Někdy krmení ptákům svědčí. Jasně to prokázala studie zveřejněná ve vědeckém časopise Biology Letters. Robbová přikrmovala přes zimu sýkory modřinky v některých lesích burskými oříšky. V jiných lokalitách ponechala ptáky, aby se o sebe postarali sami. O pozitivním vlivu přikrmování nebylo pochyb. Krmené sýkory vyvedly na jaře podstatně více mláďat než ptáci, kteří se museli bez buráků obejít.
Jak ale dokazují výsledky mnohaletého bádání na velkém počtu různých ptačích druhů zveřejněné Gillian Robbovou a jejími kolegy ve vědeckém časopise Frontiers in Ecology and the Environment, nemají plná krmítka na ptáky vždycky tak příznivý efekt. Vydatně přikrmované floridské sojky zahajují snášku vajec velmi brzy. Mláďata se pak líhnou v časném jaru, kdy pro ně rodiče nenacházejí dostatek vhodné potravy. Přikrmování ptactva během zimy má i další nepříznivé následky. Přezimující ptáci se diky plným krmítkům dočkají jara v nepřirozeně dobré kondici. Tažní ptáci jsou po návratu ze zimovišť na jihu vyčerpáni dlouhým letem a svádějí pak s vykrmenými „starousedlíky“ nerovný zápas o místa ke stavbě hnízda nebo potravu.
Negativní dopady na životní prostředí s sebou nese i intenzivní pěstování rostlin pro produkci nejrůznějších ptačích zobů. Vedle bezohledného hnojení a používání chemických postřiků zatěžuje životní prostředí i transport tisíců tun krmiva od pěstitelů ke spotřebitelům.
Na otázku, zda v zimě ptákům sypat do krmítek, odpovídá Gillian Robbová v rozhovoru pro vědecký týdeník Science vyhýbavě: „Potřebujeme o tom vědět mnohem více.“ Někteří ornitologové už ale se zimním přikrmováním ptáků přestali.
Zbloudilí tažní ptáci
Drobní pěvci budníčci pruhohlaví hnízdí v sibiřské tajze a zimují v teplých krajích jihovýchodní Asie.
Občas je můžeme potkat i ve střední Evropě. Vědci si dlouho mysleli, že se tito ptáci stali obětí prudkých vichrů, které je snesly z kurzu na cestě do asijských zimovišť. Nejnovější výzkum německých ornitologů odhalil, že budníčci létají na špatné zimoviště z vlastní vůle. Urazí stejnou vzdálenost, jaká by je čekala na cestě do jihovýchodní Asie, ale vydávají se na cestu opačným směrem.
Směr podzimního tahu i jeho celkovou délku mají ptáci zakódovanou v dědičné informaci. U zbloudilých budníčků zřejmě došlo k chybě v genetickém naprogramování cesty.
„Je to jako když autem špatně najedete na dálnici a vydáte se na druhou stranu,“ říká vedoucí německého výzkumného týmu Robert Pfeifer.
Defektní dědičná informace pro směr tahu se v ptačí populaci nešíří. Většina zbloudilých budníčků evropskou zimu nepřežije. Ti, kterým se to povede, zase při návratu netrefí na sibiřská hnízdiště.
Špatný geneticky program vede některé budníčky na opačnou stranu. Místo v jihovýchodní Asii končí ve střední Evropě.
Pramen: Journal of Ornitology, Biology Letters, Frontiers in
Diskuze:
