Strukturu křídel, podle kterých dostal tento útvar své pojmenování, tvoří ve skutečnosti prachový disk blízké mladé hvězdy HD 61005. Zvláštní tvar je výsledkem záření hvězdy, které se rozptyluje na prachových částicích. Rozpětí křídel tohoto kosmického nočního motýla je 35 miliard km.
Typické prachové disky kolem přibližně 100 milionů let starých hvězd (např. HD 61005), jsou ploché jako lívance a jejich struktura odpovídá tomu, že se v disku mohou již formovat planety. Ale snímky „Moth“ pořízené Hubble Space Telescope ukázaly, že některé disky mohou nabývat i jiných tvarů.
„Vůbec jsme neočekávali, že nalezneme prachový disk tak neobvyklého tvaru,“ řekl Dean Hines (Space Science Institute, Corrales, New Mexico), člen Hubblova týmu, který disk objevil. „Myslíme si, že HD 61005 brázdí napříč místním mezihvězdným prostředím, jehož hustota plynu je o něco vyšší. Tím dochází k vymetání materiálu uvnitř disku u hvězdy HD 61005. Jaký efekt to má na vlastní disk a formování planety v něm, zatím nevíme.“
Hines nazval tuto možnou srážku „neobvyklou, protože jsme neočekávali v sousedství našeho Slunce tolik mezihvězdného materiálu. Protože oblast, přes kterou naše Slunce prochází, byla během minulých několika miliónů let vyklizena aspoň jednou supernovou. Přesto nyní existuje důkaz o hustém materiálu, který je velmi blízko – ve vzdálenosti pouhých 100 světelných roků.“
Astronomové našli důkaz, že prostředí, ve kterém se formují hvězdy, ovlivňuje vznik planet. Hubblem pozorovaný mladý protoplanetární disk může být přímo ovlivněn tímto prostředím. Pronikavé záření hvězd v otevřené hvězdokupě Trapez (součást mlhoviny v Orionu) některé disky změnilo. Jaký vliv má průchod hustými oblastmi mezihvězdného prostředí na formování planet, jako např. v případě objevu HD 61005, jasné zatím není. Ani to, zda to bude mít dopad na atmosféry vyvíjejících se planet.
„Moth“ je součástí průzkumu Slunci podobných hvězd. Hines se spolupracovníky studoval vznik a vývoj planetárních systémů pomocí Hubblovy kamery NICMOS (Near Infrared Camerou and Multi Object Spectrometer) a infračerveného dalekohledu Spitzer. Před tím tým Michaela Meyera (University of Arizona, Tucson) vyhledával pomocí Spitzera tepelné záření - prozrazující přítomnost prachu ohřátého hvězdou - a identifikoval zajímavé hvězdné systémy.
Hinesův tým a Glenn Schneider (University of Arizona, Tucson) použili velmi kontrastní obraz disků z koronografu NICMOS (HST) a odhalili, kde Spitzerem objevený prach „bydlí“. Koronograf NICMOS zastínil rušivý svit hvězd, aby astronomové uviděli detaily v obklopujícím disku. Meyer to komentoval slovy: „Kombinací pozorování ze dvou kosmických observatoří dostáváme informace o složení prachových zrn, zda jsou z ledu nebo písku nebo jestli se pohybují stejně, jako když na Zemi stoupají saze z komína. Složení a velikost prachu nám hodně prozradí o dynamice a vývoji solárních systémů. V naší Sluneční soustavě mají astronomové důkaz, že při vzájemných srážkách kusů skal se tvořící prach – např. planetek a objektů Kuiperova pásu. Vidíme, že stejné procesy se rozvíjejí i v dalších planetárních soustavách.“
Objev byl zveřejněn 10. ledna v Austinu na 211. konferenci AAA (American Astronomical Society meeting in Austin, Texas, 7. – 11. ledna 2008). Publikován byl v Astrophysical Journal Letters.
Zdroj: ScienceDaily
Pochází temná hmota z Temného Velkého třesku?
Autor: Stanislav Mihulka (21.11.2024)
Mléčná dráha a celá nadkupa Laniakea je součástí Shapleyho koncentrace
Autor: Stanislav Mihulka (15.10.2024)
Jsou černé díry ve skutečnosti zamrzlé hvězdy?
Autor: Stanislav Mihulka (23.09.2024)
Pulzarové detektory by mohly objevit neviditelné objekty v Mléčné dráze
Autor: Stanislav Mihulka (21.07.2024)
Webbův dalekohled narazil na záhadu: Tři „rubíny“ v raném vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (29.06.2024)
Diskuze: