Myjeme si ruce, při úklidu používáme desinfekční prostředky, jíme a pijeme tepelně upravované (téměř sterilní) potraviny a přesto jsme na povrchu i uvnitř samá bakteriální kolonie.
Když vědci všechny bakteriální buňky, které běžně máme na kůži a v záhybech našeho zažívacího traktu spočítali, došli k překvapivému závěru. Podle Carolyn Bohach, mikrobioložky z University of Idaho, naše bakterie svým počtem desetkrát převyšují počet buněk, ze kterých se skládá naše tělo. Naštěstí jsou bakteriální buňky menší a tak objemově v nás zabírají jen zhruba dva litry.
Pokud by na vás tato informace působila skličujícím dojmem, vězte, že ve skutečnosti je pro nás být bakteriím hostitelem, výhodné.
Proto také k našemu „promoření mikroby“ dochází už při našem příchodu na svět. Hodně mikrobů například spolykáme už při samotném porodu. A pokud jsme něco při porodu zameškali, doženeme to olizováním matky. Matky našemu kontaktu s bakteriemi účinně napomáhají. Jejich prsy jsou totiž pro mikroby doslova rájem. Kontakt s matkou je pro kojence prakticky něco jako setkání s mikrobiální bombou. Po tomto prvním setkání s realitou života už každý z nás v konzumaci bakterií pokračuje po celý zbytek života. Bakterie tedy byly běžnou součástí naší stravy po celou dlouhou dobu našeho evolučního vývoje.
Naše osídlování mikroby začíná ústy a nosem. Odtud se bakterie dostávají přes jícen do žaludku a střev, kde jich většina z nich má svůj hlavní stan. Mikrobiální skladba se v průběhu doby a našich stavů liší. Aktuální spektrum našich bakterií ale zřejmě neklesá pod 500 druhů. Většina z našich osídlenců náleží ke dvěma kmenům - Firmicutes (ten zahrnuje například streptokoky, klostridie, stafylokoky) a Bacteroidetes (zahrnuje například flavobakterie).
Dost dlouhou dobu si vědci mysleli, že bakterie nám nijak zvlášť neškodí a že nám také nijak zvlášť neprospívají. Poslední desetiletí se ale tento názor mění. Ukázalo se, že bakterie nám výraznou měrou pomáhají například při získávání energie z potravy. Dokázaly to pokusy na bezmikrobních hlodavcích (germ-free). Pokusy na zvířatech bez mikrobů doložily, že k udržení životních aktivit a hmotnosti je třeba spořádat téměř třikrát více energeticky bohaté stravy. Jiný pokus, při kterém na to šli vědci z opačného konce, vyzněl prakticky v totéž. Pokud bezmikrobní zvířata krmili takzvanou záchovnou dávkou (potravou, které je tak akorát na to, aby z ní zvířata nepřibírala na hmotnosti), stačilo jim do krmení dodat nepatrné množství mikrobů a zvířata hned začala (ze stejného množství potravy) tloustnout. Jinak řečeno - z konzumace dávky sotva zajišťující udržení života se za pomoci mikrobů stala rázem dávka „ k přežírání“.
Bakterie v našich střevech ale nemají jen vliv na využití živin z pozřené potravy. Udržují také náš imunitní systém zdravý. Bakterie svojí přítomností stimulují správný rozvoj lymfatické tkáně. Ovlivňují hustotu imunitních buněk ve střevě, což přímo souvisí s naší obranyschopností.
Bakterie dokonce ovlivňují funkci imunitních buněk přímo. Působí jak na takzvané T buňky, tak i na B buňky. Přesný mechanismus tohoto jevu ještě není objasněn. Zatím se jen ví, že látka uvolňovaná z Bacteroides fragilis umožňuje imunitnímu systému, aby dospěl.
To tedy znamená, že dostatek vhodných bakterií nemá efekt jen v tom, že zaberou ve střevě všechna místa vhodná k přichycení na sliznici a že tím nás chrání při případném pozření patogenů. O tom, jak si naše tělo váží vhodných bakterií a jak si je náš imunitní systém hýčká, se přesvědčili vědci z Duke University Medical Center. Na Oslu jsme o jejich objevu psali v článku „Slepé střevo není zbytečné“.
Probiotika ale nemohou zvládnout všechny situace. Patogeny někdy mají navrch. V takových případech přichází na řadu léčba antibiotiky. Ta ale nezabijí jen špatné mikroby, berou šmahem všechny. Proto je také například léčba infekce v plících spojena s průjmy a žaludečními obtížemi. Je to následek narušení rovnováhy v bakteriálním osazení celého našeho těla, včetně zažívacího traktu.
Čtení genetického kódu našich bakteriálních souputníků vedlo ještě k jednomu objevu. Souvisí s našim „lidstvím“. Krátce po přečtení lidského genomu a při jeho porovnání s genomy bakterií v našich tělech vyšlo najevo, že zhruba čtyřicet našich lidských genů má svůj původ v bakteriích. Otázkou je, jak se nám do lidského genomu ty bakteriální geny dostaly. Někteří vědci si myslí, že se tak muselo stát teprve nedávno, protože v genomu našich blízkých příbuzných obdobné bakteriální sekvence nejsou. Jiní vědci zase tvrdí, že se věc má jinak a že naopak jde o prastaré reliktní pozůstatky, kterých se naši blízcí příbuzní zbavili jako první. V tuto chvíli je těžké rozhodnout, zda se jedná o nedávný horizontální přenos genů, nebo zda jde o prastarý pozůstatek – relikt. Bez ohledu na tento spor je jedna věc jistá už nyní. Naše životy a dokonce naše identita, jsou s mikrobiálním světem svázány více, než jsme si mysleli. A v odhalování vzájemných vztahů a vlivu bakterií na průběh fyziologických pochodů a jejich vlivu na naše zdraví, toho je k objevování ještě hodně.
Pramen: Scientific American, November 30, 2007
Nová bakterie ze sterilních místností kosmických inženýrů
Autor: Stanislav Mihulka (13.11.2013)
Purpurové bakterie přežijí záři cizích hvězd
Autor: Stanislav Mihulka (31.07.2013)
Mikroorganismy také umí předvídat
Autor: Josef Pazdera (21.06.2009)
Objav nových mikroorganizmov v Stratosfére
Autor: Pavol Mikolka (17.03.2009)
Jak bakterie skáče mezi cizími druhy hostitelů
Autor: Stanislav Mihulka (15.02.2009)
Diskuze:
...a navic....
jara cimrman,2007-12-10 23:00:02
'První kontakt s matkou je pro nás tím největším životním střetem s mikroby“.....a kontakt s tchyni v pozdejsich letech je uz vicemene zazrak.... ze se to (vetsinou) prezije....
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce