Zvětšit obrázek

Typicky zbarvený hermafrodit

Asi 5 cm dlouhá ryba, která obývá brakické vody mangrovových močálů od Floridy přes Karibik až po Brazílii, si s životem podle zažitých konvencí opravdu hlavu nedělá.

Zvětšit obrázek

Samci jsou výrazně oranžoví

"Samosprašný" obratlovec

Už zhruba od sedmdesátých let minulého století se o tomto halančíku ví, že se rozmnožuje především prostřednictvím samooplození. U rostlin není samosprašnost žádnou výjimkou, ale mezi obratlovci je to opravdová rarita.

V populaci těchto ryb se občas vyskytnou náhodní samci, ale naprostou většinu jedinců tvoří hermafroditi (80 - 100% populace), kteří v sobě mají jak samičí, tak samčí pohlavní ústrojí.

Ke spojení jikry se spermií dojde ještě uvnitř těla ryby a na svět se vykulí už oplozený zárodek - incestní potomek sebe sama (nepřesně "klon"). Genetickými studiemi divokých populací i experimentálně sice byly doloženy případy pohlavního rozmnožování mezi hermafrodity a čistými samci, nicméně způsob rozmnožování samooplozením v přírodních podmínkách výrazně převažuje.

Podle všech evolučních teorií by měl tento halančík trpět následky dlouhodobého inbreedingu (příbuzenského křížení) v podobě různých nežádoucích mutací a neschopnosti reagovat na proměnlivé tlaky okolního prostření. Nic takového se však neděje a jako druh se má čile k světu. Kupodivu i populace s výrazným zastoupením hermafroditů si udržují genetickou diverzitu srovnatelnou se sexuálně se rozmnožujícími druhy.

Zvětšit obrázek

Řez "varlatovaječníkem" (ovotestes). Na snímku je vidět část jedné vaječné buňky (1) a pod ní druhá, vyvíjející se vaječná buňka (2). Uprostřed vaječné buňky je světlé jádro (3) v němž jsou tmavočervená jadérka (4). Vpravo od vaječné buňky je řez dvěma vertikálně směřujícími kanálky, které jsou napěchovány tmavě červenými spermatocyty (5). Za povšimnutí stojí fakt v jak těsném sousedství se samčí a samičí pohlavní buňky vyvíjejí. V této pohlavní žláze se zralá vajíčka společně se spermiemi uvolňují do vaku, ve kterém dochází k oplození.

Jako ryba na suchu

Aby toho nebylo málo, vědci nedávno zjistili, že halančík mangrovový dokáže bez problémů žít měsíce mimo vodní prostředí. Přirozeně obývá mělké stojaté louže a jako úkryt vyhledává nory zemního kraba Cardisoma guanhumi. V bazéncích na dně těchto nor je ale často tak vysoká koncentrace sirovodíku (H₂S), že by se ryba bez přidechování atmosférického kyslíku udusila. Halančíkovy žábry tak dokáží dýchat jak pod vodou, tak na suchu. Když mu vyschne voda pod ploutvemi úplně, jeho žábry se přemění a začnou zadržovat vodu a živiny.

Exemplář objevený na vlhké půdě pod shnilou kládou.

Navíc se mu v kůži objeví protein, který mu umožní odbourávat přebytečný dusík. Sucho mu ale i tak dobře nedělá, a protože nepříznivé období musí nějak přežít, vytáhne halančík další eso z rukávu. Najde si příhodnou shnilou kládu, zaleze do díry po dřevokazném hmyzu a v tomto úkrytu přečká do příchodu dešťů.

Dr. Scott Taylor s kolegy na tuto skutečnost přišel při toulkách mangrovovými močály Belize a Floridy, kdy v ležících větvích a kmenech nacházeli stovky rybek seřazených jedna za druhou v chodbičkách po červotoči. "Byly tam namačkané jako hrášky v lusku" tvrdí doktor Taylor z Brevard County Mosquito Control District, který objev uveřejnil v posledním vydání časopisu The American Naturalist.

Zdroje:

http://www.sms.si.edu/IRLSpec/Rivulu_marmor.htm
http://www.biol.vt.edu/faculty/turner/rivmar/default.html
http://www.telegraph.co.uk/earth/main.jhtml?xml=/earth/2007/10/18/eafish118.xml
http://chiron.valdosta.edu/dbechler/Kryptolebia%20Research.htm
http://news.mongabay.com/2007/1017-killifish.html
http://zhang.lib.bioinfo.pl/auth:Tatarenkov,A
http://lib.bioinfo.pl/pmid:17371909