Stojíme v krásném parku plném mohutných stromů a nemůžeme si nepovšimnout nevyhnutelnosti jejich růstu - od kmene k nejjemnější žilnatině listu/nejjemnějšímu kořínku.
Buk
Zvedáme hlavu a mezi košatými korunami na obloze proplouvají mořští koníci, jejichž ocásky sledují stromovitý růst.
Generování turbulencí jako v lesním potůčku (Kredit USGS, NASA)
Tlukot našeho srdce sleduje v čase stejný vzor.
Interiér srdce
Hnízda galaxií rovněž definuje krajina gravitačního potenciálu.
Krajina gravitačního potenciálu
Jak extrémní počasí na našem Slunci, tak stejné toky v našem mozku jsou determinovány množinou symetrií (kalibrační grupou).
Elektromagnetické toky
Strom mozku
Jde o algebraickou varietu - tvar definovaný kořenovým systémem - po nemž kloužou struny, membrány, trojbrány apod., které jsou pouze excitacemi grupového manifoldu. Celý náš prostoročas sleduje tento tvar (uzel čisté geometrie). Viz. Vivat Crescat Floreat Martin Schnabl
Vakuový uzel
Od Velkého třesku se koruna našeho kosmu košatě rozrostla a je experimentálně dokázáno, že bude exponenciálně košatět do nekonečna. Zásadní je vidět celou košatou korunu kosmu najednou - podobně jako vidíme mohutné buky v parku. Zrovna jako umíme pomyslně stáhnout mohutný buk do matematického bodu, bude prospěšné učinit to nyní i s celou košatou korunou kosmu (kkk).
Začalo pršet, je krásný čerstvý vzduch, a my se nyní sousředíme na stažení celého košatého stromu do nularozměrného bodu, bodu v pomyslném kubickém modulu. Všude se začíná odpařovat mlha, která samozřejmě opět sleduje abstraktní prostorovou stromovitou síť.
Fraktál
To je dobře, protože naším dalším krokem bude kvantová deformace kalibrační variety determinující kkk. Základní princip kvantové fyziky: princip neurčitosti vede ke kvantové rozplihlosti kkk - superpozici všech možných tvarů kkk. V parku u kmene buku vidíme mlhu, která obklopuje celou jeho korunu. Jako by začaly šlehat plameny mlhy z každé žilnatiny listu připomínající fraktální růst planetárních mlhovin.
Planetární mlhovina
Fraktál
Mlha všech možných podob kkk stáhnuté do bodu má za následek kvantovou rozplihlost uzlu čisté geometrie a náš bod v trojrozměrném modulárním prostoru se lineárně deformuje do nekonečné přímky.
Naše přímka reprezentuje kvantovou superpozici všech matematicky konzistentních kkk. Protože množina kvantově deformovaných kkk tvoří podmnožinu U-duálního manifoldu (podrobněji zde), nekonečnou přímku musíme deformonat do nekonečné roviny. Mlžná koruna buku potřebuje nyní zobecnit, ovšem náš park nám již bohužel nebude stačit. V tomto U-parku rostou stromy nabývající libovolného počtu rozměrů, přičemž mohutnost kondenzace mlžné koruny nabývá kontinua.
U-dualita je množina symetrií supersymetrické teorie strun
Nekonečná rovina v trojrozměrném modulu reprezentuje kvantovou superpozici všech stromů rostoucích v U-parku. Náš buk je tedy jedním z nespočetně mnoha elementů U-duálního manifoldu. Není bez zajímavosti, že náš buk můžeme převrátit naruby, abychom skutečně viděli, že se jedná o hrdlo černé díry. A U-duální hrdlo černé brány je definované právě nilpotentními orbity U-duálního manifoldu. Zrovna tak jak jsou méně rozměrné brány pouhými poruchami v kalibračním poli jedné nestabilní brány vyplňující U-duální manifold, tak jakkoli zauzlované a libovolně rozměrné hrdlo černé brány je kondenzátem jednoho nestabilního U-duálního hrdla černé brány (elementem grupy kořenového systému U-duální algebry).
Naši nekonečnou rovinu musíme nakonec deformovat tak, aby vyplnila celý trojrozměrný modulární prostor. Vynucuje si to totiž ekvivalentní konzistenční síla nespočetně mnoha matematických formalismů definujících U-duální hrdlo černé brány.
