Nedávno jsme Vás na informovali o tom, že zkoumáním mnohaletých záznamů zdravotníci dospěli k závěru, že muži (samci obecně) jsou častěji nemocní a trpí parzitárními chorobami více než něžné pohlaví.

Zajímavé výsledky srovnání mužů a žen, tentokrát z pohledu smíchu, přineslo poslední číslo Časopisu Psychological Bulletin. Studie byla financovaná Nadací pro studium národů a zveřejněné zveřejněné údaje jsou sumarizací všech dosud známých studií, které ve vztahu k smíchu byly kdy vypracovány. Bylo jich celkem 186!
Závěry jasně ukázaly, že ženy, a to bez ohledu na příslušnost k nějakému etniku, mají ve srovnání s muži mnohem větší schopnost se smát. Platí to u všech národů, jen velikost těchto rozdílů se odvíjí od příslušnosti k určité kultuře, a věku.
Toto zjištění může být zajímavé pro psychology, neboť podle Mariane LaFrance, profesorky psychologie na Univerzitě v Yale, by tento pozorovaný rozdíl v množství smíchu by neměl být přičítán pohlaví. Výzkumnice je přesvědčena, že to není dáno geneticky, nýbrž tím, že všechny kultury svazují muže i ženy určitými pravidly chování.
Ze závěrů zprávy dále vyplývá, že ženy se mnohem více smějí než muži v Americe a v Kanadě, zatímco u Evropanů, Australanů a dalších národů je tento rozdíl menší.
U Američanů asijského původu je tento rozdíl větší, než ten, který je pozorován v populacích jejich původních národů. Afroameričanky se naopak v USA smějí méně, než Afričanky ve své vlasti.
Ve vztahu k pohlaví nejvíce využívá příležitost k smíchu něžnější pohlaví a to ve věku do dvaceti let.
Výzkum také odhalil, že největší pozorovaný rozdíl v množství smíchu mezi pohlavími byl v situacích, kdy si osoby myslely, že jsou pozorovány. V případě, že měly dojem, že je nikdo nepozoruje, rozdíly tak patrné nebyly.  
V závěrech studie je i bod, který ve vztahu k ženám konstatuje, že jejich přednost v „množství smíchu“ jim vymizí, pokud jsou ve stejné pozici jako muži. Pozicí je zde myšlena stejná pravomoc, funkce, nebo sociální postavení.

Komentář:
Pokud by se i naše výzkumná pracoviště hodlala zabývat zkoumáním smíchu našich mužů a žen, možná by, místo pitvání se ve 186 výzkumných pracích, se stačilo zeptat  nás ženáčů - zda nám po svatbě zůstává důvod k smíchu.
Lecčemu by se dalo přiučit i z lidových rčení:  „Satorie je hodná ženská, kterou zvolili do  funkce“.
Inu, nemáme to lehké - viz článek „Paraziti preferují samce“.