Zvětšit obrázek

René Poduška se zubem, na místě jeho nalezení.

Zachování zbytků dávného života

Zvětšit obrázek

Detail nálezu.

 je vždy výsledkem souhry mnoha okolností a šťastných náhod. Vždyť to co dnes nacházíme v podobě zkamenělin je jen mizivým zlomkem z obrovského množství jedinců a druhů, které byly zapojeny do někdejších bujných ekosystémů. Organismus, který byl osudem „vyvolený“ pro to aby byl po mnoha milionech let spatřen moderním člověkem musel být hned dvakrát ve správnou dobu na správném místě. Musel ve vhodnou dobu uhynout v prostředí, kde mohl být rychle konzervován do horninové masy aby byl o miliony let později zase odkryt na místě, kde se právě v tu dobu pohyboval všímavý člověk. Co se s organismem dělo v době mezi úhynem a nalezením je i pro odborníky někdy jen vemi obtížně vysvětlitelné.

V roce 2005 pouštěl pan René Poduška se synem Rostislavem draka na svahu nenápadného kopce, který pozvolna stoupá severozápadně od obce Bílovec u Ostravy. Po pádu draka do vlhké ornice nalezli podivný sedmicentimetrový kamenný předmět, který připomínal jakýsi „zkamenělý zobák“.

Ukázalo se, že se jedná o nález zubu obrovského vymřelého žraloka Carcharocles megalodon. Tito žraloci obývali před 16-1,6 miliony let světová třetihorní moře a díky své délce dosahující až 16 metrů byli největšími žraloky kteří kdy na Zemi žili. Zkamenělé zuby těchto obrovských predátorů byly mimo Antarktidu nalezeny na všech kontinentech a jsou známy i z území České republiky, kde byly nalezeny v písčitých usazeninách na Moravě.

Zvětšit obrázek

U špičky zubu jsou zoubky na jednom okraji rovně obroušené. To mohlo způsobit jenom usměrněné obrušování při řezání zubní hranou. To je zřejmě pozůstatek činnosti člověka z doby kamenné.

Potud tedy nebylo na vzácné fosílii nic překvapivého. Potíž nastala při návštěvě místa nálezu a pohledu na geologickou mapu.

Zvětšit obrázek

Rekonstrukce čelistí megalodona. Smithsonian Institution, Washington, D.C.

Na svahu kopce východně od Bílovce se totiž  třetihorní usazeniny nevyskytují. Najdeme zde pouze horniny z období karbonu, tedy z doby, kdy tato velká skupina „moderních žraloků“ ještě neexistovala. V této době žili na Zemi i na našem území pouze primitivní formy žraloků, naprosto odlišných od třetihorních.

Je tedy nesporné, že tento zub měl trochu složitější osud, než je obvyklé. Prvním podezřelým je neživá příroda, která dokáže z našeho pohledu neuvěřitelné věci. Disponuje totiž mocnými silami a především dlouhým geologickým časem, po který dokáže pomalu ale neustále působit na horninové prostředí a významně ho ovlivňovat.

Například zlomová tektonika mohla způsobit zaklesnutí větší či menší horninové masy do mnohem starších hornin a vytvořit tak kapsu, ve které byly mladé horniny uchráněny před odnosem a zůstaly zde zakonzervovány jednotky, které zde dříve byly, ale v okolí po nich již není jiné památky. Na kopci severozápadně od Bílovce však nejsou žádné stopy po třetihorních horninách. A nejsou ani ve výše položených místech, odkud by mohly být sneseny pomalým gravitačním pohybem půdy, tzv. soliflukcí. Zjištěná realita je taková, že usazeniny, které by alespoň teoreticky mohly takové fosílie obsahovat najdeme odkryté nejblíže 13 kilometrů východně od tohoto místa, navíc na druhém konci velmi širokého údolí! Toto údolí vděčí vděčí za svůj plochý tvar do značné míry i kontinentálnímu ledovci, který v době starších čtvrtohor pokrýval velkou část Polska a Německa.

Zvětšit obrázek

Porovnání velikosti vyhynulého žraloka s dnes žijícím velkým bílým a potápěčem.

Před několika sty tisíci lety, v místě nazývaném „moravská brána“ pronikla jeho nezanedbatelná část dokonce i na naše území. Zdejší krajinu svým pohybem významně pozměnil a místy doslova ostrouhal. Ze severněji ležících oblastí přinesl písčitokamenitý materiál, který zde po svém ústupu zanechal.

Nabízí se proto otázka, jestli nebyl zub žraloka na místo přinesen ze severněji ležícího místa, možná dokonce až z Polska. Teorii by svědčily v okolí nalézané obroušené exotické valouny, typické pro materiál přinesený ledovcem. Potom by ale i zub byl stejně jako valouny pohybem ledovce obroušen. Na povrchu zubu však nejsou stopy po celkovém obroušení.

Zdá se tedy, že sem byla zkamenělina donesena a ztracena člověkem v době moderní nebo historické. Je těžké si však představit, že by dnešní člověk chodil po polích a pastvinách se vzácnou zkamenělinou v kapesníku. Ale předvěký člověk, který nemohl znát vědeckou hodnotu zubu ho mohl používat k různým rituálním nebo i ryze praktickým účelům. U nás bylo například z archeologické lokality Pavlov na jižní Moravě zaznamenáno pár vzácných nálezů těchto zubů, které byly tehdejším člověkem používány jako různá škrabadla, nože resp. pilky.

Tyto zuby se k uvedeným účelům obzvláště hodí, protože mají ostrý pilovitý okraj připomínající nůž na chleba. Pokud by byl zub používán jako pracovní nástroj, byly by na jeho okraji patrné stopy po této činnosti. Vezmeme si proto na pomoc mikroskop abychom podrobně prohlédli jemně zoubkované okraje zubu.

 

Repliku čelistí megalodona ale můžete sehnat na internetu za 13 500 EUR. Skutečnou fosilii zubu obdobnou té z Bílovce, lze koupit za zhruba jeden až dva tisíce korun.

Drobné zoubkování je na několika místech olámané k čemuž došlo spíše pri orbě traktorem během pobytu zubu na poli. Ale nedaleko špičky zubu jsou zoubky na jednom okraji zubu skutečně rovně obroušené tak, že to mohlo způsobit jenom usměrněné obrušování při řezání zubní hranou.

Kdyby obroušení pocházelo z dob života žraloka a bylo výsledkem kousání nebo lépe krájení potravy, tak by obroušení bylo podobné i na druhé hraně zubu.

Zdá se, že pachatel byl usvědčen. Zub u Bílovce tedy ztratil prehistorický člověk doby kamenné. Přitěžující okolností je existence důkazů, že se tehdejší člověk touto krajinou potuloval a zakládal zde svá sídliště. Přímo z centra obce Bílovec byly popsány kamenné pracovní nástroje z mladší doby kamenné a jednoduché pazourkové úštěpy byly nalezeny i na svahu severozápadně od obce - dvěstě metrů od místa nálezu zubu.
Přestože je nalezení tohoto zubu výsledkom velkého množství šťastných okolností, je důkazem, že i takovéto náhody se stávají. Ukazuje nám, že člověk už odpradávna ovlivňuje geologické prostředí jehož je nedílnou součástí a geologické vědy s jeho vlivem musí počítat.