„Potrava a plodnost jdou ruku v ruce“. „Ženy západu rodí jako 30-tunové gorily“. To jsou dva titulky z článků v seriózních vědeckých  publikacích těchto dnů. V podstatě v nich jde o zveřejnění poznatku výzkumníků, kteří dospěli k tomu, že čím má jedinec vyšší spotřebu, tím méně má potomků.

Američtí ekologové si matematikou „posvítili“ na záhadný pokles porodnosti ke kterému dochází ve všech společnostech, které se staly technologicky vyspělými. Zjišťovali, zda tento pokles nějak kopíruje křivku spotřeby potravy. Ve zvířecí říši totiž porodnost úměrně klesá s nárůstem spotřeby potravy. Toto pravidlo platí u zvířat obecně a energetická spotřeba jedince je zase v úzkém vztahu k velikosti těla, takže výsledkem těchto dvou závislostí je skutečnost, že čím hmotnější zvíře je, tím méně má potomků.

Zapadá ale do těchto obecných zákonitostí přírody také člověk?

U goril s hmotností přibližně 100 kg můžeme očekávat, že budou v budoucnu mít 3 až 6 potomků. Většina severoamerických a západoevropských žen, jejichž hmotnost je podstatně nižší než 100 kg, má ale ve skutečnosti méně než dvě děti. Zdá se, jakoby citované pravidlo o konzumaci potravy a množství přijaté energie se na plodnost  pána tvorstva nikterak nevztahovalo. Pokud by totiž platilo, musely by mít ženy více dětí, než mají jejich příbuzní – lidoopi s jejich třemi až šesti potomky.
Zdání, že vztah spotřebované energie a následný pokles porodnosti,  jakoby u lidí neplatily trvalo jen do doby než ekologové do kolonky „spotřebovaná energie“ započetli skutečnou celkovou spotřebu, tedy kromě energie obsažené v zkonzumované v potravě také energii spotřebovanou jedincem v dopravě, na topení a při zábavě  (ta u severoameričanů představuje 11 000 watů). Pak začal vztah platný pro celou živočišnou říši platit i na lidi.
Tento závěr potvrzuje Melanie Mosesová z univerzity v Albuquerque v Novém Mexiku, která porovnávala údaje z více než sta zemí, a sledovala jak se měnila porodnost za posledních 150 let. Porodnost ve všech zemích pravidelně, rovnoměrně klesala s nárůstem energetické spotřeby. Také v Evropě populace začala výrazně klesat okolo roku 2000 v návaznosti na záchvat nárůstu spotřeby energie.
Je to jakoby  „dělání energie bránilo dělání dětí“.
Antropolog Robert Foley z Velké Británie v této souvislosti hovoří o paradoxu, kdy lidé s tím, jak se stávají bohatšími, přestávají mít potomky. Vysvětlením mohou být vysoké životní náklady a tvrdá konkurence ale zůstává záhadou, proč také spotřeba energie mění chování lidí ve smyslu neochoty se reprodukovat. Lidé by přece své  rozhodování mít děti neměli podřizovat výsledkům závěrečného účtu statistického úřadu ohledně  hrubého domácího produktu.
Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že honba za tím poskytnout dětem odpovídající bohatství je pro nás důležitější než nutkání zajistit si dostatek potomků.

Závěr
Nechť je síla vedoucí lidstvo k dobrovolnému rozhodnutí omezení své reprodukce jakákoli, je mocná. Také si můžeme poněkud poopravit naší vžitou představu, že čím více jsou matky při těle, tím méně mají potomků. Podle poznatků amerických ekologů platí, že čím více energie společnost spotřebovává, tím více  klesá porodnost u jejích členů. A nemusí přitom jít o souvislost s otylostí.