Vymírání na konci křídy: Dekkán dotahuje Chicxulub

Nové datování dekkánských trapů závažně zpochybňuje klíčovou roli chicxulubského meteoritu ve vymírání na konci křídy.

Fiktivní erupce yellowstonského supervulkánu podle BBC. Dekkánu by to nesahalo ani po kotníky.

Protivit se módní většině ve vědě je snad ještě horší než na tentýž přístup přehlídkových molech. Gangy vzájemně se citujících autorů dotyčného v lepším případě blahosklonně označují za blázna, který není hoden odpovědi, ale jenom politování. V tom horším případě nositelé alternativních názorů údajně vůbec neexistují. Přitom bývá docela zajímavé si je alespoň vyslechnout.

Paleontoložka Gerta Keller z Princeton University ví, co to obnáší postavit se módní vlně nesené zájmem médií. Svým výzkumem jde odvážně po krku všeobecně přijímané představě, že zatím poslední velkolepé masové vymírání způsobil meteorit, který po sobě zanechal chicxulubský kráter.

Zvětšit obrázek

Erupce filipínského stratovulkánu Pinatubo v roce 1991 otřásla globálním klimatem. Proti Dekkánu to ale nebylo vůbec nic. Kredit: NASA.

Veliká rána meteoritem jistě nenechá nikoho chladným. Představivost pracuje na plné obrátky, poslední ohořelí dinosauři se plouží temnou chladnou krajinou a v tajných skrýších se na svoji příležitost třesou lační savci. Jenže podle Keller to mohlo být jinak. Již dlouho se ví, že zhruba v době zániku druhohorního světa vyvřelo na území dnešní Indie, která tehdy byla součástí Gondwany, gigantické množství lávy. Vznikly tak slavné bazaltové Dekkánské trapy, které původně pokrývaly ve vrstvě až několik tisíc metrů území o rozloze 1,5 miliónů kilometrů čtverečních. To dělá zhruba polovinu Indie. Ještě dnes, po 65 miliónech let eroze a kontinentálního driftu, jsou k vidění na 500 tisících kilometrů čtverečních. Studené lávy je tolik, že Dekkán je momentálně jedním z geologicky nejklidnějších míst na Zemi.

Takové soptění vpravdě kosmických rozměrů jistě muselo zanechat významnou stopu v historii života na Zemi. Otázkou je kdy a jak intenzivní. Pokud se dekkánská láva vylévala postupně desítky až stovky tisíc let, nemuselo to být až tak děsivé. Jestli se ale dekkánské soptění z větší části odehrálo v relativně krátkém časovém úseku, pak to mohla být blesková globální katastrofa. Když by se navíc ještě ukázalo, že se hlavní vulkanická epizoda v Dekkánu přesně kryje s vymíráním na konci křídy, byla by dosud neotřesitelná pozice chicxulubského meteoritu vážně ohrožena. Přesné datování událostí v době před 65 milióny let je přitom ale pochopitelně problém.

Zvětšit obrázek

Dekkánské trapy. Pompézní zbytky šíleného soptění. Kredit: Nature

Keller to podle všeho dokázala. V lomu poblíž Rajahmundry v indickém státě Andrapradéš u pobřeží Bengálského zálivu našla jistý typ fosilních mořských dírkonožců (Foraminifera), kteří podle všeho přesně indikují dobu těsně po vymírání na konci křídy. V Rajahmundry jsou dva trapy, každý ze 4 vrstev lávy. Mezi nimi je 9 metrů mořských sedimentů. Spodní trap je právě ten, o němž se vulkanologové domnívají, že je pozůstatkem hlavní epizody dekkánského vulkanismu. A ve vrstvičkách mořských sedimentů těsně nad ním byli dírkonožci datující křídové vymírání.

Zvětšit obrázek

Děkanská náhorní plošina. Svět na kilometrech vychladlé lávy.

Předešlé práce založené na pozemském paleomagnetismu svedly datovat dekkánské události s přesností jenom na 800 tisíc let, práce využívající radioaktivní argon a draslík s přesností na 300 tisíc let. Mořské mikrofosílie jsou ještě výrazně přesnější.
Vrstvy v Rajahmundry působí velmi přesvědčivě. Velké plus mají v tom, že na rozdíl od chicxulubského meteoritu vysvětlují, proč trvalo mořskému planktonu nějakých 300 tisíc let, než se vzpamatoval z vymírání. Řešení nabízí druhý, svrchní trap v Rajahmundry, který je o 300 tisíc let mladší. Ten totiž dokládá další, sice slabší, ale přesto gigantické erupce z té doby.
Samotný mechanismus vymírání v důsledku velkolepých sopečných erupcí není kupodivu příliš jasný, v dnešní době se do toho příliš motají jednostranně zaujaté oteplovací řeči a hlavně nám schází přímá zkušenost s jevy podobného rozsahu.

Dekkan se tímto stává důstojným soupeřem chixlubského meteoritu. Nikdo netvrdí, že by jeden koncept vylučoval druhý, je klidně možné, že právě souhra obou událostí vedla k tak významnému vymírání. Jestli ale dekkánské soptění proběhlo tak, jak naznačuje Keller, tak podle toho, co o vulkanismu a meteoritech víme, byl dopad chicxulubského meteoritu jenom takový sociálně slabší kamarád vulkanického armageddonu.

Pramen: ScienceDaily 30.10.2007, Wikipedia

Autor: Stanislav Mihulka

Datum: 07.11.2007 00:28

Tisk článku

Související články:

Druhohorní čínské Pompeje Autor: Vladimír Socha (23.05.2016)
Jak plankton přežíval masová vymírání? Autor: Stanislav Mihulka (07.11.2009)
Přežili dinosauři vymírání na konci křídy? Autor: Stanislav Mihulka (02.05.2009)
„Velká pětka“ se smrskla na „trojku“ Autor: Ota Beran (16.07.2008)

Diskuze:

pravopis

mikjs,2007-12-30 00:13:47

Tak to vyzerá že po česky (detto slovensky) sa už nebude
môcť komunikovať nikde. Keller je v češtine chlap. Neskúmal som pohlavie tejto osoby ale pokiaľ to je žena tak jej meno znie Kellerová. Ak bude text napísaný po anglicky tak nech si tam dajú tvar aký chcú.

To by malo platiť v každom oficiálnom jednaní a doma (v neoficiálnom styku) nech na seba cudzinci u nás žijúci aj pískajú to je ich vec.