V šesti letech dosáhne lidský mozek konečné velikosti a dále už neroste. Přesto ještě není úplně hotový a v mnoha situacích reaguje jinak než mozek dospělého člověka. Děti se například těžko soustředí na činnosti, které vedou k dosažení dlouhodobějších cílů. Když dostane dítě na vybranou, zda chce jeden bonbon hned nebo dva bonbony až za čtvrt hodiny, je jeho volba jednoznačná. Dá přednost menší ale zato okamžité odměně. Dospělý si snadno spočítá, že se mu vyplatí počkat. Kde jsou kořeny dětské netrpělivosti?

Bradley Schlaggar

Tým vědců vedený Bradleyem Schlaggarem z Washington University v St. Louis zjistil, že u dospělého člověka se při sledování dlouhodobějších cílů  aktivují v mozku zcela určitá centra. Sedm center pracuje ve vzájemné souhře při činnostech, kdy se všechno odvíjí tak, jak očekáváme a my nerušeně pokračujeme v plnění úloh. Pokud se situace změní a musíme hledat nová řešení, aktivuje se nám v mozku síť jedenácti jiných mozkových center. U dětí ve věku do devíti let pracují všechna centra, jako kdyby byla spojena do jediné sítě. Navíc se zdá, že síť center potřebná pro dlouhodobou práci je u dětí vmáčknuta do sítě center potřebných pro  rychlé změny v našem myšlení. To by vysvětlovalo, proč děti nevydrží dlouho čekat. Síť center potřebných  pro trpělivou činnost se nachází pod nadvládou  sítě center využívané při  změnách chování.  Vyšetření teenagerů ukázalo, že v jejich mozku dochází k částečnému oddělení obou sítí mozkových center. Po dovršení věku jednadvaceti let je oddělení obou sítí dokončeno.

Zjišťovat která centra jsou při řešení úloh zapojena v dětském mozku a která u v mozku dospělém, dovoluje metoda zvaná funkční magnetická rezonance – fMRI. (Kredit: Washington University)

Neuroložku Nou Ofenovou z bostonského Massachusetts Institute of Technology zajímalo, proč mají děti potíže s vybavováním souvislostí, i když si jednotlivá fakta velmi dobře pamatují. Dobrovolníkům ve věku od osmi do čtyřiadvaceti let ukázala Ofenová 250 různých fotografií a vyzvala je, aby si je pokusili zapamatovat. Na snímcích byly zachyceny  různé interiéry domů a snímky otevřené krajiny, které Ofenová pořídila během dovolené v USA a Izraeli. Po určité době ukázala Ofenová dobrovolníkům snímky znovu. Tentokrát však k nim přimíchala i fotografie interiérů a exteriérů, které testované osoby nikdy neviděly. Pokud si dobrovolníci na snímek vzpomněli, měli udat, jestli si na něj pamatují velmi dobře a vybavují si všechny detaily z chvíle, kdy jej viděli poprvé, nebo zda je jim obrázek jen povědomý. Děti i dospělí byli stejně dobří v rozlišování viděných a neviděných snímků. Rozdíl však byl v přesnosti vzpomínek. Čím starší byli účastníci pokusu, tím více obrázků si vybavovali se všemi detaily. Tento rozdíl byl patrný i v aktivitě mozku. Když se před dobrovolníky objevil zkušební obrázek a oni se snažili na něj vzpomenout, měli aktivovánu jednu část mozkové kůry. Tato část mozku se probouzela stejně intenzivně u dětí i dospělých. Když dobrovolníci vzpomínali na souvislosti a detaily, aktivovalo se jim jiné mozkové centrum. Čím starší byl dobrovolník, tím více se mu toto centrum „žhavilo“. Schopnost vybavit si detaily a souvislosti tedy získáváme s věkem a narůstající schopností „namáhat“ příslušné centrum v mozku.

Udření teenageři
Vědci z lékařské fakulty na University of Pittsburgh postavili teenagery před zdánlivě jednoduchou úlohu. Rozsvěceli bodový zdroj světla tak, aby jej mladí dobrovolníci zahlédli jen koutkem oka. Úkolem bylo potlačit nutkání podívat se za světlem a dál koukat přímo před sebe. Úloha je složitější než vypadá. Osmileté dítě ji zvládá při každém druhém pokusu. Dospělí jsou ještě o poznání úspěšnější. A jak si vedli teenageři? Úspěšností se vyrovnali dospělým. Stálo je to ale mnohem víc sil. Měření aktivity mozku odhalilo, že dospělí uváděli při plnění úkolu do činnosti poměrně malou část mozku. Teenageři aktivovali pro zvládnutí stejné úlohy rozsáhlé oblasti kůry čelního mozkového laloku, kde leží centra potřebná k plánování a provádění složitých akcí.

„Mozek mládeže pracuje tak, jako kdyby mozek dospělého řešil podstatně obtížnější úlohu,“ vysvětlila autorka studie Bea Lunová v rozhovoru pro vědecký týdeník Science. „Může se zdát, že se mládež chová stejně jako dospělí, ale co do poznávacích schopností se jim stále ještě nevyrovná.“