Ekvipotenciální plocha vůči konzistenční síle matematických formalismů definujících U-duální hrdlo černé brány vyplňující U-duální manifold
Čili náš buk z U-parku je vnořen do obecnější abstraktní koruny, jejíž souřadnicovou soustavou je konzistentní modelování s axiomatickým systémem.
Za zmínku stojí skutečnost, že struktura U-duálního hrdla černé brány, hrdla definovaného nespočetně mnoha axiomatickými formami, hrdla vyplňujícího U-duální manifold, je identické struktuře žádného hrdla.
Na závěr si dovolme upozornění, že neuvažování naší krychle najednou v textu bylo pouze pomocné a abychom uchopili skutečnou komplexitu našeho kosmu, musíme uvažovat o krychli najednou.
Slovníček aneb abychom si rozuměli
černá brána - zobecnění černé díry; alternativní popis p-brán
ekvipotenciální plocha - plocha mající stejný potenciál; např. model povrchu Země, geoid, je ekvipotenciální plocha vůči gravitačnímu poli
dráhový integrál - způsob formulace kvantové teorie, jenž vyjadřuje vývoj systému jako výsledek superpozice všech možných drah
fraktál - soběpodobný objekt; charakteristický tvar na všech měřítkách
kalibrační symetrie - symetrie implikující existenci interakcí (sil)
kontinuum - mohutnost množiny reálných čísel; nespočetná množina
konzistence - matematická bezesornost
kořenový systém - uspořádání vektorů v euklidovském prostoru, které formují kořeny grupy
kvantová rozplihlost - kvantové fluktuace jako nevyhnutelné turbulentní změny v hodnotě pole na malých měřítkách vynucené principem neurčitosti
kvantová superpozice - vytváření stavů systému skládáním dalších stavů; kombinace je třeba interpretovat pravděpodobnostním způsobem
modulární parametr - skalární pole, jehož všechny hodnoty jsou stejně dobré, potenciál pro takové parametry je konstantní
modulární prostor - prostor, jehož souřadnice jsou modulární parametry; prostor všech možných hodnot modulárních parametrů
nilpotentní orbity - prostor nábojů se rozkládá na orbity různých rozměrů při akci U-duality; požadujeme-li, aby se Casimirovy operátory U-duality rovnaly nule, výsledný fázový prostor je sjednocením nilpotentních orbit
princip neurčitosti - komplementární fyzikální veličiny (poloha-hybnost, energie-čas) nemohou být současně měřitelné s přesností větší než Planckova konstanta; pole se vlní mezi všemi možnými hodnotami
struny, membrány, trojbrány - základní jedno-, dvou-, třírozměrné objekty; obecně p-brána obsahuje p-prostorových rozměrů
supersymetrie - symetrie mezi látkovými a silovými částicemi
teorie superstrun - teorie strun (sjednocující teorii relativity s kvantovou mechanikou, popisující elementární částice jednorozměrnými objekty vibrující energie) obsahující supersymetrii
U-dualita - kombinace S-duality (symetrie mezi velkou a malou kvantovou rozplihlostí) a T-duality (symetrie mezi systémy svinutými na malém a velkém toru); množina všech symetrií strunové/M-teorie
varieta - tvar prostoru (anglicky manifold)
vnoření - (ikluze) vztah mezi dvěma prostory; podprostor (podmnožina) je vnořen do prostoru (možiny)
zauzlované hrdlo - topologie hrdla definovaná kalibrační symetrií
Žijeme v nejlepším vesmíru? Fyzici navrhují, jak otestovat antropický princip
Autor: Stanislav Mihulka (10.12.2024)
Rekordní simulace na Frontieru ohlašuje exakapacitní éru výzkumu vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (27.11.2024)
Pochází temná hmota z Temného Velkého třesku?
Autor: Stanislav Mihulka (21.11.2024)
Mléčná dráha a celá nadkupa Laniakea je součástí Shapleyho koncentrace
Autor: Stanislav Mihulka (15.10.2024)
Jsou černé díry ve skutečnosti zamrzlé hvězdy?
