Zvětšit obrázek

Princip je prostý: Základem je polopropustná membrána oddělující dvě prostředí, v jednom je slaná voda a ve druhém sladká. Na obrázku vlevo je vidět, že molekuly vody prostupují polopropustnou membránou a „snaží“ se vyrovnat koncentraci solí v obou roztocích. Po nějaké době dochází k rovnováze a hladina slanějšího prostředí se dostane výš než hladina prostředí méně koncentrovaného. O kolik výš je dáno osmotickým tlakem, závislým na rozdílu koncentrací. Obrácená osmóza funguje tak, že pokud na koncentrovanější kapalinu působí tlak tak molekuly vody postupují přes polopropustnou membránu do prostředí s nižší koncentrací. (Lenntech)

Zvětšit obrázek

Porovnání jednotlivých metod filtrace podle velikosti částic

Holandsko a větrné mlýny – spojení, které naprosto nikoho nepřekvapí. A co takhle Holandsko a větrné mlýny na vodu? To taky není nic nového. Téměř každé malé dítě přece ví, že většina tamních větrných mlýnů nikdy nic nemlela, ale byla to vlastně větrem poháněná čerpadla, která pomáhala vysoušet půdu s vysokou hladinou spodních vod (mnohdy ležící pod úrovní mořské hladiny). Takže na větrem poháněné čerpadlo už dnes také nikoho v Holandsku ani někde jinde nenachytáte, i když kdo ví?

Tak v čem je tedy to tajemství? Co je tak zajímavého na větrném kole, které se objevilo nedaleko Delft, u dálnice číslo A13? Na první pohled na něm není nic neobvyklého: vysoká štíhlá konstrukce z kovu, na jejímž vrcholu se točí větrné kolo podobné těm, která jsou na americkém středozápadě ještě dnes často používána k čerpání pitné vody ze studní pro napájení dobytka. Ale tohle je opravdu v mnohém jiné. Tento větrný mlýn je totiž první svého druhu na světě – je to prototyp nové technologie pro získávání sladké vody. Technici z Delftské univerzity se zamysleli a řekli si: to je sice hezká věc čerpat pitnou vodu pomocí větru, ale co bude vítr čerpat tam, kde žádná pitná voda není. A tato myšlenka je přivedla k uskutečnění vynálezu. Vymysleli a zkonstruovali stroj, který větrnou energii používá k pohonu vysokotlakých pump, které ženou mořskou vodu skrze polopropustné osmotické membrány, a ty ji zbavují soli.

Srdcem celého zařízení je válec, kterým je pod tlakem proháněna mořská voda a ze středové trubičky vytéká voda zbavená solí. (Kredit: Lentech) 

Zvětšit obrázek

Bas Heijman, jeden z autorů.

Jedna z autorek vynálezu Evgenia Rabinovitch jej symbolicky předává do rukou prvního „uživatele“ Paula Comenencii - představitele vlády Nizozemských Antil, kde má zařízení začít co nejdříve pracovat v reálných podmínkách.

Zařízení je podle zprávy z Delftské technické univerzity dostatečně výkonné, aby v závislosti na rychlosti větru dokázalo vyprodukovat 5 až 10 metrů krychlových sladké vody denně – což by mohlo bez problémů stačit na zásobení pitnou vodou takové vesnice s pěti sty obyvateli.

A co kdyby zrovna nefoukalo? Pro tento případ má být zařízení doplněno také vyrovnávací nádrží s kapacitou, která by pokryla pětidenní spotřebu.

Vedle dálnice A13 letos v zimě prověřil „odsolovací větrník“ i pěkný mráz.  to při práci na Nizozemských Antilách mu bude určitě tepleji a díky tomu, že při vyšší teplotě vystačí s nižším tlakem, se mu bude i lehčeji pracovat. (Delft University of Technology)

Video - spustit zde.

Zdroj: Delft University of Technology