Tak takový dopis jsem dostal nedávno od jednoho z maturantů. Už jsem sice na něj odpověděl, ale rozhodl jsem se své názory trochu lépe uspořádat i pro případné další zájemce o studium jaderné fyziky. Podobné dotazy totiž, díky svým populárním článkům o fyzice, dostávám častěji. Předem upozorňuji, že můj názor je vysoce subjektivní. Jsem jaderný fyzik a tato oblast fyziky a obory blízké jsou mé oblíbené. Ve své odpovědi se zaměřím jen na některé oblasti jaderné fyziky i možnosti jejího studia a provozování u nás. V žádném případě nejde o úplný výčet a obory, o kterých se nezmíním, nemusí být vůbec méně zajímavé a důležité. O některých oblastech jaderné fyziky už jsem tady psal, takže se odkáži na podrobnější popis.
Jaderná fyzika, jako každý vědní obor, naplňuje dvě hlavní potřeby člověka a lidské společnosti. Je to potřeba poznávat, jak je svět uspořádán a jaké mechanismy umožňují chod a vývoj vesmíru, ve kterém žijeme. Jestliže pravidla fungování světa pomocí vědeckého zkoumání dokážeme popsat, můžeme je využít pro usnadnění, rozvíjení pestrosti a naplnění života svého i celé lidské společnosti. To souvisí s tou druhou potřebou. Máme tak na jedné straně fundamentální výzkum v jaderné fyzice a na druhé straně její aplikace v ostatních vědách, průmyslu i dalších oblastech života lidské společnosti.
Fundamentální výzkum.
Jaderná fyzika je spojena se zkoumáním fundamentálních otázek o struktuře hmoty. Základním způsobem experimentování v jaderné fyzice jsou srážky jader nebo částic. Pro zkoumání stále jemnějších detailů a extrémnějších stavů potřebujeme stále větší energie těchto srážek. Jaderná fyzika se tak prolíná s fyzikou částicovou, které se také říká fyzika vysokých energií. Proto teď o nich budu hovořit dohromady.
Snaží poznat ty nejfundamentálnější principy a ty nejelementárnější prvky, kterými je hmota tvořena, i komplexní struktury, které vytvářejí. Právě v tom by nám měly pomoci experimenty, které budou prováděny na největším urychlovači LHC (podrobněji popsán zde). Jeho výstavba se dokončuje v laboratoři CERN. Na dokončování a přípravě detektorů se, jak u nás tak i v samotném CERNu, podílejí i studenti z Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze (školy, kterou jsem sám studoval), FJFI ČVUT (školy kde v současnosti v rámci katedry fyziky vyučuji) i dalších součástí ČVUT. Pracují i v řadách týmů z Fyzikálního ústavu AVČR a Ústavu jaderné fyziky (ÚJF) AVČR (ten je mým mateřským pracovištěm). Studenti testují detektory, montují je, připravují elektroniku a programové vybavení, které budou tyto detektory kontrolovat, řídit a sbírat z nich data. Připravují programy, které budou experimentální data analyzovat a simulace, které předpovídají průběhu srážek na urychlovači LHC na základě současných teorií.
Skupina, se kterou spolupracuji, se podílí na přípravě experimentálního zařízení ALICE. Je zaměřeno na studium velmi horké a husté jaderné hmoty a jejího nedávno objeveného extrémního stavu – kvark-gluonového plazmatu. Takový stav hmoty tu byl v době zhruba mikrosekundu po začátku rozpínání našeho vesmíru. Tato fyzika se v současnosti studuje na fungujícím urychlovači RHIC v americkém Brookhavenu a i tam naši studenti jezdí a pracují. Fyziku s tím spojenou jsem popsal v časopise Vesmír.
Minulý měsíc pořádala katedra fyziky FJFI „výjezdní soustředění“. Studenti mě požádali, jestli bych tam taky nepřednášel. Jako studentovi se mi takové zimní školy líbily, a tak jsem tam moc rád v rámci dovolené jel. Většinu přednášek měli samotní studenti. Právě o tom, co dělají v rámci projektů plánovaných pro urychlovač LHC a analýzy dat získaných na urychlovači RHIC. Starší povídali pro své kolegy i nováčky. Většinou byly jejich přednášky velmi dobré a i pro mě velice zajímavé. Bylo vidět, že se dobře zapojili do bádání, která mohou přinést v nejbližších letech klíčové poznatky pro náš pohled na strukturu hmoty. Studenti jsou dnes opravdu dobří a za několik let nás strčí do kapsy. Tedy alespoň mě a tak to má být. A budou to i oni, kdo budou třeba při objevu Higgsova bosonu nebo fundamentálních vlastností kvark-gluonového plazmatu. A pochopitelně, že na soustředění byla i legrace, výborná indická večeře, kterou studenti připravili, a i lyžování.
Že se nám daří vychovávat odborníky, kteří se po úspěšné práci v zahraničí bych chtěl dokumentovat alespoň jedním příkladem. V minulém roce na katedře nastoupila manželská dvojice. Oba, jako studenti, dělali diplomku v oblasti klasického studia struktury jádra pomocí jaderné spektroskopie. Svoji PhD práci už dělali v Německu na experimentu HADES (o tom si povíme trochu za chvíli) a experimentech v laboratoři CERN. Získali postodktorandská místa v zahraničí právě na experimentech studujících velmi horkou a hustou hmotu. A nyní získané zkušenosti a znalosti uplatňují při výchově našich nových studentů. A pokud to jsem schopen posoudit, vedou si přitom skvěle.
Nemusíte jezdit ani tak daleko jako je CERN ve Švýcarsku nebo Brookhaven v Americe. Špičková jaderná pracoviště, zkoumající fundamentální otázky struktury hmoty, jsou i mnohem blíže. Jako příklad může sloužit laboratoř GSI v Darmstadtu v Německu. Tam se i naši studenti zúčastňují zkoumání základních vlastností silné interakce pomocí studia rozpadu tzv. vektorových mezonů na pár elektronu a pozitronu. Podrobněji jsem to popsal v článku pro Vesmír. V této laboratoři se v následujících letech bude stavět nový velmi moderní urychlovač, který bude pracovat sice při vysokých energiích, ale nižších než se dosahují v laboratoři CERN. Umožní tak studovat chladnější, ale velmi hustou jadernou hmotu. Tedy hmotu, která má blíže k té, která existuje v neutronových hvězdách. I na těchto experimentech se plánují podílet skupiny z FJFI ČVUT a ÚJF AVČR.
K velmi důležitým studiím struktury jader i atomů není nutné mít supervelké energie a urychlovače. V GSI Darmstad byla objevena řada supertěžkých prvků s počtem protonů až 112. Studuje se tam i chemie těchto elementů. To, že se těchto experimentů účastní i čeští studenti, jsem popsal v článku o studiu oxidu hassičelého. Struktura jader se zkoumá i na řadě dalších kvalitních evropských pracovišť.
To, že se opravdu základní otázky struktury hmoty studují i při nízkých energiích bez pomoci velkých urychlovačů, bych dokumentoval na experimentech zkoumajících neutrina. Experimenty, studující tyto velice záhadné částice, se svou náročností, a dokonce i velikostí, začínají podobat vysokoenergetickým urychlovačovým experimentům. Stěžejní okamžik jednoho z nich, experimentu KATRIN, jsem popsal v krátkém příspěvku a podrobněji kolega v článku pro časopis Vesmír. Měl jsem tu čest minulých pět let organizovat tým PhD studentů, kteří se zabývali experimentální jadernou fyzikou na pracovištích ÚJF AVČR a ÚTEF ČVUT. Všichni, se kterými jsem pracoval byli velmi šikovní. A právě část z nich byla zapojena do studia neutrin. Kromě pravidelných seminářů, jsme každoročně pořádali seminární soustředění, kde studenti předvedli svůj pokrok za daný rok a opravdu s potěšením jsem sledoval úroveň jejich prezentací. Tento projekt probíhal v rámci grantu Grantové agentury České republiky a umožňoval hlavně intenzivní podporu účastí studentů a mezinárodních experimentech, spolupracích a konferencích, kde prezentovali své výsledky. Bohužel, v soutěži o pokračování tohoto grantu jsme už neuspěli. Tím se jen trochu dostávám k financování vědy v České republice. To je dost podhodnocené, takže v tomto případě mohl v daném oboru dostat podporu z řady přihlášených pouze jediný tým a my jsme úplně nejlepší a nejvhodnější podle zadaných kriterií nebyli. A tak nám dost pomáhá při realizaci špičkového výzkumu právě silná evropská integrace, zapojení do zahraniční vědy a tím i možnost financování z více zdrojů.
