Odpověď na tyto otázky přináší studie týmu vedeného Colinem Russellem z University of Cambridge zveřejněná prestižním vědeckým týdeníkem Science.  Kolébkou každoročních epidemií chřipky jsou země jihovýchodní a východní Asie. Oblast, kde vznikají nové varianty běžného viru H3N2 chřipky typu, se táhne od tropů až po pásmo s mírným klimatem a zahrnuje země, jako je Singapur, Thajsko, Japonsko nebo Jižní Korea. K těmto závěrům došel  Russellův tým na základě genetických analýz 13 000 vzorků chřipkových virů posbíraných po celém světě v rozmezí let 2002 až 2007. Ze změn dědičné informace i z toho, jak na daný typ viru zareagoval imunitní systém nakažených lidí, dokážou vědci určit vzájemnou příbuznost jednotlivých virů a rozplést tak zašmodrchané klubko evoluce velmi rychle  se měnícího chřipkového viru. To dovolilo Russellovi a jeho kolegům sestavit mapu migrace chřipkových virů světem. Výrazně tím přispěl k rozluštění jedné velké záhady současné epidemiologie. Zrod každoročních chřipkových vln vysvětlovali experti hned několika protichůdnými teoriemi. Jedni viděli rodiště chřipky v Číně, druzí je umisťovali  kamsi do tropů, kde měly chřipkové viry cirkulovat celoročně.

Colin Russell

Russell a jeho spolupracovníci zjistili, že chřipkové viry zrozené v jižní či jihovýchodní Asii doputují během šesti až devíti měsíců do Austrálie, Evropy či Severní Ameriky. Za dalších pár měsíců se nová chřipka přestěhuje na jihoamerický kontinent. Do své asijské domoviny se už virus nikdy nevrátí. K roznášení viru po světě významně přispívá čilý dopravní ruch. Do Evropy a Severní Ameriky virus obvykle přicestuje na palubách letadel na dálkových linkách. Jižní Amerika  má poměrně málo přímých spojů s Asií a tak získává chřipku až „z druhé ruky“ importem z Evropy a Severní Ameriky.

Zvětšit obrázek

Místem zrodu nového typu chřipky je jižní a jihovýchodní Asie.

K místu zrodu nového typu chřipky předurčuje jižní a jihovýchodní Asii pestré spektrum klimatických podmínek na poměrně malém území. Propojenost životního cyklu chřipkové viru s klimatem dokazuje i fakt, že v mírném klimatickém pásmu propukají epidemie chřipky z nepříliš jasných důvodů v zimních měsících. To platí jak na severní tak i na jižní polokouli. V tropech řádí chřipka nejvíce v období dešťů. Rychlost šíření nového chřipkového viru určuje přednostně počasí a nikoli vzdálenost. Například města Bangkok a Kuala Lumpur od sebe dělí jen 1100 kilometrů, ale chod ročních dob je v nich odlišný. Chřipka proto potřebuje ke zdolání této vzdálenosti  půl roku.

Každoročně se nakazí chřipkou desetina obyvatel Země. U čtyř milionů lidí vyvolá vážnější zdravotní komplikace. Počet obětí na životech se pohybuje od čtvrt do půl milionu. Větší škody chřipka nepáchá jen díky preventivnímu očkování, jemuž se za rok podrobí na celém světě 300 milionů lidí.
Nové poznatky Russellova týmu mají obrovský význam pro boj s chřipkovými epidemiemi. K výrobě dostatečného množství vakcíny je zapotřebí čas, a tak virologové a epidemiologové s předstihem zkoušejí odhadnout, jaký virus podnikne tažení světem a jaká vakcína proti němu bude nejlépe chránit. Většinou se strefí a vakcína je spolehlivá. Někdy se ale objeví nový typ viru, s kterým nikdo nepočítal, až poté, co už byla očkovací látka vyrobena. Z Russellovy studie vyplývá, že k úspěšnému zachycení „prvních vlaštovek“ chřipkových epidemií musí zdravotníci upřít pozornost do jižní a jihovýchodní Asie.