Myjeme si ruce, při úklidu používáme desinfekční prostředky, jíme a pijeme tepelně upravované (téměř sterilní) potraviny a přesto jsme na povrchu i uvnitř samá bakteriální kolonie.
Když vědci všechny bakteriální buňky, které běžně máme na kůži a v  záhybech našeho zažívacího traktu spočítali, došli k překvapivému závěru. Podle Carolyn Bohach, mikrobioložky z University of Idaho, naše bakterie svým počtem desetkrát převyšují počet buněk, ze kterých se skládá naše tělo.  Naštěstí jsou bakteriální buňky menší a tak objemově v nás zabírají jen zhruba dva litry.

Carolyn Bohach (University of Idaho): „ Hostíme desetkrát více bakterií, než je buněk našeho těla“.

Pokud by na vás tato informace působila skličujícím dojmem, vězte, že ve skutečnosti je pro nás být bakteriím hostitelem, výhodné. 
Proto také k našemu „promoření mikroby“ dochází už při našem příchodu na svět. Hodně mikrobů například spolykáme už při samotném porodu.  A pokud jsme něco při porodu zameškali, doženeme to olizováním matky. Matky našemu kontaktu s bakteriemi účinně napomáhají. Jejich prsy jsou totiž pro mikroby doslova rájem. Kontakt s matkou je pro kojence prakticky něco jako setkání s mikrobiální bombou. Po tomto prvním setkání s realitou života už každý z nás v konzumaci bakterií pokračuje po celý zbytek života. Bakterie tedy byly běžnou součástí naší stravy po celou dlouhou dobu našeho evolučního vývoje.  

Naše osídlování mikroby začíná ústy a nosem. Odtud se bakterie dostávají přes jícen do žaludku a střev, kde jich většina z nich má svůj hlavní stan.  Mikrobiální skladba se v průběhu doby a našich stavů liší.  Aktuální spektrum našich bakterií ale zřejmě neklesá pod 500 druhů. Většina z našich osídlenců náleží ke dvěma kmenům - Firmicutes (ten zahrnuje například streptokoky, klostridie, stafylokoky) a Bacteroidetes (zahrnuje například flavobakterie).
Dost dlouhou dobu si vědci mysleli, že bakterie nám nijak zvlášť neškodí a že nám také nijak zvlášť neprospívají. Poslední desetiletí se ale tento názor mění. Ukázalo se, že bakterie nám výraznou měrou pomáhají například při získávání energie z potravy. Dokázaly to pokusy na bezmikrobních hlodavcích (germ-free). Pokusy na zvířatech bez mikrobů doložily, že k udržení životních aktivit a hmotnosti je třeba spořádat téměř třikrát více energeticky bohaté stravy. Jiný pokus, při kterém na to šli vědci z opačného konce, vyzněl prakticky v totéž.  Pokud bezmikrobní zvířata krmili takzvanou záchovnou dávkou (potravou, které je tak akorát na to, aby z ní zvířata nepřibírala na hmotnosti), stačilo jim do krmení dodat nepatrné množství mikrobů a zvířata hned začala (ze stejného množství potravy) tloustnout. Jinak řečeno - z konzumace dávky sotva zajišťující udržení života se za pomoci mikrobů stala rázem dávka „ k přežírání“.  
Bakterie v našich střevech ale nemají jen vliv na využití živin z pozřené potravy. Udržují také náš imunitní systém zdravý. Bakterie svojí přítomností stimulují správný rozvoj lymfatické tkáně. Ovlivňují hustotu imunitních buněk ve střevě, což přímo souvisí s naší obranyschopností.

Gary Huffnagle (University of Michigan at Ann Arbor): První kontakt s matkou je pro nás tím největším životním střetem s mikroby“.

Bakterie dokonce ovlivňují funkci imunitních buněk přímo. Působí jak na takzvané T buňky, tak i na B buňky. Přesný mechanismus tohoto jevu ještě není objasněn. Zatím se jen ví, že látka uvolňovaná z Bacteroides fragilis umožňuje imunitnímu systému, aby dospěl.

To tedy znamená, že dostatek vhodných bakterií nemá efekt jen v tom, že zaberou ve střevě všechna místa vhodná k přichycení na sliznici a že tím nás chrání při případném pozření patogenů. O tom, jak si naše tělo váží vhodných bakterií a jak si je náš imunitní systém hýčká, se přesvědčili vědci z  Duke University Medical Center. Na Oslu jsme o jejich objevu psali v článku „Slepé střevo není zbytečné“.

Zvětšit obrázek

Kromě toho, že jsme nádobou hříšnou, jsme i nádobami plnými mikrobů.

Probiotika ale nemohou zvládnout všechny situace. Patogeny někdy mají navrch. V takových případech přichází na řadu léčba antibiotiky.  Ta ale nezabijí jen špatné mikroby, berou šmahem všechny. Proto je také například léčba infekce v plících spojena s průjmy a žaludečními obtížemi. Je to následek narušení rovnováhy v bakteriálním osazení celého našeho těla, včetně zažívacího traktu.

Čtení genetického kódu našich bakteriálních souputníků vedlo ještě k jednomu objevu. Souvisí s našim „lidstvím“. Krátce po přečtení lidského genomu a při jeho porovnání s genomy bakterií v našich tělech vyšlo najevo, že zhruba čtyřicet našich lidských genů má svůj původ v bakteriích. Otázkou je, jak se nám do lidského genomu ty bakteriální geny dostaly. Někteří vědci si myslí, že se tak muselo stát teprve nedávno, protože v genomu našich blízkých příbuzných obdobné bakteriální sekvence nejsou. Jiní vědci zase tvrdí, že se věc má jinak a že naopak jde o prastaré reliktní pozůstatky, kterých se naši blízcí příbuzní zbavili jako první. V tuto chvíli je těžké rozhodnout, zda se jedná o nedávný horizontální přenos genů, nebo zda jde o prastarý pozůstatek – relikt.  Bez ohledu na tento spor je jedna věc jistá už nyní.  Naše životy a dokonce naše identita, jsou s mikrobiálním světem svázány více, než jsme si mysleli. A v odhalování vzájemných vztahů a vlivu bakterií na průběh fyziologických pochodů a jejich vlivu na naše zdraví, toho je k objevování ještě hodně.

Pramen: Scientific American, November 30, 2007