Autor: Stanislav Mihulka (23.09.2024)
Diskuze:
už mám kousek anglicky
Navrátil Josef,2008-04-11 13:49:25
http://www.hypothesis-of-universe.com/en/index.php?nav=home
..že náš vesmír je černá díra...
albert,2007-11-22 17:14:02
Černé díry jsou extrémně husté objekty, které kolem sebe zakřivují prostoročas a nenávratně pohlcují hmotu, záření a informaci. Svět uvnitř černých děr je pro vnějšího pozorovatele zcela nepřístupný a reálně tedy neexistuje. Jediné co víme je že částice se může dostat do černé díry a do singularity, kde její světočára končí. Existuji však scifi, že třeba uvnitř každé takové černé díry existuje dvojice vesmírů jako "pozitivní" a "negativní" vesmír. Tyto vesmíry jsou od sebe navzájem odděleny singularitou, tedy oblastí s nekonečnou hustotou hmoty a s nekonečnou křivostí časoprostoru.
Kac-Moody Spectrum of (Half-)Maximal Sugra
steiner,2007-11-14 15:26:05
Eric Bergshoeff, Joaquim Gomis, Teake Nutma, Diederik Roest
We establish the correspondence between, on one side, the possible gaugings and massive deformations of half-maximal supergravity coupled to vector multiplets and, on the other side, certain generators of the associated very extended Kac-Moody algebras. The difference between generators associated to gaugings and to massive deformations is pointed out. Furthermore, we argue that another set of generators are related to the so-called quadratic constraints of the embedding tensor. Special emphasis is placed on a truncation of the Kac-Moody algebra that is related to the bosonic gauge transformations of supergravity. We give a separate discussion of this truncation when non-zero deformations are present. The new insights are also illustrated in the context of maximal supergravity.
http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/0711/0711.2035v1.pdf
Nonperturbative Effects and Large-Order Behavior
steiner,2007-11-14 15:24:51
Marcos Marino, Ricardo Schiappa, Marlene Weiss
This work addresses nonperturbative effects in both matrix models and topological strings, and their relation with the large-order behavior of perturbation theory. We study instanton configurations in generic one-cut matrix models, obtaining explicit results for the one-instanton amplitude at both one and two loops. The holographic description of topological strings in terms of matrix models implies that our nonperturbative results also apply to topological strings on toric Calabi-Yau manifolds. This yields very precise predictions for the large-order behavior of the perturbative genus expansion, both in conventional matrix models and in topological string theory. We test these predictions in detail in various examples, including the quartic matrix model, topological strings on the local curve, and Hurwitz theory. In all these cases we provide extensive numerical checks which heavily support our nonperturbative analytical results. Moreover, since all these models have a critical point describing two-dimensional gravity, we also obtain in this way the large-order asymptotics of the relevant solution to the Painleve I equation, including corrections in inverse genus. From a mathematical point of view, our results predict the large-genus asymptotics of simple Hurwitz numbers and of local Gromov-Witten invariants.
http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/0711/0711.1954v1.pdf
2D Kodaira-Spencer Theory+3D Chern-Simons Gravity
steiner,2007-11-14 15:23:05
Robbert Dijkgraaf, Cumrun Vafa
Motivated by the six dimensional formulation of Kodaira-Spencer theory for Calabi-Yau threefolds, we formulate a two dimensional version and argue that this is the relevant field theory for the target space of local topological B-model with a geometry based on a Riemann surface. We show that the Ward identities of this quantum theory is equivalent to recursion relations recently proposed by Eynard and Orantin to solve the topological B model. Our derivation provides a conceptual explanation of this link and reveals a hidden affine SL(2,R) symmetry. Moreover we argue that our results provide the strongest evidence yet of the existence of topological M theory in one higher dimension, which in this case can be closely related to SL(2,R)Chern-Simons formulation of three dimensional gravity.
http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/0711/0711.1932v1.pdf
Bubbling Calabi-Yau geometry from matrix models
steiner,2007-11-14 15:19:49
Nick Halmagyi, Takuya Okuda
We study bubbling geometry in topological string theory. Specifically, we analyse Chern-Simons theory on both the 3-sphere and lens spaces in the presence of a Wilson loop insertion of an arbitrary representation. For each of these three manifolds we formulate a multi-matrix model whose partition function is the vev of the Wilson loop and compute the spectral curve. This spectral curve is the reduction to two dimensions of the mirror to a Calabi-Yau threefold which is the gravitational dual of the Wilson loop insertion. For lens spaces the dual geometries are new. We comment on a similar matrix model which appears in the context of Wilson loops in AdS/CFT.
http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/0711/0711.1870v1.pdf
Modelu vesmíru jako černý díry...
ZEPHIR,2007-11-01 22:57:06
...nemusíte věřit jen kvůli nejakýmu Zephirovi, byl nedávno potvrzen i některými modely smyčkový teorie gravitace. Můžete to brát jako další důkaz, že vás poslední roky nekrmim něčím, co by se zásadně lišilo od nejžhavějších perspektiv vývoje oficiální vědy.
http://space.newscientist.com/article/dn12853
Samozřejmě, pokud je vakuum tvořený ultrahustou hmotou, nepotřebujete strunovou, ba dokonce ani smyčkovou teorii gravitace, abyste si mohli představit jeho chování, protože se nevyznačuje tím samym, co velmi hustej systém částic. Obě teorie pak jde jednoduše nahradit modelem klasické částicovitý hmoty s tak vysokou hustotou hmoty a energie současně, jakou si váš mozek nebo počítač umí představit.
To je zcela novej, materiální pohled na současnou fyziku, oproštěnou od všech ad-hoc abstraktních předpokladů a postulátů. Umožňuje si vesmír představit tak dokonale, jak dokonale si dokážete představit chování hustý horký kondenzující páry složený z fluktuací ještě hustší hmoty, rekurzívně.
Je nutný si ale uvědomit, že to nutně neznamená, že náš vesmír je tvořenej nekonečně hustou a horkou hmotou. Takovej materiál se chová jako houba či pěna, přes kterou energie cestuje po velmi dlouhý a složitý dráze. Takže i když budeme sedět v docela malým kousku pěny, bude se nám náš svět zdát nekonečně rozsáhlej a složitej. Objekty jen trochu vzdálený se nám budou jevit roztříštěný a divoce se pohybující jen proto, že je pozorujeme přes tlustou vrstvu nehomogenního vakua jako přes zvlněný sklo nebo vodní hladinu.
Takže je docela dobře možný, že to, co považuju za nekonečně vysokou hustotu hmoty a energie je do značný míry jen optická iluze sebe sama. V tomhle bodě se éterová teorie začíná odpoutávat od svý materiální povahy a stává se zase matematickou abstrakcí, čímž indikuje, že naráží na svý vlastní limity.
Tenhle vývoj se bude nejspíš časem prohlubovat, dokud zase někdo nepřijde s nějakým dobrým nápadem, jak abstraktní poznání převést do naší každodenní zkušenosti. To proto, že fyzikální teorie sou samy takovou rekurzívně implicitní pěnou usměrňující šíření energie oceánem chaotický reality. http://www.superstruny.info/Default.aspx?i=57
U-Duality and the Compactified Gauss-Bonnet Term
steiner,2007-10-27 13:37:46
Dovolme si ještě upozornit na mimořádně zajímavý článek
U-Duality and the Compactified Gauss-Bonnet Term
od Baa, Bielecka, Cederwalla, Nilssona a Perssona
http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/0710/0710.4907v1.pdf
"Dimensional reduction of supergravity theories is an efficient method of revealing symmetry
structures which are “hidden” when the theories are formulated in maximal dimension. The
first discovery of such a hidden symmetry was the so-called Ehlers symmetry of pure fourdimensional
gravity compactified on a circle to three dimensions. The global symmetry
GL(1,R) = R, corresponding to rescaling of the S1, is in this case extended through
dualisation of the Kaluza-Klein vector into a new scalar, revealing that the full global
symmetry of the Lagrangian is, in fact, described by the group SL(2,R). The scalars
in the theory parametrise the coset space SL(2,R)/SO(2), where SO(2) is the maximal
compact subgroup of SL(2,R), playing the role of a local gauge symmetry. More generally,
upon toroidal compactification of lowest order pure gravity in D spacetime dimensions
on an n-torus, Tn, to three dimensions, the scalars parametrise the coset space SL(n + 1,R)/SO(n+1).
The enhancement from GL(n,R) to SL(n+1,R) is again due to the fact
that in three dimensions all Kaluza-Klein vectors can be dualised to scalars.
Similar phenomena occur also for coupled gravity-dilaton-p-form theories, such as the
bosonic sectors of the low-energy effective actions of string and M-theory. The most thoroughly
investigated case is the toroidal compactification of eleven-dimensional supergravity
on Tn to d = 11 − n dimensions, for which the scalar sector parametrises the coset space
En(n)/K(En(n)), with K(En(n)) being the (locally realized) maximal compact subgroup of
En(n). In particular, for reduction to three dimensions the global symmetry group is the
split real form E8(8), with maximal compact subgroup Spin(16)/Z2. The global symmetry
group E8(8) is the U-duality group, which, from a string theory perspective, combines the
non-perturbative S-duality group SL(2,R) of type IIB supergravity with the perturbative
T-duality group SO(7, 7).
These symmetries are present in the classical (tree-level) Lagrangian, but it is known
from string theory that they must be broken by quantum effects. It has been conjectured
that if Ud is the continuous symmetry group appearing upon compactification from D to
d = D − n dimensions, then a discrete subgroup Ud(Z) > Ud lifts to a symmetry of the full
quantum theory. The physical degrees of freedom of the scalar sector then parametrise
the coset space Ud(Z)\Ud/K(Ud).
Recently, several authors have initiated an investigation aimed at answering
the question of whether or not the U-duality group U3 in three dimensions is preserved
also if the tree-level Lagrangian is supplemented by higher order curvature corrections.
The consensus has been that toroidal compactifications of quadratic and higher order
corrections give rise to terms which are not U3-invariant.
A nice example of a fairly well understood realisation of these mechanisms is the
breaking of the classical SL(2,R) symmetry of the type IIB supergravity effective action
down to the quantum S-duality group SL(2,Z) of the full type IIB string theory.
The next to leading order α′-corrections to the effective action are octic in derivatives of
the metric, i.e., fourth order in powers of the Riemann tensor, and receives perturbative
contributions only from tree-level and one-loop in the string genus expansion. However,
this gives a scalar coefficient in front of the R4-terms in the effective action which is not
SL(2,Z)-invariant. This problem is resolved by noting that there are additional nonperturbative
contributions to the octic derivative terms arising from D-instantons (D(−1)-branes).
This contribution can be seen as a “completion” of the coefficient to an
SL(2,Z)-invariant scalar function which is identified with a certain automorphic function,
known as a non-holomorphic Eisenstein series. A weak-coupling (large volume) expansion
of this function reproduces the perturbative tree-level and one-loop coefficients at lowest
order.
In the scenario described above the completion to a U-duality invariant expression was
achieved through the use of a scalar automorphic form, i.e., an automorphic function, which
is completely SL(2,Z)-invariant. More generally, one might find terms in the effective action
whose non-perturbative completion requires automorphic forms transforming under
the maximal compact subgroup K(U3). For example, this was found to be the case,
where interaction terms of sixteen fermions were analyzed. These terms transform under
the maximal compact subgroup U(1) < SL(2,R) and so the U-duality invariant completion
requires in this case an automorphic form which transform with a U(1) weight that
compensates for the transformation of the fermionic term, and thus renders the effective
action invariant.
The need for automorphic forms which transform under the maximal compact subgroup
K(U3) was also emphasized, based on the observation that the dilaton exponents
in compactified higher curvature corrections correspond to weights of the global
symmetry group U3, implying that these terms transform non-trivially in some representation
of K(U3). An explicit realisation of these arguments was found for the case of
compactification on S1 of the four-dimensional coupled Einstein-Liouville system, supplemented
by a four-derivative curvature correction. The resulting effective action was shown
to explicitly break the Ehlers SL(2,R)-symmetry; however, an SL(2,Z)global × U(1)local-
invariant effective action was obtained by “lifting” the scalar coefficients to automorphic
forms transforming with compensating U(1) weights. The non-perturbative completion
implied by this lifting is in this case attributed to gravitational Taub-NUT instantons.
Similar conclusions were drawn, in which compactifications of derivative corrections
of second, third and fourth powers of the Riemann tensor were analyzed. Again,
it was concluded that the U3-symmetry is explicitly broken by the correction terms. It
was argued, in accordance with the type IIB analysis discussed above, that the result of
the compactification – being inherently perturbative in nature – should be considered as
the large volume expansion of a U3(Z)-invariant effective action. It was shown on general
grounds that any term resulting from such a compactification can always be lifted to a
U-duality invariant expression through the use of automorphic forms transforming in some
representation of K(U3).
In this paper we extend some aspects of the analysis where only parts of the
compactification of the Riemann tensor squared, ˆRABCD ˆR ABCD, were presented. The
terms which were analyzed were sufficient to show that the continuous symmetry was
broken, and to argue for the necessity of introducing transforming automorphic forms to
restore the U-duality symmetry U3(Z). Moreover, the overall volume factor of the internal
torus was neglected in the analysis.
We restrict our study to corrections quadratic in the Riemann tensor in order for a
complete compactification to be a feasible task. More precisely, we shall focus on a four-
derivative correction to the Einstein-Hilbert action in the form of the Gauss-Bonnet term
ˆRABCD ˆRABCD − 4 ˆRAB ˆRAB + ˆR 2. Modulo field equations, this is the only independent
invariant quadratic in the Riemann tensor. We extend this investigations by giving
the complete compactification on Tn of the Gauss-Bonnet term from D dimensions to D−n
dimensions. In the special case of compactifications to D − n = 3 dimensions the resulting
expression simplifies, making it amenable for a more careful analysis. In particular, one of
the main points of this paper is to study the full structure of the dilaton exponents, with the
purpose of determining the sl(n+1,R)-representation structure associated with quadratic
curvature corrections. We have here access to a complete expression after compactification,
thus allowing us to perform an exhaustive analysis of the weight structure associated with
all terms in the Lagrangian.
The research programme outlined above was initially inspired by recent results regarding
the question of how curvature corrections in string and M-theory, analyzed close to
a spacelike singularity (the “BKL-limit”), fit into the representation structure of the hyperbolic
Kac-Moody algebra E10(10) = Lie E10(10). It was found that
generically such curvature corrections are associated with exponents which reside on the
negative side of the root lattice of the algebra, indicating that correction terms fall into
infinite-dimensional (non-integrable) lowest-weight representations of E10(10).
The root lattice of E10(10) is self-dual, implying that the root lattice and the weight lattice coincide.
The same is true for E8(8).
Moreover, it was shown that curvature corrections to eleven-dimensional supergravity match with
the root lattice of E10(10) only for the special powers 3k + 1, k = 1, 2, 3, . . . , of the Riemann
tensor. This is in perfect agreement with explicit loop calculations, which reveal that the
only correction terms with non-zero coefficients are R4,R7, . . . , etc. However, when
reducing to ten-dimensions and repeating the analysis for type IIA and type IIB supergravity,
the restriction on the curvature terms – obtained by requiring compatibility with
the E10(10)-root lattice – no longer match with known results from string calculations.
For example, the E10(10) analysis for type IIA predicts a correction term of order R3, which
is known to be forbidden by supersymmetry. This implies that – even though correct for
eleven-dimensional supergravity – the compatibility between higher derivative corrections
and the root lattice of E10(10) is clearly not well-understood, and requires refinement.
These results are puzzling also in other respects, most notably because the weights that
arise from curvature corrections are negative weights of E10(10); with the leading order term
in a BKL-like expansion of the R4-terms being the lowest weight of the representation, and,
in fact, corresponds to the negative of a dominant integral weight. This implies that the
representation builds upwards and outwards from the interior of the negative fundamental
Weyl chamber, rendering the representation non-integrable. From the point of view of
the nonlinear sigma model for E10(10)/K(E10(10)) this result is also strange, because the
correspondence with the tree-level Lagrangian in the BKL-limit requires the use of the
Borel gauge, for which no negative weights appear in the Lagrangian.
The reason for these puzzling results is essentially due to the “lapse-function”
N, representing the reparametrisation invariance in the timelike direction. At tree-level
the powers of the lapse-function arising from the measure and from the Ricci scalar cancel,
and the remaining exponents correspond to positive roots of E10(10). On the other hand,
for terms of higher order in the Riemann tensor there are also higher powers of the lapsefunction
which “pushes” the exponents to the negative side of the root system.
From a different point of view, similar features have appeared in the analysis where
authors investigated the general structure of the dilaton exponents upon compactifications
on T8 of quartic curvature corrections to eleven-dimensional supergravity, emphasizing
the importance of including the overall “volume factor”, which parametrises the
volume of the internal torus. Of course, in this case it is the Lie algebra E8(8) = Lie E8(8)
which is the relevant one, rather than E10(10). However, the inclusion of the volume factor
into the dilaton exponents when investigating the weight structure has precisely the same
effect as the lapse-function had in the E10(10)-case above, namely to push the exponents
from the positive root lattice of E8(8) down to the negative root lattice, thus giving rise to
negative weights of E8(8).
These results imply that one might use the simpler approach of compactification of
curvature corrections to three dimensions in order to develop some intuition regarding the
more difficult case of implementing the full E10(10)-symmetry in M-theory. Based on these
considerations – and the results obtained in the present paper concerning the representation
structure of the compactified Gauss-Bonnet term – we shall in fact argue that the overall
volume factor should not be included in the analysis of the representation structure. This
interpretation draws from the idea that the result of the compactification should be seen
as the lowest order term in a large volume expansion of a manifestly U-duality invariant
action. From this point of view the volume factor is then associated to the first term in
an expansion of an automorphic form of U3(Z), transforming in some representation of
the maximal compact subgroup K(U3). Moreover, with this interpretation, the dilaton
exponents of the compactified quadratic corrections exhibit a very nice structure in terms
of representations of U3. It is our hope that these results can also be applied to the question
of how higher derivative corrections to eleven-dimensional supergravity fit into E10(10)..."
Quantum Barnes function as the partition function
steiner,2007-10-19 11:06:32
Dovolujeme si upozornit na dnes vyšlý článek
Quantum Barnes function as the partition function of the resolved conifold
od Koshkina:
http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/0710/0710.2929v1.pdf
Abstract:
We suggest a new strategy for proving large $N$ duality by interpreting Gromov-Witten, Donaldson-Thomas and Chern-Simons invariants of a Calabi-Yau threefold as different characterizations of the same holomorphic function. For the resolved conifold this function turns out to be the quantum Barnes function, a natural $q$-deformation of the classical one that in its turn generalizes Euler's gamma function. Our reasoning is based on a new formula for this function that expresses it as a graded product of $q$-shifted multifactorials.
Články sou televizně pasívní nuda...
ZEPHIR,2007-10-18 01:17:00
...interaktivní diskuse je lepší. Zajímavejch objevů, který (O)SEL pominul a se kterejma si současná věda nevi moc rady se v poslední době ve fyzice a astronomii vynořilo dost, zmiňuju je na mageo.cz/.chatroom/87521 a debatovat o nich můžete tamtéž. Ale pro prezentaci soukromejch představ jako oficiálních teorií (O)SEL určenej neni a vysvětlovat místo toho stanoviska oficiálních teorií by mě ani nebavilo: sou vesměs abstraktní a nenázorný, čehož je ostatně tendle článek krystalickým příkladem.
cssel
martin,2007-10-18 09:15:00
to ne, jen to ne, to by museli zmenit jmeno na cssel (charlatan subjektive source e learnining)
Šarlatán? Jistě....
ZEPHIR,2007-10-18 10:04:18
...ale musíš uznat, že ta éterová teorie docela pěkně pasuje jak na superstruny, tak na smyčkovou teorii gravitace? Máš snad pocit, že jim v nějakým bodě odporuje?
Obrázek Planetární mlhovina
Milan Vlach,2007-10-17 10:39:04
Tento obrázek je pozůstatek po výbuchu hvězdy třeba novy asi myšleno jen jakohezké demo. Planetární mlhovina má na počatku tvar nepravidelny a měla by se smršťovat.
CHERN CLASS IDENTITIES FROM TADPOLE MATCHING
steiner,2007-10-16 09:32:58
Dovolujeme si upozornit na dnes vyšlý článek od Aluffiho a Esola:
http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/0710/0710.2544v1.pdf
"Orientifold compactifications of Type IIB string theory on a Calabi-Yau threefold
in the presence of D3 and D7 branes can be geometrically described by F-theory compactified
on a Calabi-Yau fourfold. Type IIB is defined in a ten-dimensional
Minkowski space while F-theory requires two additional dimensions, which provide a
geometric description of the axion-dilaton field of type IIB as the complex structure
of an elliptic curve (a two-torus). Solutions of type IIB at weak coupling usually have
a constant axion-dilaton field. F-theory provides a description of solutions with a
variable axion-dilaton field by allowing the elliptic curve to be non-trivially fibered
over a threefold. This construction provides a beautiful identification of S-duality in
type IIB as the modular group of the elliptic curve.
