Díky studii, provedené týmem výzkumníků z Massachusetts General Hospital Cardiology Division, byly učiněny první kroky na cestě k rozpoznání jedinců, u kterých je vhodné včas nasadit léky na snížení hladiny cholesterolu a aplikovat další opatření, která by vedla ke snížení rizika vzniku náhlých oběhových potíží.

Představa cílené léčby jedince podle jeho genetického profilu se těšila popularitě a vzbudila mnoho nadějí, ale až donedávna tu bylo málo přesvědčivých důkazů které by tento optimismus podpořily. 
 

 

Doktor Sekar Kathiresan: „Cítíme, že data, která jsme získali, dávají dva různé pohledy. Za prvé, tímto poskytujeme základ pro budoucí využitelnost informace o kombinacích některých genů pro budoucí preventivní kardiologickou péči. A za druhé ukazujeme, že konkrétní kombinace rozmanitých variant genů, které mají vztah k metabolismu cholesterolu, významně přispívají ke genetickému riziku srdečního infarktu.“

Odhaduje se, že asi polovina kombinací „high-density“ lipoproteinu (HDL) a „low-density“ lipoproteinu (LDL) v hladině cholesterolu je spíše ovlivněna dědičností, než způsobená faktory životního stylu, jakými je třeba dieta a cvičení. Ačkoliv byly ve studiích spojovány různé kombinace genů s hladinami cholesterolu, vlastní vliv těchto kombinací na riziko kardiovaskulárních chorob je nejasný. Současná studie byla navržena tak, aby odhalila případný přímý vliv těchto variant genů na riziko srdečních příhod (mrtvice, infarktu, náhlé smrti příčinou selhání srdce) a zda by určení takových genových variant nemohlo  předpovědět toto riziko lépe než jednoduché měření hladiny HDL a LDL v krvi.

Výzkumný tým se zaměřil na polymorfismus devíti jednotlivých nukleotidů (single-nucleotide polymorphism, SNP), které již dříve byly spojovány s hladinou cholesterolu. V rámci této studie byla analyzována data od 5 414 dospělých Švédů, kteří se zúčastnili velké epidemiologické studie. Navíc jim byl změřen HDL a LDL cholesterol a udělána genetická analýza, zda se u nich nevyskytují některé z devíti sledovaných genových variant. V testu byli jen osoby, jež se neléčily na snižování hladiny cholesterolu. Po provedeném genotypování účastníků bylo účastníkům přiděleno genotypové hodnocení v rozsahu od 0 do 18, založené na tom kolik nežádoucích sledovaných variant v genu (SNP) měli. Z účastníků, kteří před zahájením studie neměli žádnou srdeční příhodu jich bylo 238 postiženo srdeční mrtvicí, infarktem nebo náhlou srdeční smrtí během následujících 10,6 let.

 

Průřez arterií s usazeným cholesterolem.

Vyšší genotypové skóre špatných variant SNP se odrazilo ve vyšší hladině LDL („zlého“) cholesterolu a nižší hladině HDL („hodného“) cholesterolu. A co je na tom nejdůležitější: ti s genotypovým skóre 11 a víc měli o 63 procent vyšší riziko kardiovaskulární příhody než ti, kteří měli skóre 9 a nižší.  U osob standardně zařazovaných do skupiny se středním rizikem kardiovaskulárních chorob, test na sledované varianty genu významně zlepšil možnost rozlišovat ty, jimž hrozí vyšší nebo naopak nižší riziko srdeční příhody.

„Současné medicínské dilema spočívá v tom, že nelze jednoduše rozhodnout jak brzo začít u pacientů s léčbou zaměřenou na snižování hladiny cholesterolu léky, jakými jsou například statiny, které mohou redukovat riziko srdečního infarktu. Naše data naznačují, že ti, kdož po testech na SNP spadnou do skupiny se zvýšeným rizikem srdečních příhod, si tak mohou včas  zajistit intenzivnější léčbu, ať už jde o medikaci nebo úpravu životního stylu,“ říká Kathiresan. „Ale před tím než můžeme přejít od těchto našich „pilotních dat“ k podávání informací, že je možné díky tomu ovlivnit péči o osoby s vyšším rizikem kardiovaskulárního onemocnění, potřebujeme objevit všechny kombinace genů spojené s těmito riziky – a těch bude asi 50 až 100. Pak ještě bude potřeba uskutečnit klinické studie potvrzující, že tyto informace jsou spolehlivou cestou pro rozhodování o léčbě pacientů.“

Zdroj: Massachusetts General Hospital,  Celá studie vyšla v Nature Genetics.