Sir Richard Branson, britský podnikatel slíbil vyplatit odměnu tomu, kdo dokáže z atmosféry odstranit velké množství oxidu uhličitého a zabrání oteplování planety. Částka je stanovena na 25 milionů dolarů.

Velké plány
Společnost pro úživnost oceánu (Ocean Nourishment Corporation), zkráceně  ONC se sídlem v Sydney si jako náplň své práce zvolila podporovat růst fytoplanktonu pomocí sloučeniny bohaté na dusík. Myšlenka to není původní, ale je záslužná a prostá. Jde u ní o to zvýšit biologickou aktivitu a produktivitu oceánů a současně s tím vyřešit i to, co společnost vnímá jako svůj prvořadý úkol – omezení produkce skleníkových plynů.

Zvětšit obrázek

Ian Jones přišel s myšlenkou využít močovinu k přeměně oxidu uhlíku na ryby a toho, co se na ryby nepřemění pohřbít na dno oceánů. Tento profesor z University of Sydney je přesvědčen, že za vyřešení zadaného úkolu má na vyplacení slibované odměny nárok.

Firma ONC chce jednoduchým způsobem vyvázat uhlík z ovzduší a na tisíce let jej pohřbít na dno oceánů. Současně by chtěla v místech, kde by se její opatření aplikovalo, zvýšit produkci ryb. OCN se už pustila do ověřování metody v praxi. Zatím její představitelé hýří optimismem a chtějí brzo získat další, nezpochybnitelná fakta, která by jejich metodu organického vázání uhlíku podpořila.

Myšlenka pohnojit oceán není úplně nová. Vychází z laboratorních pokusů, které prováděl Ian Jones, mimořádný profesor Universy of Sydney. Jones je specialistou na mořský fytoplankton a jeho nutriční potřeby. Společnost ONC tedy jen pokračuje v jeho laboratorních experimentech, jen s tím rozdílem, že si za laboratoř zvolila Zeměkouli. Právě v těchto dnech firma ONC dokončila jeden z pokusů v reálu. Pracovníci firmy při něm aplikovali tunu dusíku do moře uprostřed Filipín v lokalitě zvané Sulu Sea. Nyní již zástupci OCN jednají s Filipínskými úřady o rozšíření těchto aktivit a pokud se dohodnou, příští rok se v Sulu Sea bude aplikovat již 1000 tun močoviny.

Přestřelky mezi odborníky

Zázračnou látkou, která by  měla Jonesovi pomoci k pohádkové odměně, je močovina.

Někteří vědci začínají nad praktikami OCN zdvíhat varovně prst. Sílí obavy, jestli její počínání nepřinese víc škody než užitku. Ke skeptikům patří kolektiv odborníků vedený  Philipem Boydem z novozélandského výzkumného ústavu NIWA (National Institute of Water and Atmospheric Research). Podle nich je počínání firmy OCN vedeno jen snahou na „hnojení oceánů“ vydělat. Firma OCN podle něj také nezveřejnila žádné využitelné a vědecky obhajitelné výsledky.

Zvětšit obrázek

John Ridley (výkonný ředitel ONC) jedná s marockými vládními úředníky o zavedení podobné aplikace močoviny, jakou jeho firma provádí na Filipínách. Je to ukázka skvělé taktiky jak působnost projektu hnojení rozšířit i na Atlantický oceán.

Představitelé ONC na toto obvinění kontrují prohlášením, že všechny výsledky ze svých plošných experimentů zveřejňovat nemohou, protože si společnost musí chránit svoje intelektuální vlastnictví. O co méně údajů o svých pokusech firma ONC uvádí, o to více dává na odiv své velké plány. V jejích představách je, že by se močovina vyráběla průmyslově zpracováním zemního plynu. Mělo by jít o takové množství močoviny, které by ročně Zemi zbavilo 10 megatun oxidu uhličitého. V místech, kde se bude močovina aplikovat, mají nastat podmínky obdobné těm, které se nyní vyskytují v těch oblastech oceánu, které jsou produkčně vysoce výkonné a v nichž se to rybami jen hemží. Ambiciózní plány ONC počítají s tím, že opatření přispěje k zajištění 50 gramů proteinů pro 38 milionů obyvatel denně.

Dr Cliff Law, další z novozélandských kritiků upozorňuje, že náhlé místní zvýšení koncentrace dusíku může v dané lokalitě spustit rozvoj toxických řas a tím navodit uvolňování  oxidu dusného. Ten je ekologicky mnohem horším plynem než jakým je oxid uhličitý.

Zvětšit obrázek

Ke sledování úspěšnosti projektů zaměřených na přihnojování oceánů močovinou v praxi, navrhuje firma ONC využít snímků ze satelitů. Fytoplankton září světle zeleně.  Kredit NASA

Ridley z ONC takové osočení vyvrací argumentem, že jeho společnost bude rozvoj fytoplanktonu monitorovat a že není problém stanovit koncentrace dusíku ve vodě tak, aby  rozvoj obávaného škodlivého „vodního květu“ s produkcí oxidu dusného nenastal. Jako perličku na dortu připojuje argumentaci, že ke sledování těchto pochodů lze dnes využít satelitů.

Law se nevzdává a snaží se zpochybnit úvahy o dlouhodobém pohřbení uhlíku na dno oceánu. Jako munici v tomto sporu využívá nedávné výsledky pokusů, které byly zaměřeny prakticky na totéž, jen s tím rozdílem, že místo močoviny bylo jejich snahou obohacovat oceán nedostatkovým železem. Při pokusech se železem se ukázalo, že plankton v moři neklesá pod hranici 100 metrů. Law tedy namítá, že z atmosféry vyvázaný uhlík by mohl být v průběhu měsíců místo pohřbení na dně, znovu z moře uvolněn. Podle Lawa, i kdyby na krásně plankton klesnul i pod zmíněnou stometrovou hranici, ani tak by nebylo vše zažehnáno. Uhlík by znovu do hry mohly vrátit mořské proudy. Podle vědců je ověření bezpečného dlouhodobého ukládání uhlíku na dno oceánů těžko ověřitelná a finančně nákladná záležitost a nelze si dost dobře představit, že by komerčně založená společnost měla snahu vše poctivě zajišťovat.  

Cliff Law, novozélandský specialista na atmosféru oceánů. Kritik myšlenky realizované firmou ONC, který by Siru Bransonovi mohl ušetřit kupu peněz. 

Co na to ochranáři?
V uplynulém týdnu se tento ožehavý problém zvyšování úživnosti oceánu pomocí hnojení močovinou dostal až na jednání skupiny vědců podporujících Londýnskou úmluvu (The London Dumping Convention).  Tato úmluva stojí například za celosvětovým zákazem ukládání radioaktivního a průmyslového odpadu do moře. Koalice zmíněných odborníků vydala výzvu k zastavení experimentování s močovinou v oceánech. Zákaz by měl platit do doby, než se možné dopady takového opatření pořádně prověří. Stanovisko této skupiny odborníků je tedy stejné se stanoviskem, jaké zaujala začátkem letošního roku v podobné kauze - podpoře růstu mikroorganismů obohacováním vod oceánů o nedostatkový prvek - železo.

Ridley z ONC si ze zamítavého stanoviska těch, co stojí za Londýnskou úmluvou, nic nedělá. Dobře ví, že pravomoc takových rozhodnutí se týká otevřeného oceánu a že na teritoriální vody, kde mají v plánu ONC močovinu do moře házet, je ruka této instituce krátká.

Zvětšit obrázek

Schema opatření, které by mělo spasit Zemi před oteplováním a ještě k tomu nasytit hladové.

Jak se celý spor nakonec vyvine je v tuto chvíli tak trochu hádání z křišťálové koule. Ve hře je totiž něco, co může hnojení oceánů dát pořádnou „forsáž“. Jde o možnost  čerpání fondů určených do rozvoje technologií zaměřených na snižování emisí oxidu uhličitého. Nejde o nic menšího, než o prostředky, jež mají co do činění s plněním Kjótského protokolu. Kjótský protokol uvádí tři typy flexibilních mechanismů: obchodování s emisemi (International Emissions Trading - IET); společně zaváděná opatření (Joint Implementation -JI) a mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism - CDM).

K odhalení dalšího vývoje hnojení oceánů nám není moc platné ani šalamounské vyjádření Mezivládního panelu o změně klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). Ten označil snahu o podporu života v oceánech pomocí hnojení za hypoteticky možné řešení problému klimatických změn, i když s výhradou neznámých vedlejších možných efektů a neznámou ekonomikou.

Lobbing bude!
Traduje se, že o peníze jde většinou až na prvním místě. Tentokrát tedy jde o pořádný balík. Mnohem větší, než nějakých výše uvedených, ubohých 25 milionů.  Když  vyjdeme z litery zákona Kjótského protokolu, tak společně zaváděná opatření a mechanismus čistého rozvoje umožňují inkasovat kredity, které se vztahují ke konkrétním projektům v zahraničí, jenž prokazatelně snižují emise skleníkových plynů.
Z tohoto pohledu má sypání močoviny do moře všechny předpoklady stát se jedním z nejlukrativnějších obchodů všech dob. Svoje želízko v ohni, nebo spíše na dně oceánu, mají těžaři plynu, kapitáni chemického průmyslu, představitelé loďařských společností a konečně i šíbři na směňování novodobých odpustků (kreditů za znečišťování).