Jaime Modiano

V buňkách mnoha typů lidských nádorů dochází k typickým změnám v dědičné informaci. Jednotlivé „porce“ lidské DNA, tzv. chromozomy, si při dělení buněk nedopatřením vzájemně vymění kusy dědičné informace a neštěstí je hotovo. Buňky vybavené „popletenými“ chromozomy ztrácejí kontrolu nad svým životním během a jejich další dělení se může zvrhnout v nádorové bujení. Například bílé krvinky propadlé určitému druhu leukémie bývají postiženy typickými „přesmyky“ v DNA na chromozomech.

Zvětšit obrázek

Některé typy leukémie a nádory mízních uzlin mají u psa i člověka stejné příčiny.

Psi mají velmi podobnou dědičnou informaci jako člověk a mnozí trpí i obdobnými typy nádorů. Také u nich dochází k přesmykům DNA na chromozomech. Jejich srovnání s defekty na chromozomech lidských nádorových buněk ale komplikuje fakt, že člověk má svou dědičnou informaci uloženou na 46 chromozomech. Pes ji má rozdělenou do 78 chromozomálních porcí. Modiano a Breen vyvinuli techniky, které jim dovolily zjistit, které  úseky dědičné informace se kombinují v chromozomech buněk psích nádorů. Prokázali, že některé typy leukémie nebo nádory mízních uzlin mají u psa i člověka stejné příčiny.

„Jsme přesvědčení, že podobné typy rakoviny u psů a lidí jsou důsledkem evoluce, která se od dob, kdy žil náš dávný společný předek, u obou druhů ubírala velmi podobnými cestami,“ říká Jaime Modiano.  

Modiano a Breen doufají, že jejich objev dovolí mnohem rychlejší pokrok v hledání příčin lidské rakoviny. Většina psích plemen byla vyšlechtěna relativně nedávno a na jejich vzniku se podílelo velmi málo zvířat. Psi moderních plemen jsou proto z genetického hlediska mnohem méně „pestří“ než lidé.
To  s sebou nese i zvýšené riziko vzniku některých poruch a chorob včetně sklonům k určitým typům rakoviny. Odlišnosti DNA, které jsou zodpovědné za nádorové bujení jak u psů tak i u lidí, se v „jednobarevné“ psí dědičné informaci hledají podstatně snáze. Po vytipovaných genetických změnách odhalených u psů pak budou genetici pátrat i u lidských obětí rakoviny.

Nakažlivá psí rakovina
Více než 130 let je znám nakažlivý psí nádor pohlavních orgánů. Nemocní psi přenášejí nádorové buňky na zdravá zvířata při páření. Také tento zvláštní typ nádoru je typický změnami v uspořádání porcí dědičné informace čili chromozomů.

Zvětšit obrázek

Matthew Breen

Zdravé psí buňky obsahují dědičnou informaci rozdělenou do 78 porcí. Buňky pohlavně přenosného nádoru vlastní 57 až 64 chromozomů a ty mají navíc pozměněné vnitřní uspořádání.
Choroba postihuje především psy v tropech a subtropech. Byl popsán i přenos nádorů ze psa na lišku nebo kojota. U mnoha psů je růst nádoru v pohlavních orgánech potlačen silnou odpovědí imunitní obrany.  Pokud imunitní obrana selže, lze pohlavně přenosnou psí rakovinu úspěšně léčit chemoterapií.

U člověka podobný typ nádorového onemocnění zatím popsán nebyl. V přírodě byl pozorován u australských vačnatců ďáblů medvědovitých, u kterých postihuje především hlavu a přenáší se pokousáním při vzájemných potyčkách. Zatímco psy jejich nakažlivá rakovina nijak zvlášť neohrožuje, ďáblové medvědovití v současné době na nákazu nádorem masově hynou. Nádor jim znetvoří tlamu a zvířata obvykle umírají hladem, protože nemohou přijímat potravu.