Robert Plomin. Očekával, že jeho tým najde varianty DNA, které ovlivňují lidskou inteligenci z více než půl procenta.

Dětem,  kterým vědci testovali IQ, odebrali jejich DNA. Vytvořili směsný vzorek DNA dětí s nižším intelektem a stejný směsný vzorek vytvořili i z DNA dětí, které si při testech IQ vedly velmi zdatně. V těchto vzorcích pak s pomocí tzv. DNA čipů prověřovali půl milionů úseků DNA, kde dědičná informace různých lidí vzájemně liší jediným písmenem genetického kódu. Na základě takto získaných údajů vědci vytipovali 47 úseků DNA, v nichž změna jednoho písmene genetického kódu na první pohled posilovala nebo naopak oslabovala inteligenci. Následně prověřili dědičnou informaci více než tří tisíc dětí, jejichž výsledky v testech IQ se pohybovaly v širokém spektru od velmi slabých až po velmi dobré. Plomin a jeho spolupracovníci byli zvědaví, jestli výskyt některé z vytipovaných variant DNA bude nápadně častý u dětí s vyšší či nižší inteligencí. V počáteční fázi ověřovacích pokusů se zdálo, že vědci narazili na šest variant DNA, jež významně ovlivňují IQ.

Podrobnější analýzy ale ukázaly, že s dostatečně vysokou jistotou se s inteligencí pojí jen jedna jediná. Žádná z šesti variant DNA neovlivňovala inteligenci z více než 0,2%. Vědci odhadují, že dědičnost se podílí na inteligenci z 30 až 50%. Tento dědičný základ je ale zřejmě tvořen pestrou mozaikou různých variant lidské DNA, z nichž každá přispívá ke konečnému efektu jen velmi málo.

Zajímavé výsledky přineslo určení místa, kde šestice vytipovaných genetických faktorů inteligence v lidské DNA leží. Čtyři  se nacházejí uvnitř genů nebo v jejich blízkosti. Jeden leží naopak v „genové poušti“ – tedy v části DNA, kde vědci zatím marně pátrají po úsecích, jež by mohly mít jakoukoli funkci. Další faktor se nachází v místě DNA, které je důležité pro aktivaci jiných úseků dědičné informace. 

Našli ale jen šest variant DNA, které inteligenci ovlivňují, ale žádná z nich nemá větší vliv, než 0,2%. Je to zklamání.

Ze studie zveřejněné ve vědeckém časopise Genes, Brain and Behavior je cítit zklamání vědců, kteří očekávali, že narazí na varianty DNA, které ovlivňují lidskou inteligenci z více než půl procenta. Počet prověřených vzorků DNA i počet zkoumaných úseků DNA je k tomu opravňovaly. Teď se zdá, že tak „silné“ genetické faktory v naší dědičné informaci nejsou. Přesto se Plomin a jeho spolupracovníci nevzdávají. Pokrok v technologii genetických čipů je úžasně rychlý. Nové DNA čipy umožní prověřit další dosud nezkoumané varianty DNA. Stávající čipy například nedovolily Plominovi a jeho týmu zkoumat varianty DNA z chromozomů, které u člověka určují pohlaví. Přitom právě na pohlavním chromozomu  X se nacházejí geny, jejichž poškození vyvolává různé typy duševních retardaci. Plomin nevylučuje, že se varianty těchto genů mohou na dědičném základu lidské inteligence podílet dosti významnou měrou. Změny v jednotlivých písmenech genetického kódu nejsou zdaleka jedinými rozdíly, jimiž se liší DNA  různých lidí.  Nelze vyloučit, že se na dědičném základu lidské inteligence podílí i rozsáhlejší změny DNA vyvolané namnožením větších úseků nebo jejich zmizením.

Zvětšit obrázek

Henry Harpending: Lidstvo se nemění na jednolitou universální rasu.

Nabírá lidská evoluce na tempu?

Nová studie týmu vedeného paleoantropologem Henrym Harpendingem z University of Utah v Salt Lake City zveřejněná ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences dokazuje, že se v posledních 40 tisíciletích tempo změn v lidské dědičné informaci neustále zrychluje. Za posledních 5000 let narostlo stokrát.

 

Geneticky se od sebe stále více vzdaluje.

Harpendingův tým pátral v lidské dědičné informaci po variantách genů, které by mohly mít na svědomí zvýšenou náchylnost k různým chorobám. Vědci se soustředili přednostně na ta místa dědičné informace, kde se jednotliví lidé liší v jediném písmeni genetického kódu. Prověřili tak DNA 270 lidí z Afriky, Evropy a Asie.


S velkým překvapením přitom zjistili, že zhruba 1800 lidských genů prošlo celkem nedávno velmi rychle řadou změn. Urychlený vývoj postihl asi 7% všech lidských genů.

Závěr Harpendingovy studie je překvapivý. I když lidé cestují po celém světě a neustále se mísí, lidstvo se přesto nemění na geneticky jednolitou universální rasu. Naopak, lidé žijící v různých oblastech se od sebe po genetické stránce stále více vzdalují.