Zvětšit obrázek

Mapka ukazující polohu komety na počátku noci při pohledu k severovýchodu. S postupem noci bude ale stoupat ještě více nad obzor a pozorovací podmínky se zlepší. Kredit – Sky&Telescope

Kometu nesoucí označení P/17 Holmes objevil v listopadu roku 1892 anglický amatér Edwin Holmes. V té době byla viditelná pouhým okem. Následně zeslábla, aby ještě jednou zazářila v roce následujícím. Pozorována byla při dalších obězích v letech 1899 a 1906. Pak se na mnoho let ztratila z dohledu úplně. Pozorována byla znovu až v roce 1964. Tehdy Brian Marsden (Minor Planet Center) spočítal přesně její dráhu a kometa byla skutečně na jím určené pozici nalezena.

Zvětšit obrázek

Graf ukazující vývoj jasnosti komety Holmes. Kredit – Seiichi Yoshida

„Od té doby se chovala velmi spořádaně – až do dnešních dnů,“ uvedl Brian Marsden. V uplynulých několika dnech totiž kometa naprosto šokovala astronomický svět. Její oběžná dráha leží v relativně velké vzdálenosti od Slunce – nikdy se k němu nepřiblíží na méně než dvě astronomické jednotky. Nejvzdálenější bod její dráhy pak leží zhruba ve vzdálenosti Jupitera. Kometa tak nikdy příliš „nepocítí“ intenzivní sluneční záření, je velmi slabá a nemívá ani typický ohon.

Nebylo tomu jinak ani v předchozích dnech. Pak se ale stalo něco nečekaného. Během necelých dvou dnů se zjasnila téměř miliónkrát. Zatímco před 23. říjnem o ní nikdo nemluvil a byla slabší než 17. hvězdná velikost, zhruba kolem půlnoci 23. října už byla hlášena jako objekt asi 8. hvězdné velikosti. Pozorována byla z Kanárských ostrovů.

Zpráva o její náhlém zjasnění se rychle šířila internetovými diskusními skupina pozorovatelů noční oblohy. Společně s otáčením naší planety a příchodem noci na dalších kontinentech přibývalo překvapivých zpráv. „K mému údivu kometa zjasnila tak, že je viditelná pouhým okem,“ hlásil Bob King, který kometu pozorovatel krátce před svítáním v Duluth v americkém státě Minnesota.

Vývoj jasnosti a velikosti komy komety Holmes ilustruje složený snímek pořízený na observatoři Pic du Midi v Pyrenejích. Kredit – F.Colas a J.Lecacheux

Nastala noc v Japonsku a přichází další zpráva: „Kometa je viditelná pouhým okem i ve velkém městě!“, oznamuje Seiichi Yoshida z Yokohami. V 17:15 UT 24. října odhadoval tento japonský astronom její jasnost na 2,8 hvězdné velikosti. Připomeňme, že nejslabší hvězdy viditelné pouhým okem mají zhruba 6. hvězdnou velikost. O půlnoci už byla hlášena jako objekt 2. hvězdné velikosti. „To je jako kdyby se planeta Saturn náhle stala tak jasnou jako Měsíc v úplňku,“ říká David Morrison (NASA Astrobiology Institute).

Zvětšit obrázek

Snímek pořídil Jimmy Westlake v Colorado. Kometa je jasný objekt dolů a mírně vlevo od středu snímku. Kredit – Jimmy Westlake

Další hlášení získaná během 25. října hovoří o tom, že jasnost komety zůstává víceméně stabilní. Kometa byla opět pozorována hlavně z území Spojených států. Nachází se v souhvězdí Persea. Její poloha je velmi příznivá pro pozorovatele ze severní polokoule. Souhvězdí Persea je na noční obloze v tomto ročním období viditelné po celou noc. Bohužel špatné počasí ve střední Evropě zatím znemožňuje její pozorování i z našeho území.

Zvětšit obrázek

Pierre Martin fotografoval kometu z kanadského Ontaria. Kredit – Pierre Martin.

Gary Kronk, který se kometami zabývá po desetiletí, odhaduje, že kometa zůstane jasná i po několik následujících dnů. Zatímco zpočátku se příliš jako kometa neprojevovala – byla pozorována spíše jako rozmazaná hvězda – Kronk očekává, že její koma se bude pomalu rozvíjet. Nicméně nějaký dramatický kometární ohon asi nemůžeme očekávat vzhledem k tomu, jak daleko od Slunce kometa je.

Kometa občas takto dramaticky zjasňují. Většinou k tomu ale dochází mnohem blížeji ke Slunci. Kometa Holmes se nyní od Slunce vzdaluje – nejblíže od něj byla v květnu, kdy její vzdálenost od centrální hvězdy činila 307 miliónů kilometrů. Od naší planety ji nyní dělí vzdálenost 243 miliónů kilometrů.

Co tedy způsobilo takto dramatické zjasnění v ta obrovské vzdálenosti od Slunce? Jednou z možností je vystavení „čerstvého“ materiálu z nitra kometárního jádra slunečnímu záření. Puklinou v jádře se odpařil čerstvý led, společně s ním uniklo velké množství prachu, který se rozptýlil kolem jádra a nyní odráží mnohem více slunečního záření než tomu bylo ještě před několika dny. Na vyjasnění této otázky si ale nejspíš budeme muset počkat. Každopádně už nyní i kometa Holmes potvrzuje, že tato tělesa jsou nevyzpytatelná a jejich chování nelze svázat do nějakých jednoduchých pravidel.

Zdroje:
Sky&Telescope
NewScientist.Com
Space.Com

http://www.aerith.net/comet/catalog/0017P/2007.html
http://cfa-www.harvard.edu/iau/Ephemerides/Comets/0017P.html