Opravdu máme mezi svými předky tak různorodou „zoo“? A nebo jsme se stali obětí omylů či dokonce ctižádosti paleoantropologů nacházet stále nové a nové předky člověka? Kdo formoval hlavy našich předků – evoluce nebo tlaky kamení?

 Pod titulkem „Časní hominidi – různorodost či deformace?“ uveřejnil před časem americký paleoantropolog Tim White na stránkách prestižního vědeckého týdeníku Science zajímavý názor. Vzal si na paškál „keňského placáka“ tedy fosilní lebku starou 3,5 milionů roků a přisouzenou novému druhu živočišného předchůdce člověka.

Klan Leakeyů, kteří ovládají keňská naleziště už několik desetiletí, dal dávnému tvorovi jméno Kenyanthropus platyops čili „muž s plochou tváří z Keni“.

Laik už se začíná ve všech ardipitecích, ororinech, kenyantropech, australopitecích a pestré paletě zástupců rodu Homo orientovat. Dnes žijí jen čtyři druhy lidoopů a jeden druh člověka. Ale před pár miliony či statisíci roky bychom zřejmě příbuznými člověka zaplnili malou zoo. A nebo ne? I White si stěžuje na „chaos v antropologické nomenklatuře“ a „děsivou různorodost jmen“. A je přesvědčen, že všechny dramatické rozdíly v tvaru lebek neodrážejí skutečné rozdíly v proporcích hlav jejich vlastníků. Whiteův názor stojí za zváženou i ve vztahu k dalším fosíliím našich údajných předků a nejen ke „keňskému placákovi“.

Lebka  kenyantropa byla během geologických procesů vystavena takovým tlakům, že ji to rozštípalo na 1100 kousíčků, z nichž mnohé jsou menší než 1 cm. White je přesvědčen, že při tom byla lebka i silně deformována a její plochý obličej lze připsat na vrub především posmrtné deformaci. Kenyantropus je podle Whitea jen „zmáčklým“ australopitekem druhu Australopithecus afarensis. Podobně prý mohou paleoantropologické učebnice zaplňovat i další „zmáčklící“, které vědci vděční za nález, s nímž si mohou „udělat jméno“ ochotně popíšou jako nový druh. Čím více je lebka deformována, tím hůře se u ní dá počítačovou rekonstrukcí určit původní tvar. Seknout se je děsivě snadné.

Ostatně paleontologové si už několikrát „naběhli“ podobným způsobem. Počátkem 20. století popisovali američtí vědci jako na běžícím pásu nové druhy prasatům příbuzných oreodontů starých 34 až 24 milionů roků. Byl mezi nimi třeba Platychoerus platycephalus (placaté prase s plochou hlavou) nebo Stenopsochoerus (úzké prase). Pak se ukázalo, že jsou zástupci jednoho a toho samého druhu. Jednu kostru ale vzaly geologické procesy do svěráku od hřbetu a břicha a druhou pak zmáčkly z boku.

Nemáme snad mezi svými údajnými předky rovněž jen různě pomačkané zástupce několika mála druhů?

Kenyanthropus platyops čili „muž s plochou tváří z Keni“

Nad touto rekonstrukcí „keňského placáka“ napadá člověka jediné – slavná věta z pohádek o princezně z jihočeského mlýna: „Já jsem malej, ale šikovnej.“

Neměla by snad „placákova“ lebka vypadat takhle – jako lebka australopitéka Australopithecus afarensis?

Afarští australopitéci by se možná divili, jak jsme jejich příbuznému zdeformovali obličej a jeho označení za „člověka s plochým obličejem“ by brali jako urážku.

Žádný příspěvek nebyl zadán