Zvětšit obrázek

Substance P

Jihoafrický hlodavec rypoš lysý (Heterocephalus glaber) je v mnoha směrech pozoruhodný tvor. Je v podstatně studenokrevný, protože nemá kontrolu nad svou tělesnou teplotou.

Thomas Park, University of Illinois, Chicago, USA

Zároveň je neuvěřitelně dlouhověký. Může se dožít více než dvaceti let, což je na tak malého tvora výkon skutečně úctyhodný. Pozoruhodné jsou i jeho kolonie. Systém podzemních chodeb a hnízd obývají společenstva čítající někdy i stovky jedinců. Jejich vnitřní organizace v mnohém připomíná uspořádání mravenčích nebo včelích kolonií.

Před pěti lety si všimli američtí a němečtí biologové u rypoše podivného fenoménu. Tomuto savci chybí tzv. substance P. Tento peptid složený z 11 aminokyselin se kromě jiného podílí i na přenosu nervových vzruchů vznikajících při chronických bolestech. Z toho se dalo usoudit, že rypouši vnímají chronickou bolest mnohem méně než jiní savci.

Vědci proto začali provádět pokusy, které měly vnímání paměti u rypošů prověřit. Pro klid ochránců zvířat budiž zdůrazněno, že byla snímána aktivita periferních nervů rypošů v anestézii. Ukázalo se, že podnět vyvolaný kyselinou nebo kapsaicinem neputuje do centra pro vnímáni bolesti, ale do míšních neuronů zodpovědných za zpracování hmatových stimulů.

 

Rypoš lysý

Kapsaicin tedy rypoš „nahmatá“, ale nebolí ho. Podněty kyseliny k němu vůbec nedoléhají, protože je mícha nepředává dál.

Zvětšit obrázek

Kapsaicin

 Pokud vědci vnesli do kůže jedné z končetin rypoše gen pro substanci P, obnovili zvířatům vnímání pálivého pocitu z kapsaicinu. Ke kyselině byli rypoši i nadále imunní. Je zjevné, že proti pálení kyselinou jsou obrněni hned několika nezávislými mechanismy.

Proč? Rypoši žijí v podzemních chodbách, které se špatně větrají a hromadí se v nich oxid uhličitý. Koncentrace tohoto plynu dosahuje  v tunelech běžně kolem 2% a v komorách, kde se shromažďuje více zvířat, stoupá až na 10%. Na sliznicích dýchacích cest a plic vzniká za těchto podmínek kyselina uhličitá. Rypoš s tím nemůže  nic dělat. Otevíráním chodeb by riskoval průnik hadů do kolonie, což je pro rypoše to největší nebezpečí.

Rypoši tedy nechávají koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší kolonie tak jak je a jedinečným způsobem se tomu přizpůsobili. Tak vysvětlují odolnost rypoušů ke kyselinám na stránkách prestižního PLoS Biology němečtí vědci vedení Garym Lewinem z Max-Delbrückova centra molekulární medicíny v Berlíně a jejich američtí kolegové pod vedením Thomase  Parka z chicagské University of Illinois.

Výsledky výzkumu na rypoších  poodhalily taje vzniku chronické bolesti u lidí. Například se nabízí rozřešení otázky bolestí v artritických kloubech, jejichž prostředí je kyselé. Přispívá kyselá reakce k bolestem? Rypoši mohou trpět artritidou, ale vůči bolestivému účinku kyseliny jsou imunní. Zřejmě tak pomohou vědcům tuhle záhadu vyřešit.

V chodbách kolonie rypošů dosahuje koncentrace oxidu uhličitého 2%. V komorách, kde je více jedinců stoupá až na 10%.

Pramen: PLoS Biology