Zvětšit obrázek

Zuby neandrtálského dítěte z belgické lokality Scladina. Vlevo jsou patrné podélné růstové linie uvnitř zubu. Na snímku vpravo lze pozorovat příčné růstové linie na povrchu zubu. Z těchto linií vyplývá, že dítě mělo vyvinuté zuby na úrovni 10 až dvanáctiletého dítěte lidí Homo sapiens už ve věku osmi let.

Vývoj dítěte je ve srovnání s vývojem mláďat ostatních primátů velmi pomalý. To dává člověku dostatek času na rozvoj mozku a myšlení. Jak starý je tenhle evoluční trik? Vědci z lipského Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii vedení Jeanem-Jacquesem Hublinem prozkoumali velmi důkladně chrup na 100 000 let staré dětské neandrtálské lebce pocházející z belgické lokality Scladina.

Zvětšit obrázek

Jean-Jacques Hublin, Ústav Maxe Plancka pro evoluční antropologii, Lipsko, Německo

Podle vývoje chrupu vědci odhadovali, že neandrtálské dítě zemřelo ve věku 10 až 12 let. Zevrubný pohled na růstové linie na povrchu i uvnitř zubu ale ukázal, že dítě zemřelo, když mu bylo osm let. Neandrtálské děti se tedy vyvíjely rychleji než děti pravěkého Homo sapiens. Byly však ve vývoji pomalejší než děti ještě staršího člověka druhu Homo erectus.

Vývoj chrupu je celkem dobrým ukazatelem celkového vývoje. Prořezání prvních zubů například silně ovlivňuje délku kojení. Stejně tak existuje poměrně těsná vazba (časová) mezi vývojem chrupu a pohlavním dospíváním. Z výsledků výzkumu lipských antropologů můžeme proto vyvozovat, že neandrtálci se vyvíjeli rychleji a organizace jejich rodin byla jiná, než jaká je běžná u lidí Homo sapiens. Náš pomalý vývoj v dětství, jenž nám skýtá dostatek času pro duševní rozvoj, je zřejmě vynález poměrně čerstvého data.

 
Rekonstrukce neandrtálského dítěte.

Pramen: PNAS