Protože jsem experimentální fyzik, psal jsem převážně o experimentální jaderné fyzice. Ovšem v Česku je možné se na velmi dobré mezinárodní úrovni věnovat i teorii, ať už struktuře jádra, vlastnostem jaderných sil, struktuře částic, sjednocovacím teoriím i základním principům kvantové a matematické fyziky. O pěkném příkladu návratu mladého českého teoretika, tentokrát strunaře, který se po úspěšném pobytu v zahraničí vrací bádat zpět do vlasti se psalo i zde. Pokud se však na dráhu experimentální či teoretické fundamentální fyziky dáte, musíte být připraven, že se často zákonitě dopustíte chyb, omylů.
Vědec je často ve stylu Járy Cimrmana „průzkumníkem“ slepých cestiček. Na začátku nelze cestičku slepou od té pravé odlišit. Na druhé straně se však dobrý vědec pozná podle toho, že na omylech netrvá, dokáže se z nich poučit a i z ostré kritiky dokáže vybrat to poučné a pozitivní. Neboť ve vědě jde pouze o poznání skutečných zákonitostí, které svět popisují.
Jak jsem ukázal, probíhá v Evropě stavba i příprava řady experimentálních jaderných i částicových zařízení. Opravdu si nemyslím, a v tom bych si dovolil oponovat názoru Roberta Laughina, který zde byl také prezentován, že by hrozil soumrak částicové či jaderné fyziky. Nové studenty bychom v zmíněných výzkumných týmech potřebovali a určitě by se tam dobře uplatnili.
Využití jaderné fyziky
Pokud se týká praktického využití poznatků jaderné fyziky, v dopise zmiňujete získávání energie. Dostatek energie je klíčový pro rozvoj celé lidské civilizace a pochopitelně i naší republiky a Evropy. Také můj názor je, že ekonomicky fungující zařízení, produkující energii na základě termojaderné fúze, zde s velkou pravděpodobností nebude dříve než za padesát let. Ovšem do té doby je třeba v této oblasti udělat velké množství práce. Je třeba postupně vybudovat a vyzkoušet řadu prototypů, které by nám cestu k nim vydláždily. První zařízení, které ukáže reálnost produkce energie takovým způsobem, se pod označením ITER začíná budovat ve Francii. Pro jeho úspěšné dokončení jsou potřebné nejen studie produkce a chování velmi horké a husté plazmy, ale také interakce neutronů, které při fůzi deuteria a tritia vznikají, s materiálem. Výzkum plazmatu, prováděný například v Ústavu fyziky plazmatu AVČR, je u nás na velmi dobré úrovní. Zmínil jste tokamak Castor a v nedávném článku http://www.osel.cz/index.php?clanek=3263 jsem uvedl i velmi výkonný laser PALS. Na FJFI ČVUT v Praze se, právě kvůli předpokládanému rozvoji této oblasti, otevřel nový obor věnovaný právě jaderné fůzi. Je třeba připravit naše mladé odborníky. Jak pro česká zařízení, tak i pro budovaný ITER.
Jak jsem zmínil, vznikají při reakcích deuteria s tritiem neutrony s relativně vysokou energií, větší než se vyskytují v klasických jaderných reaktorech. Velmi vysoká intenzita toku těchto neutronů klade vysoké nároky na materiály, které se budou při výstavbě zařízení ITER používat. Navíc reakce neutronů s lithiem se budou používat jako prostředek získávání tritia z lithia při budoucím energetickém využití fůze. Jestliže chceme takové reakce studovat, musíme mít odpovídající zdroj neutronů. A jeden takový, založený na reakcích lehkých nabitých jader urychlených na urychlovači s terči z berylia nebo deuteria, je v našem ústavu. Provádějí se na něm výzkumy potřebné právě i pro přípravu zařízení ITER a podílejí se nich v rámci svých diplomových prací i studenti.
I když se podaří dosáhnout maximálních úspor energie a efektivního využití jiných zdrojů, bude, podle mého názoru, jedním ze základních pilířů světové, evropské i české energetiky na nejbližších padesát let, a troufám si tvrdit, i daleko déle, energie z jaderného štěpení. Důvody tohoto přesvědčení jsem popsal nedávno a tak je nebudu opakovat. K tomu, aby se mohla jaderná energie efektivně a intenzivně využívat nejen následujících padesát let ale stovky let, je třeba začít využívat kromě izotopu uranu 235 (je ho méně než jedno procento) i uranu 238 a thoria 232. Proto je třeba zavést do průmyslové praxe efektivní energetické rychlé množivé reaktory. Rychlé reaktory běžně pracují na ponorkách, funguje několik prototypů energetických reaktorů tohoto typu. Je však třeba vyvinout efektivní typy těchto reaktorů. To je důvod, proč je mezi reaktory čtvrté generace, na kterých se v mezinárodní spolupráci pracuje, více rychlých než klasických reaktorů. Také Ústav jaderného výzkumu v Řeži, který sídlí ve stejném areálu jako moje mateřská instituce, se na vývoji těchto nových typů reaktorů podílí. V tomto ústavu jsou hned dva reaktory, které umožňují využívat neutrony k bádání a zároveň testovat možnosti zlepšení práce a využití existujících reaktorů. Podobné studie u nás i ve světě umožňují bezpečně prodlužovat životnost jaderných elektráren a zvyšovat jejich výkon i spolehlivost. To je důvod, proč ve vyspělých zemích rostl výkon jaderné energetiky, i když se nové bloky téměř nestavěly. A i na těchto studiích se podílejí studenti z FJFI, kteří se učí i při práci na malém reaktoru Vrabec této fakulty.
Další možnou pokročilou jadernou technologií, která by umožnila využití vyhořelého jaderného paliva a uranu 238 i thoria 232, by mohly být urychlovačem řízené transmutory. Ty by využívaly zdroje neutronů založené na urychlovačích ozařujících protony s rychlostí blízkou rychlosti světla tlustý terč z těžkých prvků (například olova). Vysoká hustota takto získaných neutronů umožňuje efektivně „spalovat“ jaderné palivo i odpad. Zatím ještě taková zařízení nejsou. Aby se zjistilo, jestli bude v budoucnu takové transmutory užitečné stavět, je třeba provést řadu studií. A na jedné z nich už delší dobu pracuje skupina studentů, kterou vedu. V mezinárodní spolupráci studujeme produkci a transport neutronů vznikajících při rekcích protonů a deuteronů urychlených na relativistické rychlosti na urychlovačích v mezinárodní laboratoři SÚJV Dubna v Rusku. Urychlené protony nebo deuterony dopadají na jednoduchou sestavou tlustého terče obklopeného přírodním uranem. V průběhu několika let jsme získali systematická data o rozložení produkce neutronů v celé oblasti energií urychlených svazků protonů a deuteronů, která by připadala v úvahu u urychlovače jaderného transmutoru. Ukázalo se, že současné programy, které tyto jevy popisují, dokáží velice dobře popsat celkovou produkci neutronů v takovém systému. Ovšem pro neutrony s vyššími energiemi, které se neprodukují v normálních reaktorech, se objevují hlavně pro vyšší energie svazku protonů významné rozdíly (až desítky procent). Stejně velké rozdíly se objevují i mezi různými simulačními programy, které se používají. Naše měření tak umožňují různé programy testovat a měly by nám pomoci odhalit zdroje jejich nepřesností. I když tyto neutrony tvoří jen malou část (zlomky procenta) celkového počtu produkovaných neutronů, mohlo by i malé množství neutronů se specifickou energií významně ovlivnit transmutaci a produkci radioizotopů při dlouhodobém provozu jaderného transmutoru.
Je tak potřeba tyto programy, popisující produkci a transport neutronů s vyšší energií, dovést k dokonalosti blízké té, jakou mají programy, které popisují neutrony v jaderných reaktorech založených pouze na štěpení. Teprve pak bude možné projektovat efektivní a ekonomická zařízení využívající jako zdroj neutronů reakce urychlených protonů.
Při těchto výzkumech se v naší skupině vystřídalo několik studentů, kteří zde vypracovali své diplomové a PhD. práce. Každý rok nám navíc pomáhají v rámci studentských praxí studenti ze zahraničí. Už jsme tu měli studenty například z Japonska, Francie, Švédska, Norska, Chorvatska a dalších zemí. Někteří sem přicházejí v době, kdy si ještě svůj obor fyziky vybírají. A několik z nich se, i na základě zkušeností u nás, rozhodli právě pro jadernou fyziku. Člověka potěší, když se pak po letech ozvou nebo je potká na konferenci. Právě minulý týden mi psal náš bývalý praktikant z Francie, že teď pracuje pro francouzskou atomovou agenturu (CEA). V rámci svých pracovních úkolů přijede na konferenci do Česka a rád by se s námi setkal.
Uvedu ještě příklad našich prvních dvou diplomantů na této tématice. Teď už je to také manželská dvojice. Po úspěšné obhajobě diplomových prací na MFF UK, věnovaných právě studiu popisované produkce neutronů v naší skupině, dělali PhD. práce v oboru fragmentace jader na urychlovači v GSI Darmstadt. PhD práce úspěšně obhájili na FJFI ČVUT a v současnosti už dva roky pracují při výzkumu astrofyzikálních reakcí na Michigenské státní universitě (MSU) v USA. Už jen zmíním, že nové členy do skupiny bychom uvítali.
Na závěr části o energetice bych zopakoval že, podle mého názoru, čeká svět i Česko dříve nebo jen trochu později intenzivní rozvoj jaderné energetiky. A pravděpodobně nás čeká i kritický nedostatek jaderných odborníků a techniků.
Jen na okraj bych ještě uvedl, že Česko je členem i evropské kosmické organizace ESA. A i pro průzkum a využití vesmíru budou velice důležité jaderné zdroje. O tom jsem napsal rozbor, který na pokračování vychází v časopise Kozmos. Česká republika se sice na vývoji takových zdrojů zatím nepodílí, ale to se může v budoucnu změnit. Už teď se například však na urychlovači našeho ústavu testovala radiační odolnost čidel, která se připravovala pro kosmické sondy v Ústavu fyziky atmosféry AVČR. Jaderná fyzika má i řadu dalších aplikací. Zmíním se jen o několika. Velmi zajímavé jsou aplikace v lékařství. A to zejména v diagnostice. V našem ústavu diagnostická radiofarmaka vyrábějí i připravují nová. Také na těchto programech se podílejí studenti. Jaderná fyzika však umožňuje i léčit. Velice zajímavou a efektivní možností likvidace rakovinných nádorů je jejich ozařování pomocí urychlených protonů a těžkých iontů. Při tom se využívá toho, že protony a těžší ionty ztrácí maximum energie na konci své dráhy hmotou. Pokud nastavíme prvotní energii urychleného iontu správně, zastaví se v místě nádoru a účinně jej ničí. Zdravou tkáň v průběhu svého letu však nepoškodí. Velké léčebné pracoviště tohoto typu se v současnosti staví v německém Heidelbergu.
V laboratoři CERN testují i využití antiprotonů. V tom případě by na konci dráhy docházelo navíc ještě k jejich anihilaci a uvolněná energie by se využila k destrukci nádoru. Právě na tomto projektu se v rámci své diplomové práce účastnila jedna se studentek, která chodila na mou přednášku na FJFI. V rámci toho, že jsem její diplomku oponoval, dost podrobně jsem se s tímto tématem seznámil. Možnost je to velmi zajímavá, i když je otázka, zda zvýšená destrukční síla antiprotonu vyváží náročnost produkce urychlovače, který je schopen svazek relativistických antiprotonů produkovat.
Neutrony a ionty s relativně nízkou energií jsou ideálními nástroji pro studium a případně i modifikaci materiálů, hlavně jejich povrchových vrstev. K takovým studiím je určen i úplně nový urychlovač – tandetrom, který byl v minulých letech v našem ústavu instalován. Urychluje jádra od těch nejlehčích až po nejtěžší. Další možností, která se u nás využívá, jsou neutrony z reaktoru, který má Ústav jaderného výzkumu, umístěný ve stejném areálu jako náš ústav. Na těchto zařízeních se studují různé krystaly, materiály důležité pro elektrotechnický průmysl, materiály s tvarovou pamětí, struktury důležité pro medicínu a spousta dalších. Do výzkumu jsou zapojení i studenti, kteří například připravují detektory pro nový tandetrom.
Posledním příkladem, o kterém se zmíním, je aktivační analýza. Tato metoda umožňuje určit i velmi malé příměsi různých prvků v materiálu a odhalit tak místo jeho původu, jak vznikl a jaké má vlastnosti. K analýze stačí i velmi malé množství látky. Dochází tak k minimálnímu poškození zkoumaného objektu. V případě využití rentgenového záření se dá poškození vyloučit úplně. Vzorek nebo objekt se ozáří buď neutrony z reaktoru nebo rentgenovým zářením. V prvním případě vzniknou radioaktivní jádra a ty pak vysílají záření gama charakteristické pro dané jádro. V druhém dojde k ionizaci atomů a při jejich návratu do neutrálního základního stavu je vysíláno charakteristické rentgenové záření. Vysílané záření je jako otisk prstu každého jádra v prvním případě a atomu v druhém.
