Brigitte Boisselierová, ředitelka společnosti Clonaid: „Máme lidský klon“. Pět let ale není schopna důkaz předložit.

Zpráva, že Američané mají klonované embryo přichází v době, kdy Evropa zveřejnila, že Velká Británie udělila dvěma pracovištím povolení k přípravě hybridních, lidsko-zvířecích embryí k výzkumu nových terapií chorob jakými jsou Parkinsonova nemoc nebo infarkt. Podle všeho má Amerika určitý náskok, neboť za stejným účelem již připravila skutečné klony lidských embryí. Ať již u lidských, nebo lidsko-zvířecích, v obou případech jde o kontroverzní výzkum a tak není divu, že na přetřes dostává otázka, jak to s těmi embryi vlastně je a jak velkou má tento počin vědeckou hodnotu.

Ohlédnutí zpět
První lidský klon na světě se měl narodit 26. prosince 2002. Mělo jít o děvčátko. Tvrdila to Brigitte Boisselierová, ředitelka firmy Clonaid. Postupně vyšlo najevo, že za společností kladoucí si za cíl klonování lidí stojí náboženská sekta raëliánů.  Když se navíc ukázalo, že ředitelka Boisselierová předtím pracovala ve firmě vyrábějící technické plyny, a že její firmu klonováním pověřily vesmírné bytosti, bublina zcela splaskla. Podrobnosti o činnosti firmy Clonaid najdete v článku „Lidský klon“ 

Zvětšit obrázek

Andrew French: „Toto je náš lidský klon“. (Kredit: Reuters)

O pět let později
Právě nyní přichází se zprávou o vytvoření lidského klonu Andrew French z firmy Stemagen. Firma má sídlo a také působí v La Jolla, Kalifornii a její členové zprávu o klonování člověka publikovali ve vědeckém časopisu  Stem Cells. V článku se praví, že k tomu použili techniku přenosu jádra ze somatické buňky do vajíčka. Jde tedy o klasickou techniku, při níž vajíčko slouží jen jako jakýsi obal (inkubátor), neboť je z něj jeho vlastní jaderná DNA odstraněna. Lidská vajíčka, se kterými vědci tyto experimenty prováděli, pocházela od dobrovolných dárkyň. Kožní buňky, které v experimentu posloužily jako dárci buněčných jader, pocházely od jiných osob.
Autoři článku o výsledcích svého bádání prohlašují, že to je poprvé, co se někomu podařilo lidská embrya do stádia blastocyst tímto způsobem kultivovat. Vědci si jsou vědomi toho, že jejich postup vzedme u části společnosti odmítavý postoj a tak na ospravedlnění svého počinu vysvětlují, že se jednalo o pokus provedený s nadbytečnými lidskými vajíčky, která pocházela od tří mladých žen jež byly zahrnuty v programu asistované reprodukce. Při účasti v tomto programu tzv. „oplození ve zkumavce“ (IVF), se provádí hormonální stimulace ovulace a odběr vajíček výplachem vejcovodu. Přitom se většinou získá více vajíček, než kolik jich lze při in vitro fertilizaci použít.

Cílem není dítě

Zvětšit obrázek

Cíl společnosti Stemagen: Kolonie lidských embryonálních kmenových buněk (vlevo) pěstovaných na vrstvě pomocných živných buněk (vpravo).

Tvorbu klonovaného embrya vědci nedělali za účelem stvoření klonovaného človíčka. I když by to podle všeho možné bylo. Cílem přenosu somatických jader z kožních buněk do „vykuchané“ vaječné buňky je získání embryonálních kmenových buněk pro léčbu pacientů. Proto i v tomto v tomto případě pokus vědci nijak neprotahovali a embryo (ve stadiu zvaném blastocysta) zničili. Buňky blastocysty použili k tomu, aby dokázali, že se jim skutečně podařilo připravit klony. Doklad nevěřícím podali porovnáním DNA buněk z odebraných ze zmíněné blastocysty  a DNA izolované z buněk dárce. Onoho dárce, jehož kožní buňky na začátku pokusu posloužily jako zdroj jaderné DNA pro enukleované vajíčko (vajíčko zbavené vlastní dědičné informace).
Než se French pustil do klonování lidských buněk, trénoval si metodu na zvířatech na Monash University v Austrálii. I když by se zdálo, že French má „natrénováno“, než přikročí k hromadnější přípravě embryí za účelem léčby u lidí, chce si tuto techniku ještě dopilovat. A to proto, poněvadž zatím zvládnul jen první krok – tvorbu embrya. Nyní mu zbývá krok druhý  – přípravit z embrya kmenové buňky. A do toho se chce French pustit nyní. A chce si to vyzkoušet na embryích. Ne však na těch, které by si připravoval sám, ale chce si to ulehčit a pracovat na embryích, která jeho týmu budou darována. Má zřejmě na mysli embrya jež se neupotřebí při technikách oplození in vitro na klinice, kde se nadbytečná embrya stávají odpadem. Teprve po zvládnutí obou kroků bude jeho tým připraven na konečný cíl, kterým je poskytovat nemocným pacientům jejich vlastní kmenové buňky, které jim budou zachraňovat život.

Nadbytečná vajíčka
Doktor Samuel Wood, zakladatel společnosti Stemagen tvrdí, že za jejich úspěchem stojí velká klinika a dostupnost nadbytečných lidských vajíček. I když přebytečná vajíčka byla zpočátku uchovávána pro další bezdětné páry, jejich nadbytek byl tak velký, že se staly odpadem. To byl pro Wooda onen impuls, jež ho vedl k zahájení pokusů s lidským klonováním a snahou nějak tyto buňky zužitkovat. Dohoda s investorem, jež nechtěl být zveřejněn, která se týkala založení společnosti Stemagen, padla v roce 2005. Vše se mělo udát u sklenky Martini v hospodě a velkou roli přitom měla sehrát smutná událost. Investorovi projektu v té době zemřela matka na degenerativní chorobu. Tedy na nemoc o níž se soudí, že jednou půjde léčit právě zde zmíněnými embryonálními kmenovými buňkami. A tak slovo dalo slovo, vznikla společnost a ta vzápětí přelanařila špičkového pracovníka Frensche, jež tehdy pracoval v Australii.

Samuel H. Wood: „Rozbor DNA podal důkaz, že se skutečně jedná o klon“.

Zatímco někteří experti na klonování vznik a činnost společnosti Stemagen podporují, jiní, jako je například Dr. Douglas Melton, zakladatel Centra pro výzkum kmenových buněk na Harvard University, se k činnosti firmy vyjadřuje skepticky. To, o co se mezi oběma tábory vede spor, je přístup k tvorbě embryonálních kmenových buněk – fakticky jde o surovinu o níž se soudí, že brzo bude velkým obchodním artiklem k regeneraci našich opotřebovaných, nemocných a poraněných tkání. Tkání všeho druhu.

Stávající realita 
Příprava embryonálních kmenových buněk není jednoduchou záležitostí. Než je budou nemocnice svým pacientům nabízet „jako Baťa cvičky“, bude potřeba této metodě vychytat celou řadu problémů. O tom, že to nemusí být zase až tak jednoduché, svědčí například  pokusy na primátech, které prováděl Robin Lovell-Badge z MRC National Institute for Medical Research. Jeho týmu se ze 300 opičích vajíček podařilo získat jen dvě linie embryonálních kmenových buněk.

Na tenkém ledě
Kromě technických problémů se tato metoda  potýká s komplikacemi etického rázu. Oponenti klonování prohlašují, že je amorální vytvářet miminka k léčebným účelům. Proto také byla podpora výzkumu lidských embryonálních buněk z federálních zdrojů v USA zrušena. Nyní se tato činnost týká prakticky jen několika málo laboratoří, které za pomoci privátní sféry dokázaly vyhlášené restrikce obejít. Ke společnostem, jež v USA provádějí výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách, patří  Advanced Cell Technology (Massachusetts), International Stem Cell Corporation (Kalifornie) a Geron Corporation (Kalifornie).

Partenogenetické embryonální kmenové buňky
Kromě tohoto zde zmíněného způsobu tvorby embryonálních kmenových buněk je dobré zmínit také metodu, kterou nedávno začali propagovat vědci z konkurenčního tábora představovaného firmou International Stem Cell Corporation. V jejich případě jde o partenogenetické embryonalní kmenové buňky. Na vzniku těchto buněk se podílejí pouze neoplozená vajíčka. K výměně jader z kožních buněk zde nedochází. Podrobnostem aktivace neoplodněných vajíček a metodě, jež bývá nazývána také “neposkvrněným početím“, jsme se věnovali v článku „Začneme dělat zásoby lidských embryonálních kmenových buněk?“.
Předností této metody je, že tolik nepobuřuje veřejnost. Hlavním rozdílem od předchozí metody je, že u partenogenetických kmenových buněk se jedná o hromadnou záležitost určenou pro větší skupiny osob, jež si jsou geneticky podobné.
Každá z uvedených metod má určité přednosti a těžko říci, která z nich se uplatní v praxi. Pravděpodobně obě. Partenogenetické kmenové buňky pro svojí výhodu širší dostupnosti a pro použití v případech, kdy pacient na zákrok nemůže čekat. Klasické (vlastní) embryonální kmenové buňky, o nichž především je tento článek, mohou být zase lepší v těch případech, kdy bude na zákrok dostatek času a bude možno si pohrát s přípravou pacientových vlastních kmenových buněk. Není třeba zdůrazňovat, že individuální přístup bude pro klientelu, která si individuální péči bude moci finančně dovolit. Vlastní buňky, šité pacientům takříkajíc „na míru“, by pravděpodobně dávaly větší šanci na úspěch.

 
I když Američané pokus s lidským embryem ukončili ve stadiu blastocysty a na pacientovy specifické kmenové buňky také ještě nedosáhli, právo na zápis do Guinessovy knihy rekordů si nárokují. Svůj  počin považují za první zdokumentované klonované lidské embryo.