Raketoplán se na v pořadí 120. výpravu v historii tohoto programu vydal 23. října. Na palubě se nacházela sedmice astronautů, které velela Pamela Melroy. V nákladovém prostoru raketoplánu byl uložen 16tunový modul Harmony postavený italskými konstruktéry. Dále vezl Discovery více než tunu zásob a materiálu pro ISS. Celkový počet položek na seznamu nákladu převyšoval číslo 900.

Start raketoplánu 23. října se povedl hned na první pokus. Kredit – NASA/Sandra Joseph, Tony Gray and Robert Murray

Start proběhl bez problémů, neohrozila jej nepřízeň počasí ani technická závada. Kamery na kosmodromu zaznamenaly jen několik drobných úlomků izolační pěny hlavní palivové nádrže, které se navíc odlomily dostatečně vysoko nad Zemí a samotný raketoplán neohrozily.

Po dvoudenní stíhání se Discovery přiblížil ke svému cíly, k Mezinárodní kosmické stanici. Zde jeho přílet očekávala tříčlenná posádka tvořená americkými astronauty Peggy Whitson a Clayton Anderson a ruským kosmonautem Jurijem Malenčenkem. Po obvyklém obletu stanice, při kterém její posádka fotografuje tepelný štít raketoplánu, se obě tělesa spojila a zanedlouho se již obě posádky mohly navzájem pozdravit.

Raketoplán Discovery se přibližuje ke kosmické stanici, modul Harmony je viditelný v nákladovém prostoru. Kredit – NASA

Na astronauty ovšem čekalo množství úkolů včetně pěti plánovaných výstupů do volného kosmického prostoru. Hned během prvního z nich byl na dočasnou pozici připojen modul Harmony. Astronauté Scott Parazynski a Douglas Wheelock dále provedli vně kosmické stanice ještě další drobné práce. Jejich kolegové poté do nově instalovaného modulu vstoupili. Harmony rozšířil vnitřní prostory stanice o 75 krychlových metrů. Poslouží nejen jako spojovací bod pro další moduly – evropskou a japonskou laboratoř – ale také jako ubytovací prostor pro další členy posádky po jejím rozšíření na šest lidí.

Peggy Whitson a italský astronaut Paolo Nespoli otevírají vstup do nového modulu Harmony a poprvé vstupují dovnitř. Kredit – NASA

Dalším náročným úkolem spojené posádky bylo přestěhování nosníku P6 se čtyřmi solárními panely z „horní“ části stanice na jeho permanentní pozici na konci celé konstrukce. Tento díl byl na ISS přivezen v roce 2001 a až donedávna produkoval elektrickou energii. Během posledních dvou letů byly ovšem solární panely svinuty a celý díl o hmotnosti 17,5 tuny byl připraven k přestěhování. K tomu došlo během dvou další výstupů, na kterých se podíleli Scott Parazynski, Douglas Wheelock a Daniel Tani.

Astronauté rovněž objevili závadu na rotačním mechanismu jiného pole solárních panelů. Bylo rozhodnuto, že další výstup z ISS bude věnován důkladnému prozkoumání problému. Jenže mezitím nastal jiný, ještě závažnější problém a program letu byl opětovně upraven. Při rozvíjení přestěhovaných solárních panelů se jeden z nich roztrhl. Vznikla v něm trhlina o délce asi 75 cm. Kontrolní středisko okamžitě další postup zastavilo. Panel byl rozvinut více než ze 4/5 a dodával asi 95% maximální možné energie, ale technici se obávali, že celá konstrukce je v tomto stavu nestabilní a mohla by ohrozit celou stanici.

Poškozený solární panel. Kredit – NASA

Bylo proto rozhodnuto, že vyřešení tohoto problému je prioritou číslo jedna. Několik pozemských týmů se zabývalo možnostmi opravy solárního panelu. Astronauti ze zdrojů dostupných na palubě stanice připravili jakási oka, která by měla být pro zpevnění panelu použita.

Opravu byla provedena během čtvrtého výstupu do volného prostoru, který opět provedli Parazynski a Wheelock. Poškozené místo se nachází příliš daleko od trupu stanice a mimo dosah jeho robotického manipulátoru. Astronauté si proto „půjčili“ nástavec ramene raketoplánu, který se používá pro detailní inspekci jeho tepelného štítu. Na konci takto pospojovaného mechanismu byl upevněn Scott Parazynski a pěti „oky“ poškozené místo „zašil“. Práce v těsné blízkosti byla riskantní, protože i poškozený panel produkoval elektrickou energii. Proto svého kolegu jistil Douglas Wheelock, který hlídal, aby se Parazynski v žádném případě panelů nedotkl.

Scott Parazynski se na konci nastaveného ramene blíží k poškozenému místu. Kredit – NASA

Oprava proběhla úspěšně a ještě tentýž den bylo rozvinutí solárního panelu dokončeno. O tom, jak důležitá byla svědčí i to, že pokud by se zpevnění panelu nepodařilo uskutečnit během tohoto výstupu, byla naplánován výstup další.

Vzhledem k náročnosti této opravy byly další plánované výstupy do volného prostoru zrušeny. Posádky se v posledních dnech věnovaly zejména stěhovaní zásob na stanici a naopak nepotřebného materiálu a výsledků experimentů zpět do raketoplánu.

Takto vypadá stanice po výpravě raketoplánu Discovery. Snímek byl pořízen po oddělení obou těles. Problematický solární panel je úplně vlevo. Kredit – NASA

V neděli 4. listopadu se obě posádky rozloučily, raketoplán se od stanice odpojil a vydal zpět na Zemi. Na kosmické stanici zanechal astronauta Daniela Taniho, který zde vystřídal svého kolegu Claytona Andersona. Ten se po 5 měsících na oběžné dráze vrátil s Discovery.

Počasí přálo nejen startu raketoplánu ale i jeho návratu. Byla využita hned první možnost a raketoplán se dotkl přistávací dráhy v Kennedyho kosmickém středisku ve středu 7. listopadu krátce po 19. hodině středoevropského času. Zemi během patnáctidenní výpravy obletěl 238krát.