Tato měření jsou velice důležitá pro ekologii (zkoumání i velmi malých příměsí, určení zdroje znečištění), archeologii (lze určením původu materiálu trasovat obchodní stezky), geologii (zkoumaly se meteority, vltavíny, měsíční horniny) a spoustu dalších oborů. I na těchto výzkumech pracují v našem ústavu studenti.
Co říci na závěr?
Ve svém povídání jsem se snažil ukázat alespoň několik případů, jak se studenti jaderné fyziky zapojují do výzkumu u nás, v Evropě i ve světě. Snažil jsem se dokumentovat, zase pouze na příkladech, důležitost jaderné fyziky pro lidskou civilizaci. Česká republika je již teď do Evropy vysoce integrovaná. Tato integrace se bude stále více prohlubovat. Projekty spojené s jadernou fyzikou jsou většinou široce mezinárodní. Takže se nejspíše studenti budou už v rámci svého studia pohybovat po celé Evropě a dostanou se i mimo ni. Česká republika je relativně malá, proto je velmi významné i pro její vysoké školy, aby se na nich objevovalo stále více zahraničních studentů a přednášejících. Tedy, aby se více přednášek vedlo paralelně nebo ve vyšších ročnících po dohodě se studenty pouze anglicky. Takové intenzivní vytváření mezinárodní komunity zvyšuje kvalitu přednášejících, studentů a celé školy. Já sám již pár let vedu svoji přednášku (jedná se o základy subatomové fyziky pro třeťáky) paralelně anglicky pro studenty výměnného programu Erasmus.
Díky tomuto programu si i čeští studenti zkusí studium na zahraničních školách. Osobně nejsem pro úplný přechod výuky na angličtinu, protože si myslím, že je důležité, aby odborná komunita šířila znalosti a poznatky oboru mezi co nejširší domácí veřejnost. Tedy, aby i student dovedl napsat hezky česky zajímavé povídání o své práci třeba právě pro tento internetový magazín. A lepší češtinou než já :-)
Na otázku, jestli se máte dát na jadernou fyziku, bych tedy odpověděl takto. Pokud vás fyzika a poznávání podstaty jevů a fungování světa baví, tak určitě ano. Cesta přes mnou již jmenované školy je asi nejpřímější, ale k jaderné fyzice se dá dostat i přes další techniky a přírodovědné fakulty universit. V každém případě se musíte připravit na to, že studium bude náročné. Hlavně v prvních ročnících budete muset skousnout to, že se budete učit i náročné věci, které se vám budou zdát nepotřebné pro zrovna tu vaši vysněnou oblast zájmu. Jako všude se setkáte s lepšími i méně dobrými přednášejícími. A názor vašeho kolegy na ně může být třeba úplně opačný. Každému může sedět jiný styl přednášení. Jak jsem zmínil, už teď je spíše nedostatek odborníků v této oblasti. A v budoucnu jich může být hlavně v praxi i nedostatek kritický. Proto se, podle mého názoru o uplatnění po studiu, bát nemusíte. Jako v každém lidském společenství se dostanete do normálního a žádného ideálního prostředí. Lidé v něm jsou různí, řada věcí se jim povede a řada i nepovede, mají své klady i mouchy. Troufám si však tvrdit, že většina z nich si zachovala údiv před dokonalostí a harmonií konstrukce světa a touhu alespoň malým střípkem přispět k jejímu poznání. Takže vám přeji, aby se také vám radost s poznávání třeba i drobných záhad přírody zachovala. Pokud se pro jadernou fyziku rozhodnete, ať toho nikdy v budoucnu nelitujete. Ať vás, stejně jako mě, pořád baví a nevadí vám, že je to oblast, kde si ani k penězům určitě nepřijdete snadno a nic tu nelze lehce okecat.
Doufám, že vám osobní názor jednoho obyčejného jaderného fyzika pomůže při rozhodování. Je značně subjektivní, kolegové by vám uvedli řadu jiných a lepších příkladů i odlišných názorů, ale doufám, že vám alespoň nějakou představu poskytl.
Diskuze:
