Zvětšit obrázek

Entóza není choroba, která by se šířila na lidstvo z tolkienovských entů. Ale s chorobnými stavy souvisí. Dokonce s těmi nejzávažnějšími – s nádorovým bujením.

Overholtzer si při kultivaci nádorových buněk v laboratorních podmínek všiml, že když se buňky pustí bílkovinného podkladu, chovají se velmi podivně. Často vlezou do nitra sousedních buněk. Jejich osud bývá rozličný. Někdy uvnitř hostitelské buňky hynou, jindy z ní zase vylezou bez zjevné újmy. Overholtzera zajímalo, jestli jsou podobných kousků schopny i zdravé buňky a pustil se do dalších pokusů. A divadlo se opakovalo. Buňky, které jsou volné v buněčné suspenzi lezou aktivně do sousedních buněk. Někdy tam hynou, jindy tam přežívají. Některé z tohoto nitrobuněčného úkrytu vylezou a některé se v něm dokonce množí. Není pochyb, že pohlcené buňky jsou živé a mnohým se daří velmi dobře. Proces označil Overholtzer jako entózu. Pro jasnější představu si můžeme zjednodušeně říci, že se buňky chovají jako Otesánek. Zhltnou své blízké vcelku.

Zvětšit obrázek

Vlevo je nádorová buňka z nádoru prsu, vpravo zdravá buňka. Obě jsou „zajatci“ buňky, do které vlezly.

Mezi nádorovými buňkami  je schopnost entózy celkem rozšířená. Overholtzer ji našel u čtyř z devíti zkoumaných buněčných linií. U jedné z nich označované jako MCF4 leze do „břicha“ sousedů plná třetina buněk. Během 24 hodin  hyne 12% takto „spolknutých“ buněk. Průvodním jevem jejich zániku je pokles vnitrobuněčného pH.

Nejjednodušším vysvětlením entózy  je defektní proces tvorby epitelu, kdy se k sobě dostanou dvě buňky, které nejsou nijak jinak ukotvené. Nerovnováha tahových sil cytoskeletu  obou buněk (jakéhosi vnitřního bílkovinného lešení každé buňky) pak vyústí v průnik jedné buňky do nitra druhé. Overholtzer a jeho spolupracovníci ale dávají přednost hypotéze, podle které entóza představuje zvláštní typ buněčné smrti, který se vyvinul pro zcela speciální účely. Zatím ale není k dispozici dost důkazů, že entóza je v buňkách programovaná a plní nějakou roli ve vývoji organismu. Proces zřejmě sehrává nějakou roli při nádorovém bujení.

Overholtzer vyšetřil vzorky z nádorů prsu osmi pacientek a u sedmi našel různou míru entózy. Není ale jasné, jestli entóza pomáhá rozvoji nádoru nebo mu naopak brání. Pohlcování buněk „na volné noze“  by mohlo bránit rozsévání nádorových buněk po organismu a vzniku metastáz. Nelze ale vyloučit, že nádorová buňka, která slupla sousední buňku a zabila ji, může využít její molekuly pro další intenzivnější růst. Výzkum pokračuje. Máme se na co těšit.

Ukázky z videa: Buňka si vstupuje do jiné buňky a pak si zase vystoupí. Někdy se buňka uvnitř jiné buňky dokonce dělí. Pohlcování buněk - entóza, je běžná pro celou řadu buněčných linií. 

Celé video je možno spustit zde.
 

Pramen: Cell