Čínský astronom HongSheng Zhao (University of St Andrews, School of Physics and Astronomy a SUPA – Scottish Universities Physics Alliance) se snaží dokázat, že záhadná temná hmota a její protipól temná energie mohou být propojeny mnohem těsněji, než jsme si dosud mysleli.
Jen 4 % vesmíru tvoří známý, viditelný materiál – zbývajících 96 % je označováno jako temná hmota (23 %) a temná energie (73 %). Zhao upozorňuje: „Obojí – temná hmota i temná energie by mohly být dvě strany jedné mince. Jakmile astronomové pochopí spletité efekty temné energie v galaxiích, současně rozluštíme záhadu temné hmoty v astronomii.“
Podle astronomů vesmír i galaxie drží pohromadě gravitační přitažlivostí obrovského množství neviditelného materiálu. Poprvé o něm mluví švýcarský astronom Fritz Zwicky v roce 1933. Nyní je označován jako temná hmota. Fritz Zwicky (1898 – 1974) zjistil, že v kupách galaxií ve Vlasech Bereniky musí být mnohem více hmoty, aby držely pohromadě. Navíc jednotlivé galaxie se v kupách pohybovaly mnohem rychleji, než odpovídalo množství viditelné hmoty. Skoro 30 let ho nikdo nebral moc vážně – až od 60. let min. století - po objevu téhož v naší Mléčné dráze a potom, co se „zvětšily“ pozorovací přístroje a začaly se ke zpracování používat výkonné počítače. Dnes už většina teorií předpokládá, že ve vesmíru převládá látka, kterou zatím můžeme pozorovat jen nepřímo, pouze díky gravitačním vlivům na svítící, viditelnou část hvězdných objektů. (Ale stále existuje malé procento vědců, kteří hledají jiné vysvětlení).
V Zhaových modelech je temná energie a temná hmota stejná látka, která se v různých situacích projevuje různě. Proto ji nazval „temné fluidum“. A Zhao tvrdí, že „temné fluidum“ se v galaxiích chová jako temná hmota a ve vesmíru jako temná energie a řídí jeho rozpínavost. Je však velmi důležité, aby při modelování byl vždy zachován stejný poměr temné energie a temné hmoty (3:1), stejně jako vypočítali kosmologové.
Zhao k tomu říká: „Pokud přijmeme názor, že temná hmota a temná energie jsou vzájemně propojené úkazy se společným původem, pak byla temná energie odhalena již před 60 roky, ale byla zamaskována jako temná hmota".
Nyní probíhá velké množství pozorování a experimentů, které by měly odhalit temnou hmotu. Jedním z experimentálních zařízení je právě dokončovaný největší urychlovač LHC (Large Hadron Collider) ve Švýcarsku (CERN). Podle Zhaa všechno toto úsilí nemusí přinést potřebný výsledek. Řekl: „V našem modelu má temná hmota překvapivě nízkou energii, příliš nízkou pro zkoumání novým Large Hadronem Collider“.
„Pátrání po temné hmotě se doposud soustředilo na vysokoenergetické částice. Pokud je temná hmota dvojčetem temné energie, nezaznamenají ji přístroje jako LHC, ale bude viditelná pouze v galaxiích“.
Podle Zhaa by se „temné komponenty“ mohly vyložit také jako modifikace gravitačního zákonu a ne jako částice nebo energie. A uzavřel svou teorii konstatováním: „Ať už temná hmota a temná energie jsou cokoliv, oba fenomény nejsou pravděpodobně na sobě nezávislé“.
Tato práce, kterou HongSheng Zhao se spolupracovníky publikoval v prosinci 2007 v Astrophysical Journal Letters a Physics Review D. 2007, otvírá široké pole pro diskusi a různé názory – ať už souhlasné, úplně odmítavé nebo tvorbu zcela nových vlastních teorií. Mnoho vědců mělo od počátku své příznivce i odpůrce (některé objevy zapadly v zapomnění na desítky let), teprve budoucí výzkum ukázal, jestli se dotyční vědci mýlili nebo byli naopak geniálně předvídaví. A stejně je to i s temnou hmotou a temnou energií.
Zdroj: sciencedaily
Gravitační zákon objevil v roce 1687 Isaac Newton (1642 – 1727). Jeho teorii rozpracoval Albert Einstein (1879 – 1955) v roce 1905 ve Speciální teorii relativity. Tehdy převládal názor, že vesmír je stacionární. Proto Einstein do rovnic teorie relativity zavedl člen, který tuto neměnnost zajišťoval. Po objevu Hubbleova rozpínání vesmíru (r. 1929) Einstein tento člen z rovnic obecné teorie relativity OTR opět vyškrtl a prohlásil, že šlo o největší omyl jeho života. Einsteinova myšlenka „kosmologické konstanty" zůstávala v hypotézách záhadou až do objevu expandujícího vesmíru. Experimentálně byla existence nenulové kosmologické konstanty prokázána v roce 1998 (A. G. Riess) a 1999 (S. Perlmutter). Nakonec se ukázalo, že ve vesmíru opravdu existuje odpudivá složka gravitace, která byla později nazvána temnou energií.
Model SMASH řeší pět klíčových problémů fyziky najednou
Autor: Stanislav Mihulka (30.10.2016)
Existuje temná hmota na Zemi?
Autor: Miroslava Hromadová (28.04.2008)
Největší „kosmická pavučina“
Autor: Miroslava Hromadová (24.02.2008)
Obsahují akreční disky temnou hmotu?
Autor: Miroslava Hromadová (26.01.2008)
Diskuze:
Proč ne magnetická pole ?
Lynx,2008-02-24 00:00:27
Nedrží spirální galaxie pohromadě nakonec vlivem energie magnetických polí, jelikož v centru galagie je obvykle černá díra tak magnetické pole bude obrovské a ekvivalentní tomu hmota určitě významná.
A co další síla ?
Milan Bacik,2008-02-06 15:27:13
Nedala by se temná hmota a energie vysvětlit další silou, která se bude projevovat ješte na větší vzdálenosti než gravitace(s menší mocninou než 2) ?
Upřesnění
MildaIV,2008-02-06 15:33:59
Myslel jsem samozřejmě jestli by se nedala chybějící hmota a energie ..., nikoliv temná. V podstatě mi jde o to stejné jako "odpudivá složka gravitace", ale v poněkud obecnějším vyjádření.
Obíhání elektronů okolo jádra
edison,2008-02-05 18:21:22
Pro několik diskutujících:
Elektrony nemohou okolo jádra v klasickém smyslu obíhat. Obíhání je totiž pohyb se zrychlením a cokoli nabitého se pohybuje se zrychlením, vyzařuje a ztrácí tak kinetickou energii. (Ano, i baterka kterou budete kroužit na provázku nad vlastní hlavou se stane zdrojem rádiových vln.)
Kdyby elektrony v atomu obíhaly, za zlomek sekundy by po spirále dopadly na jádro, spojily se s protony za vzniku neutronů, jenž by se rozprskly na všechny strany.
Jak elektrony s jádrem drží pohromadě umí vysvětlit právě až kvantová mechanika, ale není to tak hezky intuitivní jako obíhání:-)
2edison
kvantum,2008-02-05 19:50:42
asi to sem zrovna nepatří - ale není možné uvažovat, že ten elektron chytře tu vlnu oběhne a na druhé straně atomu ji vrátí zpět? To by fungovalo, kdyby dosah náboje elektronu byl mnohem větší, než je dráha, kterou elektromagnetická vlna stačí za otočku elektronu urazit. Vyzářený rozdíl energie by sice způsobil, že elektron spadne při každé otočce o kousek do jádra, ale ten kousek vyrovná třeba expanze vesmíru, takže všechno zůstane zdánlivě na místě.
Je hmota hlavně informace?
Tureček,2008-02-04 22:03:15
Co je hmota - ptá se v jedné kapitole své knihy Anton Zeilinger, fyzik zkoumající teleportaci. Popisuje teorii složení hmoty na příkladě hamburgeru. Ten se skládá z hovězího a těsta. Těsto jsou molekuly uhlovodíku. Uhlovodík je složen z molekul a ty z atomů. Atomy mají jádro, které je 1836 krát těžší než je obíhající elektrony. (Proč by elektrony mělo jádro obíhat jsem prozatím nepochopil, vždycky mi to bylo prezentováno jako fakt, ale nikdy mi nikdo nikde nepředložil žádný důkaz.) Zeilinger říká, že elektrony 1. určují velikost atomu a 2. určují chemické vlastnosti atomu. Elektrony jsou prý elementární částice, tj. nemají žádné další části (struktury). Protony a neutrony se skládají z kvarků, což jsou opět elementrání částice. Prý existují různé druhy kvarků. Protony a neutrony jsou ale složeny pouze ze dvou druhů kvarků: up-kvark a down-kvark. Jeden proton se skládá ze dvou up-kvarků a jednoho down-kvarku. Neutron se skládá z jednoho up-kvarku a dvou down-kvarků. Z toho plyny, že hamburger se skládá ze tří hromádek: up-kvarky, down-kvarky a elektrony. Aby z těchto tří hromádek byl hamburger, tak prý také jíme fotony a gluony, které ty tři hromádky slepují. A konečně dovozuje, že části matérie (v rámci jedné hromádky) jsou navzájem vyměnitelné a nic se nezmění. Stále to bude matérie. Jeden elektron lze vyměnit za jiný, up-kvark za up-kvark. Důležitá – a Zeilinger se domnívá že nejdůležitější – je informace o tom, jak jsou kvarky a elektrony navzájem uspořádány. Informace o uspořádání určuje, jak jsou jednotlivé elementární částice navzájem relativně uspořádány. A končí: Informace je základní stavební kámen vesmíru.
Anton Zeilinger: Einsteinovo zjevení (Einsteins Spuk)
Teleportace a další mysteria kvantové fyziky¨
Nakl. Bertelsman, Mnichov, 2005.
Fyzika, metafyzika a filosofie
Pavel Brož,2008-02-05 01:08:16
Anton Zeilinger je bezpochyby přední autorita v oblasti kvantové teleportace, o tom žádná. Fakt je ale ten, že je nutno rozlišovat mezi fyzikálními teoriemi, mezi metafyzikou, a mezi filosofií. Fyzikální teorie je soubor nějakých hodně úsporných a logicky velmi konzistentních pravidel, které umí obstát jako velice věrný model nějaké dostatečně široké oblasti jevů. Věrnost tohoto modelu se provádí na základě kvantitativní shody mezi matematickými konsekvencemi modelu a reálně měřenými daty.
Potom existuje metafyzika. Metafyzika - v kontextu fyziky jako oboru - je souborem tvrzení a pojmů, které jsou chápány jako axiomatické, jako jakési základní elementy, v nichž se dají konstruovat fyzikální teorie. Už z této podstaty plyne, že metafyzika nemá zdaleka tak těsný vztah k experimentu, jednoduše proto, že metafyzika vytváří jakýsi rámec, jakousi dohodu - tak např. dohodu typu: předpokládejme, že žijeme v euklidovském třírozměrném prostoru, který je spojitý a nekonečně dělitelný, a že částice jsou hmotné body v tomto prostoru - potom můžeme definovat Newtonovskou fyziku jako model popsaný jistou třídou diferenciálních rovnic pro polohy těchto bodů. Všimněte si, že pojem spojitý prostor, pojem bod prostoru, pojem hmotný bod a jeho poloha jsou v této fyzikální teorii - tj. v našem příkladu v Newtonovské fyzice - výchozími axiomy, které se nedokazují, ale na nichž se staví. Jiné teorie pracují s jinými axiomy, ale stále nějaké mají. Tak toto je metafyzika. Je součástí celkového fyzikálního popisu, součástí, která je velmi špatně vyvratitelná experimentem, a proto také některé teorie, např. kvantová mechanika, mohou mít osm či více pojmově diametrálně odlišných metafyzik - tzv. interpretací.
No a posledním stupínkem je filosofie. Zatímco metafyzika má velice slabou vazbu na experiment (protože většinou je mnohem snadnější modifikovat fyzikální teorie stavící na stejných elementárních pojmech než měnit samotné tyto základní pojmy), tak filosofie nemá už k experimentu vazbu vůbec žádnou. Závěr typu, že informace je základem všeho ve vesmíru je takovýmto typickým druhem filosofického závěru. Hezky se to poslouchá a dá se s tím tak nějak kdykoliv a bez jakýchkoliv rozporů souhlasit, protože je to příklad velké pravdy (ty se poznají podle toho, že jejich negace jsou také velké pravdy), ale nic z toho nespočtete. Samozřejmě že každý z velkých fyziků, a nejen fyziků, mají nezpochybnitelné právo vytvářet si vlastní filosofie, se kterými jsou spokojeni, protože tak nějak vystihují celkový dojem, který si na základě svého bádání o světě udělali. Ostatně nejen fyzici nebo vědci k takovýmto filosofiím tíhnou. Nesmíte ovšem očekávat, že mezi špičkovými fyziky bude taková míra konsensu ohledně těchto osobních filosofií, jaká je ohledně fyzikálních teorií, u nichž se dá rozhodovat na základě experimentu, zatímco u filosofií se dá rozhodovat pouze na základě jakéhosi subjektivního cítění. Mezi typické antifilosoficky zaměřené fyziky můžete počítat např. Weinberga a Feynmana. Pro ně byl stěžejním především ten souhlas modelu s realitou, nikoliv filosofie.
Nicméně jak jsem uvedl, Anton Zeilinger je ve svém oboru špička a má na svou filosofii nárok. Ve své knihovně mám ale knížky dalších špičkových fyziků, a někteří z nich mají zase své vlastní naprosto originální filosofie.
Fotony a gluony
Tureček,2008-02-05 04:16:00
Ta kapitolka je celkem na začátku a má tři střánky. Asi to opravdu bude jeho filosfie. Já jsem ji zkrátil na ten odstaveček. Z těch Zeilingerových úvah mi vyplývá, že informaci asi lokalizuje do fotonů a gluonů. Je tahle úvaha správná a ověřitelná?
Definice informace jsou různorodé
Pavel Brož,2008-02-05 12:56:38
Ono existuje hodně definic informace, a nemá asi smysl na nich moc bazírovat. Svoji definici mají fyzici, svoji informatici, jinak ji chápou humanitní vědci, jinak vědci z různých přírodních oborů. Informace se dá definovat pomocí entropie, pomocí náhodnosti, pomocí přenosu energie, možnosti jsou různé. Vždycky je dobré vědět, že jakákoliv definice jakéhokoliv pojmu a užitečnost v používání tohoto pojmu jsou dány kontextem, nemají nějaký absolutní význam sám od sebe.
Tak např. tvrdit, že informace je lokalizovaná v podobě gluonů a fotonů samo o sobě moc užitečné není. Když ale vymezíte nějaký kontext, nějaký rámec, v němž řeknete: pojďme teď pro jednodušší vyjadřování považovat za informaci toto a toto, potom můžeme říct tato tvrzení ... Aby pojem informace měl nějaký praktický smysl, tak musíte být schopen tu informaci číst, případně měnit, event. někam přenášet. Tak např. fakt, že hmotnost elektronu ja 9,11 krát 10na(-31) kg, se dá chápat jako informace třeba pro studenty ke zkoušce, nicméně z hlediska informatiky je to fakt naprosto bezcenný - hmotnost elektronu měnit nemůžete, nelze ji použít jako jakési médium pro zápis toho, co informatici za informaci považují. Stejně tak tvrzení, že informace je lokalizovaná ve fotonech či gluonech je tvrzení naprosto nepoužitelné, pokud vzápětí nedodáte, jak přesně ta informace má v těch fotonech či gluonech lokalizovaná, jak ji můžeme přečíst, jak ji můžeme měnit, a event. jak ji můžeme přenášet.
Všechny elementární částice, tedy nejen gluony a fotony, jsou v kvantové teorii popisovány vlnovou funkcí, a tato vlnová funkce může být nositelem informace. Můžete např. připravit částice ve stavech s různým tvarem této vlnové funkce - jednou to budou Gaussovské balíky, jindy to budou rovinné vlny, ještě jindy to budou složité obrazce, jaké jsme zvyklí vídat např. při zpodobňování orbitalů atomů či molekul. Tak toto všechno je možné pokládat za konkrétní tvar nějaké informace - totiž informace o tom, v jakém je částice stavu. Tento stav může zahrnovat i takové aspekty, jako je střední hybnost elektronů či vlnová délka elektromagnetické vlny, což jsou věci, u nichž nemáme problém uznat, že mají s informací co do činění.
Získat informaci z vlnové funkce elektronů, protonů, neutronů či fotonů lze a běžně se to dělá. Měřením se dá zjistit tvar vlnové funkce částic, které v experimentu připravujeme, a tento tvar můžeme i sami přípravou ovlivnit. Tento fakt bychom mohli bez problémů shrnout lapidárním rčením, že informace je vázána na vlnovou funkci částic, či s určitým zjednodušením, že informace je lokalizována v částicích, za předpokladu, že si necháme otevřená zadní dvířka v tom, co vlastně považujeme za částici - pokud za ni považujeme jak samotnou částici, tak její vlnovou funkci, tak samozřejmě nevznikne žádný problém.
Na druhou stranu tvrzení, že informace je lokalizována v gluonech, by asi vedlo k obrovskému údivu u lidí, zabývajících se kvantovou chromodynamikou, tzn. oborem fyziky, který studuje děje v atomových jádrech, což je právě oblast, kde gluony "žijí". Je velice těžko představitelné, že by se dala nějak prakticky získávat informace z nějakého konkrétního gluonu. Gluony jsou spolu s kvarky omezovány v pohybu tzv. konfinmentem, jsou uvězněny v nukleonech či mezonech, a mimo ně se nemůžou nikam volně šířit. Tzn. že pokud byste chtěl provést měření na nějakém gluonu, musel byste ho provést uvnitř nějakého nukleonu - obecně baryonu - či mezonu, tj. uvnitř oblasti o velikosti řádově deset na minus patnáctou metrů. Jakmile se do těchto oblastí experimentem přiblížíte, potýkáte se s dalšími obtížemi typu vytváření pozadí virtuálních kvarků a gluonů které neustále vznikají a zanikají, v němž jsou ty nukleony či mezony utopeny (přesněji řečeno, každý nukleno či mezon je tvořen třemi, resp. dvěma tzv. valenčními kvarky, a potom mořem virtuálních kvarků a gluonů, které dávají k hmotnosti nukleonu či mezonu srovnatelný příspěvek, jak ty valenční kvarky). Představa, že by se v tomto prostředí dalo využívat něco jako informace u gluonu, nutně vede k otázce, o jaké informaci, jak konkrétně definované, se tady vlastně mluví, protože samo o sobě to smysl nemá (to je důvod, proč jsme na začátku zmínil ty kontexty různých definic).
Jenom bych to doplnil, a rozhodně to není žádný můj pokus o znevážení Antona Zeilingera - Anton Zeilinger obecně jako teoretik zas tak moc dobrou pověst nemá. Mezi jeho studenty koluje spousta jeho hodně originálních tvrzení, kterými se zejména mladí fyzici velice dobře baví, můžete je najít dokonce na archivu lanl.gov. Ze spousty jeho výroků by se většina vysokoškolských vyučujících kvantové teorie kompletně osypala, to mi věřte. Anton Zeilinger je mj. také propagátorem jisté originální metafyzické koncepce kvantové teorie, tzv. transakční interpretace. Věří v ní Anton Zeilinger, určitě někteří jeho spolupracovníci, no a tím to asi tak končí. Jak jsme ale v předchozím komentáři zmínil, je to jedno, ve fyzice je důležitá mnohem více vlastní fyzikální teorie, ta je testovatelná, metafyzika za touto fyzikální teorií už tak moc důležitá není, protože ta testovatelná většinou není, nebo velice špatně. A hlavně zdůrazňuji, Anton Zeilinger bez ohledu na výše uvedené výhrady je bezesporu předním specialistou v oblasti tzv. kvantové teleportace, což je oblast, v níž se studují hlavně extrémně delokalizované vlnové funkce částic, které se dají využít mj. k naprosto bezpečnému přenosu dat, což je věc komerčně využitelná. V přípravě těchto stavů dosáhl Anton Zeilinger naprosto unikátních výsledků, a některé z těchto stavů dokonce nesou jeho jméno (spolu se jmény dalších specialistů na tuto oblast).
to myslíte vážne, že
robert,2008-02-05 14:58:26
"Vždycky je dobré vědět, že jakákoliv definice jakéhokoliv pojmu a užitečnost v používání tohoto pojmu jsou dány kontextem, nemají nějaký absolutní význam sám od sebe." Môžete to , prosím, bližšie vysvetliť?
Ja som bol doteraz vždy presvedčený, že pokiaľ nemáme nejaké pojmy "absolútne" presne zadefinované, potom nemusíme ani písať ani rozprávať - stačí opakovať blá, blá, blá.
Ak platí, čo ste napísali, potom majú pravdu všetci psychotronici s ich bioenergiami, šarlatáni, šamani, zaklínači, jasnovidci, potulní kazatelia akejkoľvek sekty atď. Však oni si len zadefinovali "pojmy" vo svojom "kontexte".
Aj pán Zephyr s jeho éterom (zadefinovaným v jeho "kontexte") mal potom asi pravdu...
teleportace
kamil,2008-02-05 15:09:02
Kv. treleportaci (KT) je dulezity kvantove-informacni primitiv, ale rozhodne se nepouziva ke kryptografii (pocitam ze odkazujes na kvantovou kryptografii - QKD protoze zminujes komercni sferu). Kratce:
KT je entanglovane asistovany 'transport' NEZNAMEHO kvantove stavu, ktery se bez nejake dodatecne klasicke informace jevi pro prijemce i okoli jako maximalne smiseny stav. To by se v principu dalo vyuzivat jako kryptograficky protokol, ale ne ten o kterem mluvis, to jest QKD. Ani pojem extremne nelokalizovany neni presny. Tim mas na mysli entanglovany stav? Pokud ano na nem neni o nic vic nelokalizovaneho nez na jednocasticove superpozici.., bezne se rika jednoduse nelokalni stav, ale to je mozna jen slovickareni ;) Navic hardcore QFT teoretik by rekl, ze nelokalita je nesmysl, ale tam se to pouziva v trochu jinem vyznamu. Pro ne to znamena nadsvetelnou komunikaci (nenulove polni komutatory mimo svetelny kuzel) coz rozhodne ent. stav 'nedela'.
Ad Kamil - ano, vyjádřil jsem se hodně nepřesně
Pavel Brož,2008-02-05 15:49:18
ale nevěděl jsem, jak stručně vyjádřit termín entanglovaný stav nějakými více srozumitelnými pojmy. Pod tou nelokalizovatelností u entanglovaného stavu jsem pak mínil přesněji nefaktorizovatelnost vícečásticového stavu coby součinu lokalizovaných jednočásticových stavů. Jsem si samozřejmě vědom neobecnosti i tohoto vyjádření, byla to jedna věta z už tak dlouhého komentáře, kterou bych jinak musel substituovat celým odstavcem, navíc o nic více srozumitelným.
tedy jen k doplneni slovnicku,
kamil,2008-02-05 16:04:00
pro ciste stavy se pouziva ne/faktorizovatelny (presne jak si to napsal podruhe) a pro smisene stavy ne/separabilni (pro vetsi zmateni, neni to ta separabilita z operatorove algebry).
Skoda ze forum neinterpretuje latex, abychom mohli byt co nejpresnejsi, co se separabilitou mysli.
Ad Robert - a Vy to myslíte vážně?
Pavel Brož,2008-02-05 16:04:10
To jste ještě vážně nezjistil, že jeden a tentýž pojem se v různých oborech používá s jinými specifiky? Že např. termín "jazyk" znamená něco jiného pro překladatele, něco jiného pro informatika, něco jiného a jinak definovaného v matematice? Že pojmy jako uspořádanost, struktura, energie, informace znamenají něco jiného v prostém jazyce, a něco jiného v "tvrdých" vědách, jako jsou matematika, informatika, fyzika, které vyžadují přesné definice pojmů? No tak jestli jste si těchto rozdílů nevšiml, tak si raději nechte rovnat energie různýma těma šamanama, protože energie jako energie, Vám je to stejně jedno, hodinky jako holinky, obojí se natahuje :-)
Ad Kamil - ano, je to tak, díky :-)
Pavel Brož,2008-02-05 16:16:55
Četl jsem jen pár knížek týkajících se tohoto tématu, třeba Koncepční otázky kvantové teorie, taky něco od Peřiny (mimochodem, ač není věnovaná našemu tématu, taky jeho skvělou monografii o nelineárních fenoménech v kvantové optice, ale už kdysi dávno), ale odborník na tuto oblast samozřejmě nejsem, rád přenechám pole komukoliv fundovanějšímu, kdo to na rozdíl ode mě bude umět podat přesně.
To řazení komentářů zlobí vždycky po strašně dlouhých komentářích, je to dlouhodobá chyba našeho redakčního systému. A taky je to moje chyba, že takovéto ságy vůbec sepisuju, když tady máme znalce typu Roberta, kteří si vystačí se Zephyrama a šamanama.
Jazyk
Rozumný Občan,2008-02-05 17:38:20
Pavel Brož: Tomu nerozumím. Proč by slovo "jazyk" mělo znamenat něco jiného pro překladatele a něco jiného pro informatika?
Tureček: To, že obíhá lehčí objekt okolo těžšího mi připadá naprosto logické. Co by ten elektron udrželo na místě, kdyby ho mělo obíhat jádro?
Ad Rozumný občan - protože to není stejné
Pavel Brož,2008-02-05 18:26:46
Jazyk v informatice je něco, co se vykazuje přece jenom odlišnými aspekty, než jazyk v běžném slova smyslu. Tak např. v informatice existují procedurální a neprocedurální jazyky, jazyky skriptové, objektové, interpretované či kompilovatelné. Teď mě řekněte, které z těchto vlastností se dají aplikovat také na běžný jazyk, jako je např. angličtina, a pokud ano, jestli jde opravdu o tytéž vlastnosti a ne jen o shodu jmen.
Jinak ad to obíhání lehčího kolem těžšího - tak to je další příklad kontextově závislého popisu. Pokud se budeme pohybovat na půdě klasického nekvantového modelu atomu, tak můžeme říct všechna tři následující tvrzení (pro jednoduchost u atomu vodíku): a) elektron obíhá kolem protonu; b) proton obíhá kolem elektronu; c) elektron a proton obíhají kolem společného těžiště. A všechna tři tvrzení budou správná, protože pohyb je ve fyzice relativní, záleží na výběru pozorovací soustavy. Pokud k tomu ale přidáme jako kontext to, že chceme systém pozorovat ze soustavy, v níž platí první Newtonův zákon, pak z těch našich tří tvrzení v tomto upřesněném kontextu zůstane platné pouze tvrzení c.
Dneska je ale samozřejmě popis atomu vodíku pomocí klasických Newtonových zákonů dávno passé, vodík se popisuje pomocí vlnové funkce, která se dá za rozumných předpokladů dekomponovat na vlnovou funkci elektronu a vlnovou funkci protonu, přičemž každá z nich vytváří jakýsi obláček, který určuje míru pravděpodobnosti nalezení té či oné částice. Tzn. že se zde vůbec neoperuje s pojmy, jako něco obíhá kolem něčeho, všechna fyzikálně využitelná informace o systému se totiž skrývá v těch vlnových funkcích. Protože je příslušný obláček vlnové funkce v běžných stavech tím "menší" (ve smyslu míň "rozplizlý"), čím těžší je odpovídající částice, tak většinou plně dostačuje popis, kdy místo té lokalizovanější vlnové funkce protonu uvažujeme proton jako klasický hmotný bod, a pracujeme pouze s vlnovou funkcí elektronu. Vyobrazováním jejich "tvarů" v různých fyzikálně význačných stavech potom získáváme takové ty hezké obrázky atomových orbitalů, které možná znáte z různých učebnic chemie.
Na těchto dvou odlišných popisech lze pěkně vidět, co to znamená mít nějaký adekvátní kontext fyzikálního popisu. Klasickou Newtonovskou fyziku můžeme bez problémů použít u makroskopických systémů, kde lze většinou kvantové jevy s přehledem zanedbat. Dobře známé pojmy, jako je obíhání jednoho tělesa kolem druhého, zde mají velice dobrý smysl. Klasickou Newtonovskou fyziku ale nelze v žádném případě použít k bezrozpornému popisu třeba těch atomů, které se už musí popisovat kvantovou teorií, a v příslušném popisu pojem obíhání něčeho kolem něčeho jiného ztrácí smysl - místo obíhání zde máme tvary vlnových funkcí a jejich změny. Stejně tak když se bavíme o mnoha jiných termínech, např. o té informaci, tak je velice dobré vědět, v rámci jakého kontextu. Pokud totiž běžně užívaný termín přeneseme do radikálně jiných podmínek či rozměrových škál, tak se nám velice snadno může stát, že ten termín v novém působišti pozbude smyslu, že z něj zbude jenom prázdné slovo pro pojmenování něčeho, co v daných podmínkách nelze principiálně pozorovat.
V. p. Brož
robert,2008-02-05 18:55:21
Vy hovoríte o homonymách t.j. o slovách znejúcich rovnako a majúcich rozličný význam ako napr Mesiac (teleso) a mesiac (časové obdobie). Ja som hovoril o "pojmoch". "Energia" bude vždy len energia, čiže fyzikálne veličina udávaná v Jouleoch. A keď niekto začne hovoriť o pozitívnej energii kameňa a negatívnej energii patogénnej zóny, tak tára a nevie čo slovo "energia" znamená. Nie je to len "iný význam slova", je to nepochopenie pojmu. Ale dobre, tolerujme to u tých šamanov atď. Ale keď mi niekto začne vykladať o rozličnom chápaní (fyzikálnych) pojmov u prírodovedcov, no tak pŕŕŕ. To snáď nemyslíte vžne pán Brož!
Ad Robert - nenechte se mýlit
Pavel Brož,2008-02-05 23:44:42
To není o homonymech. To je o tom, že máte pojmy, které jsou do značné míry se překrývající, a díky tomu si historicky nesou stejné názvy, jenže nejsou definovány stejně. Tak třeba můžete definovat entropii ve statistické termodynamice a entropii v termodynamice kontinua. Protože chcete, aby se takto dvěma nezávislými způsoby definovaná entropie co nejvíce překrývala, odvodíte nějaké ty vztahy, které pak vážou i jiné pojmy definované buď v statistické termodynamice, nebo v termodynamice kontinua, nebo v obou. Jedná se o homonyma? Nejedná, jde o pojem, který ač dvojmo definovatelný, se velice dobře na mnoha jevech překrývá, čehož se právě s výhodou využívá. Jsou ale tyto dvě definice ekvivalentní? Určitě nejsou, každá z nich má svůj specifický rozsah platnosti, tak např. se shodou těchto definic pro jednotlivé částice nebo systémy několika málo vázaných částic budete mít docela problém. A teď si vemte, že entropii můžete definovat pro černé díry, a pro kvantové systémy, kde opět dostanete své vlastní definice, a opět ne tak zcela ekvivalentní těm prvním dvěma. Vlastní definici entropie si zkonstruovali i informatici, to když chtěli najít nějakou charakteristiku, která by jim vypovídala nakolik je daná posloupnost znaků (např. rádiových signálů přijímaných z vesmíru) náhodná. A opět nejde o pouhé homonymum, protože ta informatická definice byla vybírána vhodně, aby pokud možno korespondovala s výrazem, který pro entropii máme jinde. A opět ta definice není plně ekvivalentní těm ostatním a logicky nemá identický obor použitelnosti.
Takže to je to, proč můžete vykládat o informaci lokalizované v gluonech a přitom nic neříct, pokud současně nezadáte kontext, tj. co tou informací u těch gluonů rozumíte a jak ji chcete hlavně měřit. Pokud toto nezadáte, tak se stejně tak dobře můžete bavit o psychickém stavu gluonů, anebo o obíhání elektronů kolem jádra, nebo o entropii náboje elektronu, či o jeho barvě, vyjde to nastejno.
Obíhání elektronu kolem jádra
Rozumný spoluobčan,2008-02-06 01:14:39
Pro Rozumného Občana: Když Tureček hovořil o nedokázaném obíhání elektronu kolem jádra, tak jako alternativu neměl na mysli obíhání jádra kolem elektronu, ale něco jiného. A sice to, že elektron kmitá mezi jádrem a "obalem", který vlastně vytváří. Asi jako kdyby se tenisový míček odrážel od Země a vyskakoval až do stratosféry. A čím více by těchto míčků bylo, tím více by jejich vzájemná odpudivost vedla k tomu, že by se některé z nich dostaly ještě výše nad zem, než kdyby odskakoval (kmitaly) jeden nebo dva tenisáky. Vzhledem k nerovnosti terénu Země (nebo taká jádra, které je složeno z pozitronů a neutronů) "odráží" se takový elektron zpátky směrem k obalu nepravidelně, až vlastně "oběhne" celou Zemi. Pokud by se "odrážel" od pozitronu, urychloval by se, pokud od neutronu, zpomaloval. A v důsledku toho by také vyskakoval různě vysoko nad jádro a tedy také vytvářel elektronové vrstvy atomu. Takže shrnuto, elektronové vrstvy (které jsou nositely chemických vlastností atomů), jsou výsledkem interakce elektronů mezi sebou a výsledkem interakce elektronů s jádrem. To měl asi Tureček na mysli a nikoliv obíhání jádra kolem elektronu.
Jazyk
Rozumný Občan,2008-02-06 20:22:21
Procedurální/objektové: No aplikovat se to dá, už z principu jsou lidské jazyky procedurální. Kompilované/Interpretované není vlastnost jazyka, ale jak se s ním zachází. Při interpretaci se program za běhu překládá do strojového kódu, při kompilaci se přeloží předem. V tomhle smyslu jsou lidské jazyky jasně interpretované. :)
Zase pokud by se vzalo dělení používané pro lidské jazyky (analytické, syntetické, flektivní, aglutinační atd.) tak programovací jazyky budou analytické. (alespoň ty běžně používané)
Prostě pro každý obor se používá dělení které je zapotřebí.
Podstatné je, že slouží ke komunikaci, jen mají každý trochu jiný účel. Jak lidské tak počítačové jazyky mají svojí slovní zásobu i gramatiku. Jen ty počítačové nemají definovanou zvukovou podobu. Mohlo by se to rozdělit třeba na přirozené a umělé a umělé dál dělit na určené pro lidskou kominikaci a určené na komunikaci se strojem. Těžko se dá říct, že by programovací jazyk byl v principu něco úplně jiného než jazyk lidský.
Je jedno, co si myslí nedocenění géniové
Pavel Brož,2008-02-04 16:57:16
Ono nesejde na tom, jestli se používá ten či onen fyzikální termín, jde o to, jestli z těchto termínů dokáže ten autor vytvořit obstojnou teorii. Srovnávat skutečné fyziky s individui, kteří nemají znalosti ani na úrovni prvních ročníků fyzikálních fakult, je podobné, jako srovnávat horolezce se zkušenostmi ze zdolávání aspoň šestitisícovek s těmi, kteří sice vyšlápli maximálně Brdy, ale zato mají spoustu zaručeně funkčních rad, jak zdolat Mount Everest. Ti první mohou vést spekulativní debaty na téma, jakou cestou a jakou technikou by možná šlo ten který sedmi- či osmitisícový vrchol dobýt, a jejich slova budou mít nějakou váhu. Ti druzí si můžou breptat, že ti první jsou úplně vedle a jak by na to šli oni, ale málo platné, jejich slova tu váhu prostě nemají. Osel se bude vždycky snažit informovat o názorech a nápadech těch prvních, a pokud ti druzí budou příliš obtěžovat s jejich zaručenými diletantskými návody, tak je prostě bude mazat.
tak je prostě bude mazat
jp,2008-02-04 23:12:28
To také není nic nového pod sluncem - každý establishment si dokázal svou cenzuru dobře zdůvodnit a jeho konkurence se s tím musela nějak poprat. Na tom se od úsvitu lidstva nic nezměnilo.
optimální řešení
edison,2008-02-05 14:24:02
By bylo příspěvky nemazat, ale házet do "odpadkového koše". Tam by se každý mohl přesvědčit, že vyhozené zprávy jsou kravina a nemusely by tu vznikat podobné diskuse o potlačování názorů úžasných, fantazií oplývajících lidových gényjů:-)
Ad Edison - taky jsem nad tím přemýšlel
Pavel Brož,2008-02-05 23:53:34
Ovšem vyžádá si to přestavbu redakčního systému, a tu chceme dělat s rozmyslem, ne jako hurá akci. Do té doby se bude mazat. Navíc je mi líto, ale opravdu nevidím žádný kloudný důvod, ani "morálně-etický" či jiný, proč s diskuzními spamy nakládat v rukavičkách.
Jsem rad...
Honza2,2008-02-04 15:16:06
... že se nakonec shodneme. Kvantovka nemá formálně naprosto nic společného s klasickou teorií el.-mag. pole. Přesto bude v makroskopickém přiblížení dávat stejné výsledky a je tudíž jakýmsi zpřesnění a vylepšením.
Klidně může za pár let někdo přijít s nějakou podobnou "modifikací" OTR, která hladce vysvětlí oslí můstky ala temná hmota a energie.
Einstein: najvacsia chyba zivota
TH,2008-02-04 14:07:24
Niekde som cital, ze ta slavna Einsteinova veta o "najvacsom omyle zivota" je pravdepodobne hoax.
Absoluní nejistota
Luther,2008-02-04 12:31:09
Článek na mě působí dojmem, že vědec si chce pojistit své teorie před LHC, jelikož by mohlo dokázat, jak jsou vedle. Tak tedy vědec tvrdí, že to LHC s největší pravděpodobností vůbec nezaznamená. To je ten věčný boj teorie a praxe.
Zajimavy odkaz
Jirka,2008-02-04 11:08:50
Sjednocení temné hmoty a temné energie?
http://www.astro.cz/clanek/1448
Pod carou
Jirka,2008-02-04 10:02:02
OTR (ono neni ani tak rozpracovana jako spis uplne nova) AE publikoval opravdu az o deset let pozdeji. STR neni teorii gravitace.
V pripade temne energie bych se vyvaroval spojeni "odpudiva slozka gravitace", nebot fakt nevime, co to je. Jako slozka se to da oznacit v pripade ztotozneni temne energie s kosmologickou konstantou v OTR. I tak bych byl ale s tou slozkou gravitace opatrny.
Vážená redakce,
Honza2,2008-02-04 09:51:13
jménem všech slušných občanů a ve jménu civilizace vůbec jste bojovali za odstranění individua pod přezdívkami Zephyr, Aether a pod. z této diskuse. Dodatečně děkuji za ostatní slušné soudruhy za to, že jste nás jeho blábolů zbavili.
Ovšem nechápu, proč jste je začali stejné bláboly (maskování etheru za fluidum je opravdu průhledný trik) uveřejňovat jako standardní články navíc pod pseudonymy renomovaných autorů.
Fluidum vs. eter
Jirka,2008-02-04 10:35:41
Problem je v tom, ze fluidum je dneska proste obecne a dost abstraktni oznaceni pro nejakou latku, hmotu. Eter je fluidum, ktere ma mit konkretni vyznamne a meritelne projevy.
On neni problem s tim slovem "eter". To, ze je to zprofanovane slovo jeste neznamena, ze by s nim mela mit veda nejaky zasadni problem. Problem je s ruznymi teoriemi eteru, ktere sice predpovidaji kde co, ale neodpovidaji merenim. Veda ma problem i se vsemi takovymi teoriemi, i kdyz se budou jmenovat teorie fluida. (Koneckoncu, osobne si nemyslim, ze zrovna tahle teorie - ze temna hmota a temna energie je vlastne totez - je v poradku. Bylo by to opravdu prulomove. Ale myslim, ze to zapadne, protoze uz dnesni mereni napovidaji, ze temna hmota se od temne energie zasadne lisi. Nova teorie by musela vysvetlit i vysledky dosud provedenych experimentu.)
Ona by na Oslu nevadila ani ta teorie eteru. Urcite by byla pro ctenare Osla serie clanku venujici se ji velmi zajimava. Zvlast, kdyz by to psal nekdo, u koho neni pochyb, ze vi, o cem pise, a ze take zna bezne uznavane teorie. Problem byl s konkretni osobou - clovekem, jehoz chovani se se nedalo kocirovat (a eter v tom hral opravdu okrajovou roli).
V čem je problém?
Pasant,2008-02-04 12:05:44
Hotová pastva pro oči, co tady předvádíte. On ani AE éter nepopřel, pouze konstatoval, že ho k výpočtům nepotřebuje. Je jedno jak to nazvem, můžeme "běžnou" hmotu považovat za něco, co je tvarováno "temnou hmotou" jako matricí. Všechno, včetně všech fyzikálních zákonů, je odvozeno z této skutečnosti. Měříme vždy jen hodnoty interakcí obou "prostředí" a bohorovně opomíjíme skutečnost, že takto současně definujeme i vlastnosti toho, čemu se kdysi říkalo "éter" (než z tohoto pojmu jistí fyzici udělali sprosté slovo)...
jehoz chovani se se nedalo kocirovat
kunes,2008-02-04 23:24:09
Ehm... No lépe bych to ani sám neřekl, pane Jirka. Jak vidno, pořád je to o tom, aby část lidí mohla hlídat a kočírovat ten zbytek. Když ne pod pláštíkem náboženství, tak pod rouškou vědy.
V tomto případě je ten problém docela jednoduchý - když se dotyčnému znemožní prezentovat své názory, zákonitě zbyde víc koláče pro ty ostatní. Stačí ten konfiskovaný kousek vědění několikrát přejmenovat (quintessence, fluidum, temná hmota) a ještě se na tom přejmenování uživí spousta těch, o kterých by jinak těžko štěkl pes.
