Od doby, kdy SARS (zkratka označující virové onemocnění dýchacích cest Severe Acute Respiratory Syndrome) plnil první stánky novin, už nějaký ten čas uplynul.
Když se v roce 2002 SARS poprvé objevil, vyvolal celosvětové pozdvižení. I na Oslovi bylo aktuálních informací tolik, že to vydalo na jednu celou rubriku.
Od začátku se lékaři snažili přijít na způsob, který by dokázal zabránit jeho šíření a umožnil léčbu. Světová zdravotnická organizace se pokusila stávající poznatky sumarizovat a zpracovat nějaká doporučení. Jediné co se světové zdravotnické organizaci podařilo, bylo konstatování, že všechna opatření, která se proti viru SARS zkoušela, se ukázala být bez efektu. Projevilo se v celé nahotě, jak je lidstvo v dnešním globálním světě proti podobným virovým infekcím bezbranné. Až do současné doby nebylo ani jasné, od kterého zvířecího druhu člověk SARS „chytil.“
Tuto situaci změnily výsledky mravenčí práce, kterou znamenala analýza jednotlivých sekvencí genetické informace koronavirů pocházející z různých zdrojů a porovnávání jejich vzájemné podobnosti. Tým biologů ze Státní univerzity v Ohiu, jehož členem byl i docent Daniel Janies, na základě příbuznosti zjištěné sekvenováním genetické informace koronavirů pocházejících od různých živočichů sestavil jejich "vývojový strom". Podle tohoto „stromu příbuznosti“ má lidský koronavirus způsobující SARS svého původce ve viru, který se vyskytuje u netopýrů. S konečnou platností se tak podařilo vyvrátit teorii, že se člověk nakazil jinak.
Až dosud se totiž odborníci domnívali, že virus vyvolávající u lidí SARS pocházel z malých šelmiček cibetek, běžně žijících v Číně. U těchto zvířat totiž byl zjištěn koronavirus, který je viru lidského SARS nápadně podobný. Na tuto teorii původu SARS bohužel doplatily tisíce cibetek životem ve chvíli, kdy se Číňané rozhodli likvidovat potenciální zdroje infekce.
Nová studie dokázala, že v tom cibetky byly nevinně a že tomu bylo právě naopak: nešťastné cibetky, ale třeba i prasata, svůj koronavirus podle studie nezískaly od nikoho jiného, než od „pána tvorstva“ člověka.
Co nás čeká příště? To nikdo neví.
Sekvenování dalších druhů virů vyskytujících se u divokých zvířat nám umožní, abychom byli vybaveni vědomostmi a tak lépe připraveni na další úder nějaké nové virové hrozby a třeba se vyhnuli nesmyslnému vybíjení některého dalšího druhu zvířat.
Nevědomost a strach plodí zlo a tentokrát na to doplatily „jen“ cibetky.
Zdroj: Ohio State University
Diskuze: