Zvětšit obrázek

Substantia nigra (Černá hmota) - místo, kde jsou buňky produkující dopamin soustředěny a kde v případě Parkinsonovy choroby dochází k největšímu postižení

Symptomy Parkinsonovy choroby jsou známy již ze staré Indie, Číny a díky Galénovi, i z Řecka. Jako nozologickou jednotku ji známe od roku 1817. Zasloužil se o to londýnský lékař a tak nese jeho jméno. Nemoc je ale také známa pod původním názvem "paralysis agitans". U nás se někdy setkáte s pojmem „třaslavá obrna". Je to ale pojem zavádějící, protože obrny v pravém slova smyslu nepatří mezi její příznaky.

Zvětšit obrázek

James Parkinson 1755 – 1824

Třes se u postižených Parkinsonovou chorobou objevuje ve chvíli, kdy hladina dopaminu v jejich těle klesne zhruba o 30 %. Běžný způsob léčby choroby, která vzniká v důsledku úbytku buněk produkujících dopamin, spočívá v jeho doplňování. Nové poznatky týkající se procesu zániku buněk, které dopamin tvoří, dávají velkou naději, že by se léčba mohla přesunout směrem k ochraně ohrožených buněk.

Parkinsonova nemoc se objeví, když některé nervové buňky v oblasti zvané Substantia nigra uhynou, nebo se poškodí. Substantia nigra (černá hmota), se nachází v tzv. středním mozku (v horní části mozkového kmene). Mozkový kmen je přibližně válcovitý útvar, který spojuje mozkové hemisféry s míchou. Z nervových buněk v substantia nigra vycházejí dlouhé výběžky (axony) směrem nahoru k buňkám nervových jader na spodině mozkových hemisfér, tzv. bazálním gangliím. Mozkové hemisféry jsou částí mozku, která je pokryta rozbrázděnou mozkovou kůrou, kde se odehrávájí mimo jiné procesy myšlení. Oblast mozku, která přijímá dopaminem nesené informace z buněk substantia nigra se neúčastní přímo procesů myšlení, ale zajišťuje náš pohyb.

Za normálních okolností ve zmíněné oblasti  Substantia nigra produkují neurony dopamin – látku, jež umožňuje koordinaci svalů a hladký pohyb. Nemoc propuká ve chvíli, kdy zhruba 80 % dopamin produkujících buněk přestane plnit svojí funkci. Tehdy u postiženého začnou svaly vykazovat třes, zpomalí se jejich pohyb, stávají se ztuhlými a prkennými a začnou mít problémy s udržením rovnováhy.

William J. Burke

William J. Burke, profesor na Saint Louis University School of Medicine je přesvědčen, že poznatky, který jeho tým učinil, jsou „zlomem v chápání procesu vzniku nemoci, jež povede k terapiím, které tuto chorobu zastaví, nebo zpomalí“. Nějakou dobu už se ví, že roli při vzniku parkinsona hraje alfa-synuklein. Tato látka se nachází v celém mozku. U některých lidí se ale začně shlukovat a tvoří žmolky. To je začátek konce. Burkeho tým odhalil, že roli v ničení neuronů hraje dopamin, který si tyto buňky tvoří. Je ale nutno dodat, že to není ten samý dopamin, který si buňky vytvoří, nýbrž molekula ve kterou se dopamin v průběhu své metabolické cesty mění. 

Při procesech, které vedou ke vzniku Parkinsonovy choroby je dopamin přeměněn na vysoce toxickou látku. Látka se nazývá DOPAL. Při třech různých způsobech ověřování hypotézy neblahého působení látky DOPAL (ve zkumavce, v tkáňové kultuře a také na zvířecím modelu) se ukázalo, že právě ona je tou molekulou, která způsobuje, že protein (alfa-synuklein) začne tvořit žmolky. Níže uvádíme sled událostí, které vedou k zániku neuronů. 

Při metabolických dějích se z dopaminu (DA) stává meziprodukt  3,4-dihydroxyphenylacetaldehyde (DOPAL)

DOPAL reaguje s proteiny a je pro dopaminergní buňky toxický.

Je to poprvé, co někdo zjistil, že přirozený vedlejší produkt dopaminu působí na protein alfa-synuklein tak, že jeho molekuly začnou agregovat a vytvářet pro buňky smrtící shluky.
Z poznatků, které zveřejnil vědecký časopis Acta Neuropathologica a jež poskytla Saint Louis

Mozek je tedy schopen kompenzovat značný úbytek dopaminu, aniž by se to nějak projevilo. Nevíme sice jakým mechanismem k tomu dochází, ale poslední kapkou, po které dojde k náhlému zhoršení bývají například poranění, srdeční příhoda, nebo chirurgický zákrok.

University, to všechno vypadá, že všechno je jasné. Přál bych si, aby to  tak jednoduché, jak to Burke presentuje, aby to také tak bylo. Už proto, že by nás to mohlo rychle posunout k převratným způsobům léčby. Červík pochybností ale přece jen hlodá. Patogeneze Parkinsonovy choroby je totiž komplikovaná. Jednak při vzniku choroby nezanikají všechny buňky produkující dopamin, ale hlavně při ní bývá postiženo také několik populací buněk, které produkují jiný neurotransmiter než dopamin (acetylcholin, serotonin a noradrenalin). A u těchto buněk lze těžko předpokládat, že je hubí produkce dopaminu, potažmo jeho jedovatý produkt.

Na druhou stranu, ve prospěch Burkeho teorie, zase svědčí poznatek, který je poněkud z jiného soudku (na Oslovi jsme o něm také informovali). Jde o úlohu genu pro samčí pohlaví. Samcům, kterým jejich gen Sry zapíná v mozku tyrozin hydroxylázu, mají v substantia nigra ve srovnání se samicemi asi o pětinu více neuronů produkujících dopamin. Pokud je Burkeho teorie o škodlivosti dopaminu platná, tak více neuronů produkujících dopamin v mozku by samce teoreticky také mělo vystavit vyššímu riziku vzniku Parkinsonovy choroby. Světe div se, ono tomu tak v praxi opravdu je. Statistika potvrzuje, že u mužů je riziko vzniku choroby 1,5krát vyšší.

Pramen: Saint Louis University,  Acta Neuropathologica