Zvětšit obrázek

Na Kypru je jedna z mála posledních kolonií volně žijících oslů na světě.

Poté, co byly koncem března v rezervaci Karpas nalezeny mrtvoly deseti ušatců, mladí turečtí Kypřané se svými řeckými kolegy se rozhodli ke společné akci. Vyrazili do boje za jejich záchranu pod  heslem: „Zachraňme kyperské osly“. Transparenty hlásají: „Kdo škodí přírodě je nepřítelem lidství“. V hnutí mladých Kypřanů už ale nejde jen o osly. Veřejnost a celosvětovou podporu si mladí získali zorganizováním pohřbu zastřelených oslů u obce Rizokarpas. Jakýmsi mluvčím skupiny se stal Deniz Direkci, dvacetiletý zaměstnanec základní školy, který na shromáždění z oslího masakru obvinil farmáře a investory. Farmáři nemají osly v oblibě proto, že se občas přiživují na plodech jejich práce. Investoři by oslům nejraději zakroutili krkem zase proto, protože by „ladem ležící“ pozemky mohli lépe „zhodnotit“ ve formě stavebních parcel. Na poslední protestní akci, kde tato obvinění padla, se podle BBC zúčastnilo již zhruba 2000 osob.  Lidí, kteří chtějí poloostrov Karpas zachovat jako oázu klidu a míru přibývá.

Divocí osli na Kypru jsou pozůstatkem invaze Turků z roku 1974. Ne, že by je sem Turci přivezli. Osli tu byli již dávno před tím. Změnilo se jen to, že osli jsou nyní divocí. Jejich původními vlastníky byli kyperští Řekové, jež zde farmařili. Ti ale ve spěchu při úprku před tureckými vojáky na jih, nechali svoje ušáky napospas osudu. Kypr je dodnes rozdělen zelenou demarkační linií, kterou hlídají jednotky Spojených národů. Na obou stranách turecko-řecké hranice ale začíná stavební boom. Osli a snaha zdejších lidí udělat z území chráněnou rezervaci, se stávají pro ziskuchtivé developery překážkou. Pozorovat to lze i na tom, že území, kde se osli pasou, jsou systematicky vypalována.

Zvětšit obrázek

Kypr s vyznačenou zelenou demarkační linií. Divocí osli se nacházejí především v severovýchodní oblasti Kypru, na poloostrově Karpas.

Podobně jako severovýchodní turecká část ostrova, je na tom i Řeky spravovaná západní část ostrova (Akamas). Také zde narážejí plány vytvořit tu národní park na nevraživost farmářů. Osli v západní části ostrova nejsou, ale podobná zloba farmářů se tu obrací proti muflonům. I když jsou zde tato divoká zvířata zákonem chráněna, jsou rovněž vybíjena.
Jak se zdá, situaci nyní berou do ruky na ostrově mladí. Tak například devatenáctiletá studentka práv Aysun Yucelová ze severní Nikósie komentovala pro novináře události okolo střílení oslů slovy: „Na zdejší pláže jsme pravidelně o prázdninách jezdili. Malá skupinka oslů se přes den zdržovala na svahu za dunami, kde se spokojeně pásli. Když jsme se uložili ke spánku, přicházeli blíž a bylo je slyšet jak se prochází mezi našimi stany. Nyní jsou mrtví.“  
Ze studie provedené v roce 2003 vyplývá, že v oblasti Karpas bývalo zhruba 800 oslů, kteří se protloukali zdejší krajinou sadů, olivových hájů, luk a občas i pšeničných lánů. Demarkační linie jim nic neříkala. Právě toho se mladí chytli a jejich myšlenka nenásilí a spojení se začíná šířit.

Zvětšit obrázek

Osli a hnutí za jejich záchranu se stalo sjednocujícím prvkem regionu rozděleného válečným konfliktem. (AFP)

Vlastní pohřeb oslů se také obešel bez incidentů a policie nemusela zasahovat. Průvodu se účastnilo 15 dopravních prostředků obsazených mladými aktivisty. Průvod jel trasou dlouhou 50 km. Cestou aktivisté míjeli turisty i překvapené farmáře na traktorech. Děti farmářů nosili „pozůstalým“ kytice natrhaných lučních květů. Podstatu sporu zřejmě nejlépe vyjádřila básnířka a spisovatelka Jenan Selchuková, která na tryzně konané v jedné tamní hospodě situaci zhodnotila slovy: Spor již není jen o oslech.  Jde v něm také o uchovávání tradic, způsobu života, rázu zdejší krajiny a společnou budoucnost ostrova.

Dnes je Kypr znám pro turismus a produkci brambor. Byly ale doby, kdy byl po celém Středomoří synonymem pro zdejší osly. Ti byli vyhlášeni pro svou mohutnost, odolnost a fyzickou výdrž. Zdejší oslí hřebci byli také žádaným artiklem i pro křížení s koňmi. K produkci mul. Historici by vám potvrdili, že na bedrech mul závisel osud nejednoho válečného tažení a to jak za dob Alexandra Makedonského, tak i v novodobých světových válkách. V příručce z roku 1931 se například dočteme, že kyperští osli jsou velmi kvalitní a že jsou schopni přepravovat náklad o hmotnosti 75 kg i více. Proč byla tato zvířata u vojáků tak oblíbena? Jednoduše proto, že koně se v horách plaší a padají i s drahocenným nákladem do roklí. Osel a mula jsou mnohem nenáročnější na menáž a na kg své živé hmotnosti přepraví více nákladu. Jejich hlavní předností ale je, že v chůzi po horách jsou něco jako neomylné baletky, které nepanikaří a vždycky přesně ví kam šlápnout. Kvalitu oslích služeb nepřekonala v horách žádná technika, ani ta za druhé světové války. Aby se hýkající pomocníci neprozradili, měly armády specialisty, kteří oslům vyoperovávali hlasivky.  

V nedávnou válkou rozděleném Kypru se paradoxně právě osli nyní stávají symbolem sjedncení. Mládež z obou stran hranice je s určitou nadsázkou prohlašuje za prapůvodní „Kypřany“, kteří mají nárok do zdejšího života co mluvit. Osli se tak stávají symbolem a nadějí na mírové řešení konfliktu a lepší budoucnosti tohoto regionu.
Náš osel svým kyperským kolegům drží palce a hodlá jejich slávu mírotvorců šířit, aby se dostala i do dalších míst válečných konfliktů. Precedens na Kypru podle nás jasně potvrzuje, že tam, kde to politici a válečníci svým úsilím dotáhli do totálně neřešitelných konců, je nejlepším řešením přenechat to oslům.