psí DNA znovu pokročil,  přinášíme pro pejskaře další, tentokrát praktické informace. Brzo již nebude problém zjistit původ jakéhokoli psa nebo feny a to dokonce ani u těch  z takzvané „pouliční směsi“. Dosud se jejich původ nedal spolehlivě určit a mohli jsme jej pouze odhadovat. Například podle tělesné stavby nebo krevních skupin se usuzovalo, která plemena v sobě ten který jedinec má. To by se nyní mělo změnit.

Američanka Elaine Ostranderová se obklopila týmem spolupracovníků z Hutchinsonova centra pro výzkum rakoviny. Společně si vzali si do hlavy, že najdou způsob jak rozlišit různá plemena psů. Na DNA hledají oblasti (značky), které jsou pro jednotlivá plemena specifické. Zatím se jim daří a údajně budou již brzo schopni podle zděděných značek na DNA bezpečně zjistit, která z plemen stála u zrodu toho kterého jedince.

Na první pohled by se mohlo zdát, že vytčený úkol je jednoduchý. Není tomu tak, neboť patnáct tisíc let domestikace dalo vznik přibližně čtyřem stům plemen psů. A tak hledání zmíněných značek - jednotlivostí specifických pro to které plemeno, je hledáním jehel v kupkách sena. To ale není ještě ten hlavní zádrhel. Problémy spočívají v tom co rozumíme pod pojmem plemeno. O tom, zda se jedná o plemeno rozhodují chovatelé a mnohdy neuváženě. O novém plemeni se někdy hovoří i u „plemen“ vyšlechtěných v průběhu několika málo desítek let. Příkladem je  Presa Canario.

 

Presa Canario bývá u nás označováno také jako Kanárská doga. Jedná se o španělské plemeno a i když jehož původ sahá až k prehispánskému pastýřskému psu, při jeho restaurování došlo ke křížení s dalšími plemeny, jako například s Mastiffem a celou řadou dovezených molossoidních psů. Verdikt FCI o uznání plemene padnul v červnu roku 2001, ale ještě dlouho se bude jednat o zvířata krajně nevyrovnaná.

 U „plemen“, která papírově plemenem jsou, ale ve skutečnosti se u nich jedná jen o novodobou, neustálenou směs kříženců jiných plemen, tak u těch musí nutně vzniknout problém s  určením specifické plemenné značky, kterou by se od jiných plemen odlišovalo. U těchto zvířat se budou ještě řadu desítek let vyskytovat značky původních plemen.

Z uvedeného se můžeme důvodně domnívat, že slibovaný test na původ psů bude mít určité omezení. To bude vypadat přibližně následovně: Určíme vám původ vašeho voříška, ale jen za předpokladu, že se na jeho zrodu nepodílel příslušník některého z novodobých, neustálených plemen psů. I přes naznačené omezení, které se ostatně bude týkat jen výjimek, lze předpokládat, že test na určování původu psů, třeba těch z útulků, bude komerčně úspěšný, neboť kdo by nedal pár dolarů za to, aby si mohl zasvěceně pohovořit na téma: co že to vlastním za psa?