Kunesi,
Jirka,2008-02-05 08:51:14
jeste jednou a naposled: Je rozdil mezi nazory a demagogickym opakovanim lzi.
rozdil mezi nazory
kerio,2008-02-05 13:14:22
Měl byste navrhnout nějaké jednoznačné kritérium pro tu lež. Vědecké teorie nelze dokázat, jsou tedy a-priori lživé.
Lez je vyvracene tvrzeni
kerio,2008-02-05 13:34:16
No a? Třeba Kopernikův model byl vyvrácen a ne jednou. Pokaždé vědeckým mainstreamem své doby, čili zcela kvalifikovaně, dalo by se říci.
Re: Lez je vyvracene tvrzeni
edison,2008-02-05 18:06:32
Já se tu např. dotyčného několikrát ptal, kdy už z jeho teorií vylezou nějaké vzorce, podle kterých by se něco dalo vypočítat, změřit a zjistit, zda realita má blíže k jeho verzi, či k OTR. Výsledkem byl vždy jen nějakej "důvod" proč je chybné vůbec chtít něco počítat.
Korunu tomu všemu ale nasadil, když zpochybnil data (konkrétně cenu uranu) v mém příspěvku a vůbec mu nevadilo, že jsem pro výpočet okopíroval jeho vlastní data nacházející se o pár řádků výše:-)
Ještě terminologická pozvánka:
Pravda není opakem lži. Pravda je objektivní (nezávislá na autorovi), lež subjektivní (má přímou vazbu na záměr autora).
pravda, pravdivé tvrzení - popis reality
nepravdivé tvrzení - neodpovídá popisu reality
lež - tvrzení, které vzniklo lhaním, tzn činností kdy autor tvrdí něco, o čem si myslí, že to není pravda. To může vést i k paradoxním situacím, kdy špatně informavaný lhář může lhát a přitom říkat pravdu:-)
Při výuce programování se kvůli tomu občas používá novotvar "nepravda", jakožto objektivní protiklad pravdy.
Teorie relativity
jandas,2008-02-04 03:29:07
Einstein v roce 1905 publikoval speciální teorii relativity (STR), obecnou teorii relativity (OTR) publikoval az o 10 let pozdeji.
nevim nadpis
Rozumný Občan,2008-02-04 01:31:53
A není možné, že je dnešní verze gravitačního zákona nepřesná a žádné temné hmoty ani energie neexistují?
S největší pravděpodobností tomu tak není
Vladimír Wagner,2008-02-04 07:20:01
S největší pravděpodobností (řekl bych téměř stoprocentní) nelze projevy temné hmoty vysvětlit modifikací gravitačního zákona. Dnes je pozorována řada jevů při srážkách galaxií a kup galaxií, které oddělují normální hmotu od temné. Podrobný rozbor jednoho takového je na http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/temna/Temnahmotavesmir.pdf
Ha ha
Honza2,2008-02-04 09:40:32
A chování elektronu v atomovém obalu se téměř na 100% nedá vysvětlit modifikací klasické teorie elektřiny a magnetismu, řekl byste před sto lety. :-)
To že dneska nikdo nemá dost fantazie (kromě Zephyra), aby tu relativitu poopravil neznamená, že se takovým výrokům nebudou za pár let všichni smát.
Honzo,
Jirka,2008-02-04 10:23:56
skoda, ze jste si neprohledl to pdf, na ktere vas VW odkazal. Dovedel byste se, proc temna hmota s nejvetsi pravdepodobnosti nemuze byt pouhym projevem pozmeneneho gravitacniho zakona. Temna hmota se totiz chova jako skutecna hmota, nedela nic, co by bylo nejak extra zahadne. Problem je vlastne pouze s jeji detekci, nebot interaguje pouze gravitacne (a mozna slabe, ale to stejne neni podstatne). Model toho, co by temna hmota mohla byt, aby se chovala tak, jak se chova, mame. Ten model nepredpoklada zadne nove vlastnosti hmoty, aby se do jeji definice vesla i temna hmota. A ono se na to da podivat i jinak: proc by vetsina hmoty mela byt svitici? Bez naleziteho opodstatneni je to dost namysleny (protoze my jsme take ze svitici hmoty) nazor.
V pripade temne energie je ale vsechno jinak. Krome toho, ze by to mohla byt jen prosta kosmologicka konstanta, o jejimz puvodu bychom ale nevedeli prakticky vubec nic, nemame jeji jiny pouzitelny model. Ten nejnadejnejsi skoncil zahy nejvetsim fyzikalnim fiaskem vsech dob: teorie se rozchazela s pozorovanim o 120 radu.
Jeste k temne energii: Uvidime, co nameri v CERNu. Snad nameri alespon neco, i kdyz to bude (nebo nebude) nejaky prevratny objev. Snad to nedopadne jako hledani axionu nebo gravitacnich vln - patra se, patra, melo by to jit uz nalezt, ale porad nenaleza. Snad se nebudou muset uchylovat k neprilis prukaznym vysledkum jako se to dela v pripade Gravity Probe B kvuli prilis zasumenemu mereni. Drzim jim palce.
Nesouhlas o 120 řádů
Pavel,2008-02-04 10:38:15
Ten nesouhlas (nehotové!) teorie s experimentem o 120 řádů bych neviděl až tak tragicky. Tohoto výsledku bylo dosaženo použitím jen velmi nepřesných způsobů řešení jenom velmi přibližných rovnic oné teorie. (Bohužel, líp to zatím nikdo spočítat neumí.)
Ostatně podobná situace byla i v QED - snahy o spočítání příspěvků v druhém poruchovém řádu vedly k nekonečným výsledkum (co je proti tomu rozdíl 120 řádů, že) a trvalo několik let, než se přišlo na renormalizaci a správný způsob počítání poruchových členů vyšších řádů. A dnes dokáže QED spočítat výsledky experimentů s přesnotí 12 platných cifer (přesněji se to nedá měřit, omezení není v QED).
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
