Zvětšit obrázek

Bojové operace v Somálsku jako zdroj cenných surovin. Kredit: Carl Montgomery.

„Rozsáhlé klimatické změny mohou změnit a ohrozit podmínky pro život většiny lidstva. Mohou vyvolat rozsáhlé migrace a vést ke většímu soupeření o zdroje naší planety. Projeví se to především v těch nejzranitelnějších zemích. V jejich důsledku se může zvýšit riziko násilných konfliktů a válek, ať už v rámci jednotlivých zemích nebo mezi nimi.“
Toliko výňatek z poněkud kostrbatého zdůvodnění, kterým norský výbor pro udělení Nobelovy ceny míru obhajoval svoje letošní kontroverzní rozhodnutí. Díky jemu se v roce 2007 mírotvůrci číslo jedna stali Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) a bývalý viceprezident Al Gore. Logika udělené ceny není ani přesto zcela jasná, mírový výbor tím snad myslel, že Al Gore a IPCC společnými silami zabrání klimatu se už navždy jakkoliv měnit a na světě vypukne zuřivý mír.

Zvětšit

Mírotvůrci to u americké pravice mívají těžké. Kredit: PatriotPost.

Práce pro mír tedy podle dotyčného výboru zahrnuje i zachraňování přírodního prostředí. Není to nijak osamocený názor, naopak. Média, aktivistické skupiny i mnozí badatelé jsou posedlí kauzální souvislostí mezi krizemi životního prostředí a zdrojů a ozbrojenými konflikty, které by z nich měly pramenit. Jenže podle týmu z Norwegian University of Science and Technology (NTNU), který vedla Helga Malmin Binningsbø, je to celé nesmysl.

V posledních letech se válčí stejně nadšeně, jako kdykoliv předtím, takže dat je k dispozici dost. Některé z právě probíhajících nebo nedávných konfliktů jsou přitom běžně považovány za excelentní příklady bojů v důsledku zhoršení prostředí a zmenšení přírodních zdrojů, například boje v Súdánu, Rwandě, Haiti nebo Somálsku.

Norští badatelé jakoby tušili, co se stane při udělování letošních Nobelových cen a nespokojili se s mediálními pocity. Z dostupných statistik spočítali pro 150 zemí v intervalu mezi lety 1961 a 1999 světa takzvanou ekologickou stopu, která zjednodušeně řečeno vyjadřuje tlak lidské populace na okolní prostředí a tu potom vynesli proti statistice ozbrojených konfliktů za stejné období.

Zvětšit obrázek

Válčení v Dárfúru. Kredit: Coalition for Darfur.

Výsledky byly pro mnohé překvapivé. Paradoxně vyšla zcela opačná závislost. Oblasti s vysoce zatíženým životním prostředím očividně prožívají méně ozbrojených konfliktů. Zároveň v době bojů zřetelně klesá vliv lidských populací na okolní prostředí, což dokládají návštěvníci nedávno utichlých bojových zón, které v jinak zpustlé krajině kypí zvířecím a rostlinným životem.

Autoři svým výzkumem závažně napadají dnes tak populární neomaltuziánství, tedy představu, že nadměrná spotřeba přírodních zdrojů a v poslední době také populární klimatické změny povedou ke zkáze lidstva. Tohle prorokoval už Thomas Malthus (1766-1834), který si myslel, že rychlý populační růst, který jeho doba zažívala, nevyhnutelně předběhne produkci potravy a dalších zdrojů. A pak bude válka a zkáza a všechno to ošklivé kolem.

Jak je vidět, Malthus byl vedle. Stejně jako jiní prorokové soudného dne, kteří se jeden druhému podobají jako vejce vejci, nedovedl vzít v úvahu gigantický technologický rozvoj, který ve skutečnosti posunul civilizaci mimo jeho tehdejší obzor. Malthusovy starosti se vyřešily a možná nebude špatné se spokojit s tím, že i ty naše se vyřeší stejně dobře. Nadšené pesimisty ale jistě nepřesvědčí ani kbelík studené vody. Pokud jde o Al Gorea, ten může být rád, že Norové nebyli rychlejší. I když, média by jistě jako náhradu promptně zařídila svatořečení ve Vatikánu.

Pramen: ScienceDaily 16.12.2007, Wikipedia.