Zvětšit obrázek

Snímky první skvrny 24. slunečního cyklu pořízené sondou SOHO. Kredit – NASA, ESA

Proč byla tato malá, téměř zanedbatelná skvrnka tak významná? Vědci zabývající se výzkumem Slunce právě na takovou totiž už nějakou dobu čekali. Skvrna se objevila na 30. stupni severní šířky a měla opačnou polaritu magnetického pole než skvrny předchozího cyklu. „Nový sluneční cyklus vždy začíná skvrnami na vyšších heliografických šířkách, které jsou navíc reverzně polarizované,“ vysvětluje David Hathaway (NASA Marshall Space Flight Center).

Zvětšit obrázek

Záznam sluneční aktivity minulého cyklu a předpověď na cyklus následující podle mezinárodního panelu slunečních fyziků. Červená a oranžová křivka značí horní a dolní mez předpovědi. Kredit – NOAA, SEC Boulder

Sluneční cyklus popisuje víceméně pravidelné kolísání sluneční aktivity s periodou 11 let. Zpočátku se objevují jednotlivé menší skupiny skvrn, s postupem cyklu jich ovšem přibývá a také sestupují blíže rovníku. Konec cyklu je charakterizován opět malým počtem skvrn, které se ale tentokrát soustředí kolem slunečního rovníku. Každé dva po sobě následující cykly se liší orientací magnetického pole. Proto se také někdy hovoří o tzv. Haleově 22letém slunečním cyklu.

Malá skvrna – zhruba o velikosti Země, což je pro sluneční skvrny vskutku malý rozměr –
objevivší se 4. ledna tedy splňovala obě kritéria. Ač během tří dnů zmizela, stala se zvěstovatelkou nového cyklu nesoucího číslo 24. Dostala označení AR10981 nebo také zkráceně skvrna 981.

Předchozí cyklu 23 vrcholil vysokou aktivitou – sluneční erupce, skvrny a další projevy – v letech 2000 až 2002. Od té doby všechny ukazatele sluneční činnosti klesaly. V posledních měsících bylo Slunce velmi klidné. Astronomové proto s očekáváním sledovali každou i velmi malou skvrnu. Nyní se konečně dočkali.

Doug Biesecker (NOAA Space Weather Prediction Center, Boulder) přirovnává skvrnu 981 k „prvním poslům jara. Na zemi stále leží sníh, ale roční období se již mění.“ V loňském roce dr. Biesecker předsedal mezinárodnímu panelu, který se zabýval předpovědí sluneční aktivity právě pro následující cyklus. Podle něj měl začít skutečně v první čtvrtině letošního roku.

Zvětšit obrázek

4. ledna se na slunečním disku vyskytovaly skvrny patřící ke dvěma různým cyklům. Kredit – NOAA

Začátek nového cyklu nicméně neznamená okamžitý nárůst aktivity. David Hathaway k tomu říká: „Slunci obvykle trvá několik let než se aktivita dostane z minima (kde je nyní) k dalšímu maximu. To můžeme očekávat v letech 2011 či 2012.“

Zvětšit obrázek

Vysoká sluneční aktivita může také výrazně ovlivnit letecké trasy vedoucí nad severním pólem, jež jsou v posledních letech stále více využívané. Kredit – Science at NASA

Zajímavé je, že zatímco nový cyklus už skutečně začal, ten starý stále ještě neskončil. Oba dva mohou společně existovat ještě po nějakou dobu, možná i rok. Znamená to tedy, že může nastat situace, kdy je na Slunci možno pozorovat skvrny patřící k cyklu 23 ale už i cyklu 24. Liší se svou polohou a polaritou magnetického pole.

S rostoucí závislostí společnosti na moderních technologiích získává sledování a hlavně předpovídání sluneční aktivity stále větší význam. Sluneční bouře mohou ovlivnit činnost meteorologických či navigačních družic, rádiové záření může narušit bezdrátové telefonní sítě a koronální výtrysky hmoty při interakci se zemskou atmosférou způsobit výpadky elektrických sítí. Velmi často se uvádí případ z roku 1989, kdy sluneční erupce vyřadila téměř na týden rozvodné sítě v kanadské provincii Quebec.

Vyšší sluneční aktivita s sebou přináší i pozitivní zprávy – především více bouří znamená větší šanci na spatření polární záře. Za normálních okolností jsou pozorovatelné obvykle jen z oblastí pólů. Ovšem během minulého maximu jsme měli i v našich zeměpisných šířkách několikrát možnost spatřit na obloze tento okázalý jev. Za několik let se možná situace bude opět opakovat.

Zdroje:
Science at NASA
NOAA