Vědci vyvinuli s pomocí počítačových simulací strategií pro nalezení diamantů ve vesmíru, jejichž velikost nepřesahuje nanometry (milióntiny mm). Tyto drahokamy jsou asi 25 000krát menší než zrnko písku. I když jsou pro snubní prstýnek nebo jiný šperk poněkud malé, astronomové věří, že jim mohou pochopit, jak ve vesmíru vznikají na uhlík bohaté molekuly – tedy základ pozemského života.
Vědci začali vážně uvažovat o přítomnosti diamantů ve vesmíru už v 80. letech, kdy v meteoritech nalezených na Zemi, objevili mnoho malinkých diamantů. Jednalo se o velikosti v nanometrech. Podle astronomů až 3 % veškerého uhlíku nalezeného v meteoritech se nachází ve formě nanodiamantů. Pokud meteority odrážejí obsah prachu ve vesmíru, pak by to znamenalo, že pouhý gram prachu a plynu v mezihvězdném mraku může obsahovat až 10 000 biliónů nanodiamantů.
„Vždy dostaneme otázku, proč nanodiamanty nepozorujeme častěji, když je jich ve vesmíru tak moc?“ říká Charles Bauschlicher (Ames Research Center, Moffett Field, Kalifornie). Zatím byly spatřeny pouze dvakrát. „Skutečností je, že jsme věděli málo o jejich infračervených a elektronických vlastnostech, které nám umožňují jejich odhalení.“
Bauschlicherův výzkumný tým k vyřešení tohoto problému použil počítačový software simulující podmínky mezihvězdného prostředí naplněného nanodiamanty. Zjistil, že tyto kosmické diamanty jasně září v infračerveném světle (3400 až 3500 nanometrů a 6000 až 10 000 nm), na které je Spitzer především citlivý.
Astronomům tedy pomohou při hledání kosmických diamantů jejich jedinečné „infračervené otisky“. Světlo blízké hvězdy, které na nanodiamanty dopadne, se zřetelně rozzáří v infračerveném světle. Stejně jako hranol rozkládá denní světlo ve spektrum, Spitzerův infračervený spektrometr rozkládá infračervené světlo na jednotlivé složky, což dovoluje vědcům spatřit světelný „podpis“ každé jednotlivé molekuly.
Členové týmu se domnívají, že více diamantů nebylo ve vesmíru spatřeno, protože se astronomové nedívají na správná místa těmi správnými přístroji. Diamant tvoří pevná krystalová mřížka atomů uhlíku, která umožňuje změnu dopadajícího vysokoenergetického ultrafialového světla na infračervené, které může detekovat Spitzer. Vědci došli k závěru, že nejvhodnějším místem pro spatření „diamantového záření“ je přímo vedle horké hvězdy.
Jakmile astronomové vyřešili, kde nanodiamanty hledat, objevila se další záhada - jak v mezihvězdném prostředí vznikají?
„Kosmické diamanty vznikaly za zcela odlišných podmínek než diamanty vytvořené na Zemi,“ říká Louis Allamandola (Ames Research Center). Diamanty na Zemi se formovaly pod nesmírným tlakem a za velmi vysokých teplot hluboko uvnitř planety. Kosmické diamanty byly nalezeny v chladných molekulových mračnech, kde tlak je miliardkrát nižší a teplota -240 °C.
„Víme-li, kde záření nanodiamantů hledat, mohou nám nyní infračervené dalekohledy, jako je Spitzer, pomoci dozvědět se víc o jejich životě ve vesmíru,“ říká Allamandola.
Výsledky výzkumu budou publikovány v Astrophysical Journal.
Zdroj: NASA
Černé diamanty pochází z vesmíru
Autor: Miroslava Hromadová (17.01.2007)
Diskuze:
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
