Oscar Wilde o absintu: "Po první sklence vidíte věci tak, jak je chcete vidět. Po druhé je vidíte takové, jaké nejsou. Nakonec je spatříte takové, jaké skutečně jsou, a to je ta nejpříšernější věc na světě!"

Málokterý alkoholický nápoj má takovou pověst zahalenou do tajemství účinků jako právě absint. Zejména bohémští umělci v Paříži na konci 19. století kašlali na měšťáckou morálku a milovali absint, i když jeho vinou často překročili hranici šílenství. Edouard Manet, Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Arthur Rimbaud, Oscar Wilde, Ernest Dowson, Edgar Degas, Henri de Toulouse-Lautrec, Vincent Van Gogh, Adolphe Monticelli, Paul Gauguin, Alfred Jarry, Pablo Picasso, Ernest Hemingway, Edgar Allen Poe – to jsou jména světoznámých a uznávaných umělců, která spojuje užívání absintu jako zdroje inspirace.

 

Absintová lžička

Užívali ho a věřili, že rozšiřuje vědomí s psychedelickými vlivy a nazývali jej „zelenou vílou“ nebo „zelenou múzou“. A popularita tohoto nápoje se šířila Evropou a Spojenými státy, ačkoliv se mezi pijáky absintu objevovaly nemoci a násilnické epizody a daly mu tak pověst nebezpečné drogy. Proto byl nejenom v Evropě zakázán. Nápoj, opředený kouzlem zašlých časů, s bouřlivou pověstí a rituály, které jsou s jeho pitím spojovány, na svých obrazech zvěčnili Edgar Degas, Eduard Manet a především Henri de Toulouse-Lautrec, jehož příběh je dobře znám. „Zelená víla“ u něj vyvolávala halucinace a malíř tvrdil, že ho pronásledují bezhlavé příšery.

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je základní ingrediencí absintu a protiváhou ústa znecitlivující sladké dominantní chuti anýzu. Tento blízký příbuzný estragonu používaného v kuchyni jako koření a byliny našich rumišť pelyňku černobýlu dodává drinku hořké podtóny chuti – a pijákovi absintu údajnou jasnozřivost. Oboje se prý přičinilo o oblibu i zakázanost tohoto alkoholu. Dlouho se mělo za to, že neurotoxin thujon, obsažený v pelyňku, udržuje pijákovi čistou hlavu, přestože současně podléhá příjemnému stavu otupění způsobenému alkoholem.

Zvětšit obrázek

Obraz Alberta Maignana "Zelená múza" (1895) zobrazuje básníka podléhajícího mysl ovlivňujícímu absintu. (Kredit: Musée de Picardie, Amiens)

Nejnovější studie by snad mohla ukončit dlouhý spor vedený po staletí o tom, která složka absintu způsobila u toho exotického zeleného aperitivu předpokládaný vliv na změny nálad a toxické vedlejší účinky, když je konzumován nad míru. Skupina vědců z Evropy a Spojených států zjistila, v nejobsáhlejší analýze starých lahví originálního absintu, že viník je zřejmě přirozený: vysoký obsah alkoholu, spíš než thujon, kterému je všeobecně připisována odpovědnost za účinky absintu. Absint obsahuje asi 70 procent alkoholu dávající mu sílu 140 procentního požitku.

 

Ve starých zkoumaných vzorcích bylo thujonu minimum. Dřívější absint by splnil i dnešní normy.

V této studii Dirk W. Lachenmeier a jeho kolegové poukazují na to, že vědci vědí velmi málo o složení originálního absintu vyráběného ve Francii před tím, než v roce 1915 tato země tento nápoj zakázala. „V ojedinělé studii byly analyzovány vzorky starého absintu, pocházejícího ještě z doby před jeho zákazem. Výzkumníci analyzovali celkem 13 vzorků  absintu ze zapečetěných lahví. Je to poprvé, co byla provedena tak rozsáhlá analýza absintu pocházejícího z období před jeho zákazem.“

Analýza sledovala především obsah thujonu, všeobecně považovaného za „aktivní“ složku v absintu. „Je to určitě hluboce zakořeněná pověst absintu, že je více drogou než nápojem,“ dodává Lachenmeier. Thujon byl označován za příčinu „absintového šílenství“ a „absintismu“ (onemocnění z nadměrného požívání absintu), což je soubor symptomů zahrnující halucinace, stažení obličejových svalů, sníženou citlivost a demenci.

Zvětšit obrázek

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)

Nicméně tato studie zjistila relativně nízkou koncentraci thujonu, a to v množství menším než bylo dříve odhadováno a naprosto nedostatečném k tomu, aby stačilo na vysvětlení absintismu. Hladina thujonu v „předzákazovém“ absintu vlastně byla na té samé úrovni jako u „moderního“ absintu vyráběného od roku 1988, kdy Evropská unie (EU) vydala nová pravidla umožňující jeho výrobu. Kromě toho laboratorní testy nezjistily žádnou jinou složku, kterou by bylo možné vysvětlit vliv absintu. „Vzali jsme do úvahy všechny složky, ale v absintu nebylo zjištěno nic kromě etanolu, co by mohlo vysvětlit syndrom absintismu,“ vysvětluje Lahenmeier. „Vědecká data nemohou vysvětlit pověst „předzákazového“ absintu, jako psychedelické látky. Z nedávného historického výzkumu absintismu byl učiněn závěr, že zřejmě šlo o „pouhý“ alkoholismus.“

„Dnes to vypadá, že část konzumentů chce, aby tento mýtus byl pravdou, i když zde nejsou důkazy založené na pozorování nebo zkušenosti,“ říká Lachenmeier. „Je tu naděje, že tento dokument ještě urazí dlouhou cestu vedoucí k vyvrácení minimálně prvního z těchto mýtů, neboť přesvědčivě prokazuje, že obsah thujonu ve vzorovém výběru „předzákazového“ absintu by splnil i moderní limity EU.“

 Zdroj: American Chemical Society