Zvětšit obrázek

Snímek získaný ze vzdálenosti 27 tisíc kilometrů částečně zachycuje dosud nepozorovanou část povrchu planety. Kredit – NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington

V pondělí 14. ledna prolétla nad povrchem planety nejbližší Slunci sonda Messenger (MErcury Surface, Space Environment, GEochemistry nad Ranging). Ačkoliv jejím cílem je skutečně Merkur, u planety zatím „nezakotvila“. Má totiž stále ještě vysokou rychlost na to, aby se mohla stát její oběžnicí. Sonda „jenom“ využila gravitační pole planety zbrzdění.

Zvětšit obrázek

Jak se sonda přibližovala k Merkuru, jeho velikost na snímcích rostla. Kredit – NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington

Z necelých 28 tisíc km/hod zpomalila o víc než 8 tisíc km/hod. Jednalo se o první ze tří průletů kolem cílové planety. Tento poměrně složitý orbitální manévr vyvrcholí 18. března 2011, kdy by se Messenger měl konečně dostat na oběžnou dráhu. Podle současných plánů by  měl následně po dobu jednoho roku Merkur detailně zkoumat.

Sonda v hodnotě téměř 450 miliónů dolarů se na svou dlouhou cestu k nejmenší planetě Sluneční soustavy vydala v srpnu 2004. Její meziplanetární dráha je poněkud komplikovaná, sonda už využila pro orbitální manévry gravitačních polí naší Země i Venuše – té dokonce dvakrát. Poslat kosmickou sondu přímo k Merkuru – který obíhá ve vzdálenosti necelé 0.4 AU od Slunce – není tak úplně jednoduché. Stručně řečeno, využití gravitace planet šetří peníze.

Mariner 10 sice prolétl kolem planety třikrát, ale ve všech případech byla Sluncem osvětlena stejná část povrchu. Asi 55% zůstalo až do dnešních dnů skryto detailnímu pohledu kosmických sond. Messenger se planetě nejvíce přiblížil ve 20:04 SEČ, kdy jej od povrchu dělilo pouhých 200 km. „Všechno šlo přesně podle scénáře, takže to bylo velmi povzbudivé,“ uvedl k průběhu přeletu Sean Salomon (Carnegie Institution of Washington), který je hlavním výzkumníkem projektu. Během průletu zaznamenala sonda svými přístroji asi polovinu dosud neznámé části planety. Snímky a další data zatím stále proudí na Zemi. NASA plánuje na 30. ledna tiskovou konferenci, kde budou veřejnosti představeny první výsledky.

Zvětšit obrázek

Sonda kroužící kolem planety Merkur podle představy ilustrátora. Patrný je sluneční štít, který ji udržuje přístroje na nízkých teplotách. Kredit – NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington

Zatím nebylo uvolněno mnoho snímků. Na stránkách projektu Messenger je zatím možno zhlédnout přibližovací sekvenci  do vzdálenosti 760 tisíc kilometrů od planety. Dále byl zveřejněn snímek dosud nespatřené části povrchu Merkura. Byl pořízen asi 80 minut před okamžikem nebližšího setkání ze vzdálenosti 27 tisíc kilometrů. Nejmenší detaily na snímku mají v průměru 10 kilometrů. V pravé horní části snímku je vidět impaktní pánev Caloris, která patří mezi největší podobné útvary v celé Sluneční soustavě. Západní část této pánve nebyla až do této příležitosti zaznamenána. Na snímku jsou rovněž vidět i další impaktní útvary.

Zvětšit obrázek

3. srpna 2004, start rakety Delta 2 se sondou Messenger na palubě. Kredit – NASA

Zpracování další snímků i dat bude následovat v dalších dnech a snad se dočkáme i zveřejnění obrázků v ještě lepším rozlišení. Vždyť během celého průletu bylo pořízeno celkem více než 1200 snímků. Vědci jsou už nyní natěšeni zejména na data dosud nepozorované části povrchu. „Skutečná otázka zní: ‘Vypadá stejně?’”, říká Rob Gold (Applied Physics Laboratory, John Hopkins University). A hned také odpovídá: „Jednoduše zatím nevíme.“

Sonda byla postavena v rámci programu Discovery. Má rozměry 1,4 x 1,9 x 1,3 metru,  hmotnost 1,1 tuny a na palubě nese sedm přístrojů. Jedná se o duální kamerový systém s úzkým i širokým zorným polem, čtyři spektrometry, magnetometr a laserový výškoměr. Energií ji zásobuje dvojice slunečních panelů, které na oběžné dráze kolem Merkuru budou schopny dodat 640 W elektrické energie. Před intenzívním slunečním zářením je chráněna tepelným štítem. Díky němu mohou přístroje pracovat i tak blízko Slunce pracovat v téměř pokojové teplotě.

Zdroje:
Applied Physics Laboratory, John Hopkins University
Space.com