Abýdos (méně správně psáno také jako Abydos), egyptsky Abidžu, je archeologická lokalita na západním břehu Nilu.
Toto místo v dnešním Egyptě, zhruba 100 km severozápadně od Luxoru, bylo osídleno už v době pravěku. Je ale spíše známé jako tzv. národní hřbitov starých Egypťanů. Kdysi to bylo jedno z nejvýznamnějších náboženských center starověkého Egypta. Dokonce se má zato, že někde poblíž leží dosud nenalezené město Cenej, první hlavní město starověkého Egypta. Nyní se v souvislosti s touto lokalitou mluví o oslech.
O hýkajících ušácích se ví, že jejich domestikace se odehrála až v „druhé vlně“. Dříve než osli byl zdomácněn skot. A samozřejmě také ovce, kozy a prasata. K domestikaci zmíněných druhů došlo již před 10 až 11 tisíci roky. Má se zato, že u tvrdohlavých oslů k tomu ale došlo až o celou polovinu této doby později.
Nedávno byly u žijících oslů provedeny genetické analýzy. Ty odhalily v populaci dnešních domácích oslů dvě velké skupiny. První je zjevně odvozena od nubijského poddruhu osla Equus asinus africanus. Druhá má blízko k oslu somálskému Equus asinus somaliensis. Vědci předpokládají, že osel byl domestikován hned dvakrát a to z obou zmíněných poddruhů, jež se vývojově oddělily před statisíci let.
Kosterních dokladů o domestikaci osla je poskrovnu a tak není divu, že kostry oslů z Abýdosu jsou pro paleontology doslova požehnáním. Jsou totiž ve velmi dobrém stavu. Oslí kostry se zachovaly ve třech hrobech a celkem jich je deset. Jejich stav možnil porovnání anatomických poměrů s dnešními domácími osly. Kosti pohřbených oslů vědci srovnávali s 53 dnes žijícími domestikovanými osly a divokými osly žijícími v Africe.
V podstatě archeologové nyní zjistili, co se očekávalo. Osli z Abýdosu byli pohřbeni před 5000 lety a jejich kosti již nesou známky značného zatěžování. To znamená, že již tehdy na jejich bedra lidé kladli břemena a využívali je k transportním účelům. Dělo se tak již za dob prvních egyptských dynastií. Nikdo dnes nepochybuje, že domestikace oslů byla zásadním bodem lidské historie. Změnil přepravní systém v Africe, Asii, umožnila organizaci prvních měst,...
Poněkud překvapivé je, že kostry těchto zkoumaných oslů, kromě známek změn v důsledku zatěžování jejich pohybového aparátu, si stále nesou také anatomické znaky jejich divokých afrických předků. Takže nález přece jen přinesl něco nového. Je to zjištění, že k domestikaci nedošlo rychle a že se jednalo o dlouhodobější proces, než se soudilo.
Pramen: Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 10.1073/pnas.0709692105
Diskuze: