Zvětšit obrázek

Planeta a rudý obr. Kredit: Mark Garlick/HELAS

Již dříve emeritní profesor astronomie Robert Smith (University of Sussex, jižní Anglie) vypočítal, že se Slunce po vyčerpání svého paliva bude rozpínat, až vznikne nebezpečný „rudý obr“ (za 7,6 miliard let). Ale Země – přestože její povrch by byl zničený a spálený na popel – mohla by podle Smithe uniknout úplnému zániku.

Zvětšit obrázek

Země a Slunce-rudý obr. Kredit: Ron Miller

Ale tyto výpočty počítaly pouze se snižující se gravitací Slunce v důsledku ztráty hmotnosti (za 7,6 miliardy roků ztratí Slunce asi 0,332 hmotnosti) a možností postupného vzdalování Země od Slunce. Nebyl vzat v úvahu vliv vnějších vrstev Slunce – rudého obra, který naopak vzdalování Země zpomalí; a pravděpodobně bude Země ke Slunci přitahována.

Spoluautorem Smithových nových výpočtů je Klaus-Peter Schroeder (University of Guanajuato, Mexiko). A bohužel pro Zemi nevycházejí příznivě. Výsledky publikovali na internetových stránkách britského Astrophysics.

„Řídká vnější vrstva atmosféry Slunce bude sahat daleko za jeho viditelný povrch. A Země by ve skutečnosti obíhala kolem Slunce uvnitř těchto vnějších vrstev, jejichž hustota bude velmi nízká,“ říká Smith. Aby Země přežila závěrečnou fázi Slunce - rudého obra, musela by se v současnosti nacházet ve vzdálenosti nejméně 1,15 AU (172 miliónů km) od Slunce (průměrná vzdálenost Marsu je 1,5 AU).

Zvětšit obrázek

Kosmický hotel. Kredit: MSNBC

„Vliv tohoto plynu o nízké hustotě je dostatečný, aby si Zemi přitahoval směrem dovnitř, kde by byla nakonec Sluncem zachycena a vypařila by se.“

Zvětšit obrázek

Robert Connon Smith

Planeta se pro pozemský život stane neobyvatelnou. Ale nestane se tak až za 7,6 miliardy let, ale mnohem dříve. Už za miliardu let od počátku expanze Slunce se oceány začnou vypařovat, atmosféra se bude „plnit“ vodní párou (silný skleníkový plyn) a spustí se globální oteplování, která bude znamenat začátek velmi žhavé a vyprahlé Země.

Smith navrhuje dvě řešení, jak uniknou tomuto osudu. Ale obě zatím připomínají sci-fi.

Jedním je využití gravitace velkých planetek, které by se podle statistiky měly k Zemi přibližovat každých 6000 let. Zemi by pak při těsných přiblíženích „popotáhly“ směrem od Slunce, postupně až mimo nebezpečnou zónu. A taková malinká „šťouchnutí“ každých 6000 let by byla dostatečná na to, abychom si život prodloužili nejméně o 5 miliard let.

Zvětšit obrázek

http://agaudi.files.wordpress.com/2007/05/space-hotel_18.jpg

„Ale chybný výpočet by mohl místo těsného přiblížení způsobit apokalyptickou srážku velké planetky se Zemí nebo jen neplodný průlet,“ řekl Smith. „Bezpečnějším řešením může být vybudování flotily meziplanetárních "záchranných vorů" jakýchsi ostrůvků života, které by mohly samy manévrovat mimo dosah Slunce, ale dostatečně blízko, aby mohly využívat sluneční energii.“

Zdroj: SpaceDaily
http://uk.arxiv.org/abs/0801.4031