„To jim dovoluje pohyb ve vodě bez velkého hluku,“ říká biolog T.J. Uriona z University of Utah, který se pohybem aligátorů zabývá společně se svou šéfkou Coleen Farmerovou. „Tahle dovednost je pro ně důležitá především v situacích, kdy se chtějí přiblížit nenápadně ke kořisti.“
Kromě aligátorů se umějí bez zbytečných pohybů potápět a vynořovat i některé žáby, čolci, želvy nebo mořští savci kapustňáci. Fakt, že se manévrování pomocí posouvání plic vyvinulo opakovaně u obojživelníků, plazů i savců, považuje Farmerová za důkaz jeho velkého přínosu. Aligátoři díky posunu plic zvládají komplikované a přitom velmi nenápadně prováděné manévry s jistotou, jakou rybám nebo tuleňům umožňují ploutve.
Uriona nestudoval plně dorostlé aligátory. To by bylo poněkud nebezpečné. Dospělý aligátor dorůstá délky čtyř a půl metru, má bleskové reakce a tlamu plnou ostrých zubů. Vědci se spokojili s dvouletými mláďaty dlouhými půl metru. Ti už zvládají pohyb ve vodě naprosto dokonale.
Uriona a Farmerová měřili pomocí elektronických čidel aktivitu nejrůznějších skupin svalů v těle aligátorů, kteří se pohybovali v pětisetlitrové nádrži. Ze signálů čidla snímaného na dálku zjistili, že k posouvání těžiště změnou polohy plic využívají aligátoři svaly bránice, pánve, břicha a žeber. Některé z těchto svalů používá aligátor zároveň i k nádechu. Jiné zase zapojuje do výdechu. Při posouvání těžiště je však uvádí do činnost všechny najednou. Svaly se napínají, když zvíře míří pod vodu. Jakmile se svaly uvolní, vypluje aligátor na hladinu.
Výsledky výzkumu Uriona a Framerové přináší nejnovější číslo vědeckého časopisu Journal of Experimental Biology. Článek přináší i zajímavý náhled na evoluční historii aligátořích manévrovacích svalů. Před 250 miliony lety žili předci dnešních krokodýlů a aligátorů výhradně na souši a nebyli větší než kočka. Až doposud byli vědci přesvědčeni, že důkladně vyvinuté brániční svaly současných krokodýlů, jsou dědictvím po těchto pravěkých plazech. Bránice jim měla pomáhat při dýchání za běhu. Uriona a Farmerová jsou jiného názoru. Předpokládají, že se brániční svalovina vyvinula až u krokodýlů, kteří před 145 miliony roků opustili souš a začali trávit většinu života ve vodě. Původně jim bránice sloužila jen k posouvání plic a změně těžiště. Teprve dodatečně ji začali využívat i k dýchání. V té době se také začali podobat současným krokodýlům a aligátorům s typickou protáhlou lebkou, krátkými končetinami a mohutným ocasem.
Pramen: University of Utah
Diskuze:
