S kým máme tu čest
Normální chřipka má úmrtnost okolo desetiny procenta, Španělská mezi 13-25%, SARS okolo deseti procent. U Eboly se udává 70 až 80% a u Eboly kmene Zaire 90%.
Virus Eboly je poměrně odolný a šíří se všemi tělními tekutinami, tedy i potem, slinami,...
Ebola je z pohledu infekčnosti ze stejného pytle jako černé neštovice Marburg nebo antrax. Proto by nás nemělo překvapit, že s virem může pracovat na celém světě jen několik málo laboratoří. Jde o pracoviště, která splňují nejvyšší bezpečnostní podmínky pro práci s materiálem zařazeným do skupiny BSL 4 - biosecurity level 4. Poznámka na okraj – víte, že mezi dvěma desítkami světových laboratoří, které s materiálem kategorie BSL 4 pracují, je i Centrum biologické ochrany v Těchoníně, nedaleko Hradce Králové?
Inkubační doba Eboly je většinou 3–10 dnů. Nemoc začíná jako chřipka - bolestmi svalů, kloubů, horečka. Pak virus začne rozkládat tkáně, na kůži vznikají krvavé skvrny a postupně selhávají funkce životně důležitých orgánů. Pacient umírá během několika dnů. Virus je po celou dobu vylučován kůží a všemi tekutinami. Kontakt s nemocným je velice riskantní.
Ebola beránek
Ve Sborníku Národní akademie věd USA se nyní objevil článek, ve kterém se píše, že odebráním jednoho genu Ebola ztrácí schopnost se množit.
To je velmi zajímavá informace. Pokud tedy lze Ebolu uchovat živou a bez rizika, že by mohla být pro své okolí infekční, potom nehrozí nebezpečí infekce a s tímto virem bude moci pracovat i běžná laboratoř. Výzkum by tím získal šanci se konečně pohnout kupředu a účinné vakcíny proti různým kmenům tohoto viru by na sebe jistě nenechaly dlouho čekat.
Wiskonsinský tým vědců, kteří za publikací stojí, tvrdí, že u viru Eboly objevili systém, kterým jsou schopni bezpečnou práci s virem zajistit. Klíčem k tomu jak ze zabijáka udělat beránka, je jeden z osmi genů Eboly, nazvaný VP30. Bez proteinu, který má tento gen za úkol tvořit, se virus není schopen zkompletovat, není schopen se v buňce pomnožit.
Virus, který se nemnoží, je k ničemu. Proto vědci hovoří o systému. Ten má za úkol zajistit, aby virus nevyhynul. Důležitou úlohu v tomto systému hrají buňky z ledvin opic. Ty se ke kultivaci virů používají často. Vědci je tentokrát upravili tak, aby buňky chybějící virový protein tvořily i bez pokynu (genu) z viru. Tyto buňky se nemusí chovat ve „formě opic“ (tedy živých zvířat), ani se z nich nevyoperovávají ledviny. Buňky z ledvin lze uchovávat v tkáňové kultuře a množit je podle potřeby. Pokud jsou tyto buňky infikovány upraveným virem Eboly, množí se v nich i virus. Bez těchto speciálních buněk virus ale nepřežije a proto není přenosný ani na člověka.
Aby vědci prokázali bezpečnost tohoto systému, provedli tucty pokusů, při kterých se snažili pomocí infikovaných opičích buněk nemoc přenést na další organismy. Bezvýsledně.
Co kdyby?
Ne všichni virologové jsou o bezpečnosti nové Eboly zcela přesvědčeni. Mezi skeptiky patří také Susan Fisher-Hochová z University of Texas Health Science Center at Houston.
Tato profesorka virologie patří mezi přední odborníky na Ebolu. Ví dobře, co dokáže. Sama s ní v osmdesátých letech v britské laboratoři pracovala. Vědkyně prohlásila, že by musela mít k dispozici více důkazů, aby uvěřila, že modifikovaný virus je zcela bezpečný. Námitku upřesňuje slovy: Přesvědčily by mne jen pokusy na opicích, které by neonemocněly ani v případě, že by byly vystaveny vysokým dávkám tohoto viru“.
Přírodním rezervoárem eboly jsou kaloni
Autor: Jaroslav Petr (03.12.2005)
Diskuze: