David Featherstone s kolegy pracoval s octomilkami a jejich genomem. Konkrétně upravovali gen Genderblind (GB). Bílkovina syntetizovaná podle tohoto genu transportuje glutamát z gliových buněk do mezibuněčného prostoru nervové soustavy octomilek, kde působí jako neuropřenašeč (neurotransmiter).
Při práci s muškami si všimli, že samečci se zmutovaným genem GB se chovají podivně – zřetelně si namlouvají jiné samečky a dokonce se s nimi snaží kopulovat. Po sérii pokusů se ukázalo, že GB mutanti nerozeznají samečky od samiček. Samečci octomilek vydávají feromon, který je jakožto samečky jednoznačně identifikuje. GB mutanti však byli tímto samčím poznávacím znamením neodolatelně přitahováni stejně jako samičím.
Pro další pokusy si připravili octomilky, kterým cíleně spouštěli a zamezovali produkci GB proteinu. Ukázalo se, že při normální funkci GB genu se samečci chovají „normálně“ – pářit se s jinými samečky je ani nenapadne. Po zamezení produkce GB bílkoviny se však samečci octomilek mohli přetrhnout, aby kopulovali se svými kolegy.
V nervové soustavě samců octomilek jsou tedy dva obvody - homosexuální a heterosexuální. Při normální funkci GB genu je homosexuální potlačen. Jakmile se ale produkce GB proteinu zastaví, blokace homosexuality ustane a samečci začnou vnímat samčí feromon jako neodolatelný.
Měnit koncentraci glutamátu v mezibuněčném prostoru lze i jinými způsoby než poměrně složitým zapínáním a vypínáním genu, například přidáním určitých látek do potravy. Když David Featherstone s kolegy krmil normální (nemutované) octomilky roztokem simulujícím pokles koncentrace GB proteinu, samečci začali mít homosexuální choutky. Po změně jídelníčku je však tyto choutky přešly během jednoho dne. Podobně, GB mutanti krmeni roztokem simulujícím účinek GB proteinu během krátké doby změnili preferenci pohlaví a začali se zajímat jenom o samičky.
U samců octomilek tedy záleží i na potravě, které pohlaví budou vyhledávat k páření – zda jenom samičky, anebo i samečky. Pokud by podobný mechanismus byl objeven i u dalších organismů, mohlo by to úplně změnit náš pohled na homosexualitu a bisexualitu. Preference pohlaví je v současné době většinou chápána jako vrozená vlastnost, vnějšími podmínkami ovlivnitelná málo nebo vůbec. Minimálně u octomilek je to ale jinak – schopnost rozlišit pohlaví je u nich vázána na koncentraci neurotransmiterů, která se může měnit mnoha různými způsoby během několika hodin.
Zdroj: The University of Illinois News Bureau
Diskuze:
