Dualita pohledů kvantovky a relativity

Aether,2008-01-20 13:52:18

z éterové teorie vyplývá názorně, ale samozřejmě dávno neunikla pozornosti ani teoretických fyziků, kteří pro ni zavedli termín AdS/CFT korespondence. Podle tohoto principu je fyzika gravitace v anti de Sitterově prostoru (AdS) (čili v reciprokém prostoru, jakým by se nám jevil prostor vně černé díry, kdybychom seděli uvnitř ní) ekvivalentní kvantové geometrii, popsané tzv. konformní teorie pole (CFT), definovanou na hranici anti de Sitterova prostoru v nekonečnu, čili při pohledu z velké dálky. Takže se nám černé díry z dálky mohou jevit jako elementární částice a to tím víc, čím jsou menší, těžší a hustčí.

Jelikož vesmír stále expanduje (z vnitřního pohledu), resp. dilatuje (z toho vnějšího), je AdS/CFT korespondence duální pohledu na vesmír z minulosti a budoucnosti, čili zatímco pohled na vesmírné dálavy vesmír ilustruje tak, jak vypadal před miliardami let, pohled na mikročástice jej zobrazuje takový, jako za pár miliard let vypadat bude.

Odpovědět

Námět na nedělně-odpolední mudrování

Aether,2008-01-20 14:09:57

Éterová teorie umožňuje také učinit v úvahách krok dále: pokud expanze časoprostoru způsobuje, že vakuum jako prostředí vesmíru je stále hustší, pak se takový jev nemůže projevovat jen při pohledu směrem od nás do té budoucnosti nebo minulosti, ale také při šíření světla od vzdálených objektů k jiným vzdáleným objektům, protože vakuum v jejich okolí je pak o něco méně husté, než dále od nich a světlo se jím šíří stále pomaleji.

Pokud se i gravitace šíří rychlosti světla, pak to samé se týká i gravitace, z čehož vyplývá tvar objektů, které jsou dost velké na to, aby při šíření gravitace hrál čas a rozpínání vesmíru určitou úlohu. Z toho odvozuje např. tvar a rotační křivky hvězd v galaxiích MOND teorie a její novější intepretace: hvězdy se v oblastech vzdálených středu galaxie díky rozpínání vesmíru točí tak, jako by k němu byly mnohem blíž, například.

Jde tak vysvětlit i část gravitačních efektů temné hmoty a řadu dalších efektů, souvisejících se změnami fyzikálních konstant, které z takového pohledu vyplývají. Vychází z něj, že se díky všesměrové expanzi náš vesmír se stává nutně nehomogenním v každém místě, kam se na něj podíváme a bude se nám takový jevit tak dlouho, dokud nenaroste natolik, že rychlost světla přestane stíhat informaci o nehomogenitách mezi různými oblastmi vesmíru přenášet.

Odpovědět

No to je moc hezký,

edison,2008-01-20 14:38:57

ale kdy už z těch éterovejch terorií vypadnou nějaký vzorce, ze kterejch by se dalo něco vypočítat, abys nám ukázal, že tvý předpovědi jsou přesnější než ty relativistický?

Odpovědět

kdy z éterovejch terorií vypadnou nějaký vzorce

Aether,2008-01-20 15:13:51

No to je přesně ten samý problém, jako u superstrunové teorie, která vyžírá fraktální květák poznání z opačné strany. Má sice vzorce, ale opírají se o tak obecné parametry, že do nich nelze stejně nic dosadit a spočítat tak třeba hmotnost pár desítek částic, aby šlo říct: "nojo, vono to funguje"!

Z praktického hlediska je na tom strunová teorie přibližně stejně, jako ta éterová, akorád že teorie éteru v mý podobě je nová a bájim o ní sám, zatímco strunový teorii je už čtyřicet let, je to takříkajíc dáma v letech a opečovávaj ji nejlepší mozky světový vědy. Éterová teorie nemá ani ty formální modely, na rozdíl od strunový teorie ale disponuje neformálníma modelama, čili analogií fyzikálních jevů, který si každej může relativně snadno představit a říct, "no jo, vono to tak funguje".

Čili bysem dal éteru ještě pár let čas, mezitím o něm každý může uvažovat neformálně a porovnávat ty závěry s mainstream teoriema, který k témuž docházej dosti složitě (kdo pochopí důkaz Maldacenovy duality a kdo si ho dokáže představit názorně na blobu v éteru?).

Takový srovnání pomůže jak éterový teorií, tak i mainstream teoriím, protože éterová teorie umožňuje se v nich rychle zorientovat a posoudit, která je v čem správná a v čem ne. Z hlediska hubovitejch fluktuací superkritický páry jsou třeba struny a brány strunový teorie a spinová síť teorie LQG docela zjevně duální modely téže reality a každej, kdo si ty fluktuace pustí na videu si může asi tak představit, o čem ti teoretici mluví, i když se navzájem třeba zrovna perou.

Jinými slovy, i laik si může nad jejich teoriema udělat názornej nadhled, což je docela důležitý. No a teoretici se pak múžou pokusit o zobecňování modelu těch náhodnejch fluktuací formálními metodami a postupy a obejít tak všechny stávající teorie, čili odvodit současnou fyziku jen z dynamiky chaotických systémů, čili způsobu, jakým spolu interagujou náhodná čísla podle počtu pravděpodobnosti. Když nic jinýho, teoretická fyzika tím získá nový perspektivy pro ty, kdo se budou chtít nad jejími postuláty a smyslem reality vůbec zamyslit ještě trochu obecneji.

Odpovědět

předpovědi jsou přesnější než ty relativistický

Aether,2008-01-20 15:34:39

Takových předpovědí je celá řada a k tomu, aby se to dalo ukázat názorně dokonce nejsou občas nutné ani žádné nové vzorce.

Např. z kvantové mechaniky vyplývá, že by se částice měly rozpliznout v celém objemu vakua, zatímco podle relativity by se měly zhroutit do černých děr. Zatímco ony to zřejmě skutečně dělají, ale tak pomalu, že realita se nám jeví tak, že nesplňuje ani jeden z modelů pořádně, protože částice nejsou ani černý díry, ani rozplizlý po vesmíru, ale cosi mezi tím.

Éterová teorie tenhle rozpor obou teorií s pozorováním umožňuje zároveň vysvětlit rozpínáním vesmíru, protože vesmír expanduje tou rychlostí, co částice kolabujou, takže zůstávaj pořád na místě a současně ukazuje, že rozpínání lze intepretovat jako duální model kolapsu.

Když je totiž vesmír tvořenej vnitřkem hustý hvězdy, pak její gravitační kolaps způsobuje houstnutí její hmoty, čímž se v ní energie šíří pomaleji a expanduje časoprostor. A v případě že rozpínání kvantovejch vln je právě vyrovnaný s rychlostí toho kolapsu, vše se stává vysvětlitelné z hlediska kvantové mechaniky.

Čili éterová teorie umožňuje vysvětlit nejen rozpory předpovědí teorie relativity s experimentem, ale dokonce je umožňuje vysvětlit spolu s duálními problémy kvantové mechaniky, aniž z řešení vyplývaj nějaký zjevný singularity nebo nekonečnej počet možných řešení prostě tak, že vesmír popisuje jako hustej žvanec hmoty, který se chová víceméně stejně, jako jiný hvězdy a planety a současně jako fluktuace hustoty v kondenzující páře. V podstatě konkretizuje a rozvádí do rovin současných teorií klasickej Boltzmannův model vesmíru jako fluktuaci čehosti.

Odpovědět