Zvětšit obrázek

Ilustrace znázorňuje ATV přibližující se ke kosmické stanici. Kredit – ESA, D. Ducros 2007

Let nákladní kosmické lodi ATV (Automated Transfer Vehicle) začal v neděli ráno krátce po páté hodině SEČ z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně. Do vesmíru ji vynesla upravená raketa Ariene 5 letící ve verzi označené jako 5ES. Po osmi minutách letu dosáhla loď požadované dráhy, která byla následně upravena na dráhu kruhovou. Nyní se Jules Verne nachází ve výšce 260 km nad Zemí. V následujících dnech a týdnech bude probíhat testování bezpečného manévrování ve vesmíru a první pokus o spojení s kosmickou stanicí (ISS) může nastat 3. dubna, po plánovaném odletu raketoplánu Endeavour.

Zvětšit obrázek

Ariane 5ES startuje z kosmodromu ve Francouzské Guayaně s prvním exemplářem ATV na palubě. Kredit – ESA /CNES/Arianespace

Evropská kosmická agentura (ESA) tak v krátké době – nedávno byl k ISS připojen laboratorní modul Columbus – připravila svůj druhý významný příspěvek ke stavbě tohoto orbitálního komplexu. Vývoj ATV byl zahájen už v roce 1998. Během uplynulých let řešili jeho konstruktéři celou řadu komplikovaných problémů, které způsobili zpoždění celého projektu. První start byl původně plánován na rok 2004.

Ariane obvykle vynáší těžké družice určené pro geostacionární dráhu. Start s ATV byl pro tuto raketu poněkud neobvyklý. Cílem byla sice „jenom“ nízká oběžná dráha, ale hmotnost nákladu dvojnásobná než je obvyklé. ATV váží na startu kolem 20 tun. To znamenalo mimo jiné změnu těžiště celého systému, což si vyžádalo dodatečné úpravy na raketě. Rovněž jiná než obvyklá dráha letu – sklon oběžné dráhy ISS je 51.6 stupně – vedla k nutnosti zřízení dvou dodatečných monitorovacích stanic v Atlantiku. Jedna z nich byla umístněna na plovoucí lodi, druhá na Azorských ostrovech.

ATV je nejsložitější kosmickou lodí, jaká byla v rámci ESA vyvinuta. Celý let totiž probíhá zcela automaticky. Po oddělení od nosné rakety se loď zorientuje podle hvězd a namíří ke kosmické stanici. Na základě dat z navigačního systému GPS se k ní přiblíží. Ve vzdálenosti 500 metrů přijde řada na laserové dálkoměry. Telegoniometr nepřetržitě vysílá optické pulsy a ze zpoždění odraženého signálu určuje vzdálenost a směr od kosmické stanice.

Zvětšit obrázek

Jules Verne byl na kosmodrom dopraven z Evropy ve zvláštním přepravním kontejneru. Kredit – ESA /CNES/Arianespace

Pod 250 metry se zapojí videometr pracující na jiné vlnové délce. Tento přístroj bude sleduje odrazky na ruském modulu Zvezda, ke kterému se bude připojovat. Astronauté na palubě stanice mohou spojovací manévr kdykoliv přerušit stisknutím jediného tlačítka.

Zvětšit obrázek

Ilustrace ukazuje umístnění ATV v horní části nosné rakety Ariane. Kredit – ESA, D.Ducros

První let ATV Jules Verne je poněkud neobvyklý a má hlavně posloužit k otestování celého systému. Zatímco v případě standardního scénáře se ATV s ISS spojí nejpozději do pěti dnů od startu, tentokrát bude vše probíhat pomaleji. Řídící systém lodi si bude muset poradit s řadou simulovaných scénářů, které mohou při přibližovacím a spojovacím manévru nastat. V následujících týdnech by měl navíc u ISS zakotvit raketoplán Endeavour, tudíž bude spojení ATV se stanicí uskutečněno až později.

Kosmické loď má tvar válce o délce 10 metrů a průměru 4,5 metru. Uvnitř se nachází 45 m^3 přetlakového prostoru. Kapacita tohoto kosmického „náklaďáku“ činí až 7,5 tuny, což je zhruba 3x vyšší číslo než u ruských zásobovacích lodí Progress. Při prvním letu ovšem Jules Verne veze „jenom“ 4,6 tuny – 1 150 kg materiálu a zásob, 856 kg paliva pro modul Zvezda, 270 kg pitné vody a 21 kg kyslíku. Druhou zhruba polovinu nákladu tvoří palivo pro raketové motory samotné lodi, které bude sloužit zejména k úpravám dráhy kosmické stanice. Ta vlivem odporu řídké atmosféry klesá každý den přibližně o 200 metrů.

Asi po čtyřech měsících se ATV naložené odpadem a nepotřebným materiálem od kosmické stanice oddělí a řízeně zanikne v zemské atmosféře nad jižním Pacifikem.

Až do roku 2015 by měla ESA vyrobit a vypustit další čtyři ATV, jež budou společně s ruskými Progresy a snad i japonskými HTV zajišťovat provoz kosmické stanice i po vyřazení raketoplánů z provozu po roce 2010.

Zdroj: ESA