Type IIB and F-theory are both severely constrained by ‘tadpole conditions’ which
ensure that the total D-brane charges in a compact space vanish as required by Gauss’s
law. Tadpole conditions realize the physics wisdom according to which, in a compact
space, the total charge should vanish since fluxes cannot escape to infinity. From
a dynamical perspective, tadpole conditions are consistency requirements obtained
from the local equations of motion and/or the Bianchi identities by integrating them
over appropriate compact spaces. The computation of tadpole conditions requires a
detailed account of all contribution to the D-brane charges. This is closely related to
anomaly cancellations since the presence of Chern-Simons terms in the D-brane action
(needed for the cancellation of chiral and tensor anomalies) implies that a D-brane
usually carries lower brane charges. In particular, in type IIB, a seven-brane has an induced D3 charge proportional to the Euler characteristic of the complex surface
(a cycle of real dimension four in the Calabi-Yau threefold) on which it is wrapped.
In F-theory, the induced D3 charge is proportional to the Euler characteristic of the
Calabi-Yau fourfold. It follows that in the absence of other sources of D3 charge
(like for example non-trivial fluxes), the consistency of the F-theory/type IIB tadpole
relations leads to relations between the Euler characteristics of the F-theory fourfolds
and the surfaces wrapped by the seven-branes..."
Chlape....
ZEPHIR,2007-10-16 11:55:33
...vy máte koukam taky dost...;-) Matfyzáky jako vy zavřít na rok do dolů, aby se napřed naučili nějakou fyziku a komunikovat srozumitelně. Pokud nejste schopný objasnit spojení vašich výplodů s pozorovatelnou fyzikou a reálnejma jevama, proč to čekáte od laiků? BTW Podobnejch nablblejch článků vychází na arxiv tejdně desítky, protože vědátoři sou věřejností placený od publikací. Tam vidím prostor pro feedback. Alchymisti byly taky vykoupaný v koši, když se jejich učený slinty minuly s realitou.
Zephir
JosefŹ,2007-10-20 19:51:57
Ve slavném Jitru kouzelníků je toho o alchymistech-prý nešarlatánech -napsáno celkem dost.Např Fulcanelli měl potvrdit princip jednoduché proměny prvků v jiné,když se do taveniny přidá superkatalyzátor umožňující transmutaci prvků.Nejsem -ani nebudu alchymistou,ani jsem žádného nepoznal,ani nepatřím mezi zasvěcence.
Uff!!!
cyril,2007-10-16 00:26:28
Musel jsem se hodně ošívat abych to dočet do konce. To je opsaný z nějakýho letáčku NewAge, ne?
Proč?
Tereza,2007-10-14 14:37:33
Řekl by mi prosím někdo, proč byl tento článek napsán sem? Vypadá to jako by někdo přemýšlel nahlas. A nebo očekával komentáře typu: "užasné, takhle jsem tom ještě nepřemýšlel" nebo "tak já teda vůbec nevím o co tu kráčí", což je podle mě prachsprosté honění vlastního ega. To opravdu pisatel očekává, že průměrnému člověku tento článek řekne víc než holý fakt, že stále ještě neví tolik, kolik by chtěl?
Hm... a co se týče ID ZEPHIR: překvapuje mě, že chápu, co vysvětluje, ale naprosto mě osobně uráží jeho pazgřivení češtiny výrazy jako "tvořeji" a "fokusuje" :P Prosím, když už něco vysvětlujete, dělejte to raději spisovně. Takové strašné neologismy z úst vysokoškolsky vzdělaného člověka mě přímo děsí.
z úst vysokoškolsky vzdělaného člověka
ZEPHIR,2007-10-14 15:51:06
Já ale nejsu vysokoškolsky zdělanej, mladá pani. A takle se u nás na dědině normálka mluví. Řikejte tomu třas neformální výklad.
000
000,2007-10-14 16:03:47
LOL
PS: Mě zase přijde nenormální "spisovná čeština", třeba slovo "lépe" nebo "dobré", no to je hnus.
PPS: nebýt neologismů děláte tu na nás leda "uhg" nebo "ugh".
Sem kdysi někde čet...
ZEPHIR,2007-10-14 16:19:42
,,že psaná forma angličtiny zachycuje její verbální podobu někdy z doby Shakespeara, takže výslovnost dnešní spisovný angličtiny je vlastně cockney slang z Alžbětinský doby.
ad čeština:
Tereza,2007-10-24 13:55:35
Narozdíl od spisovné angličtiny, spisovná čeština byla vytvořena poměrně nedávno, ale to je vedlejší.
Já chápu, že se takhle mluví. Sama používám slova jako "cheatuje", "checkuje", "enchantuje" a pod., když mluvím. Obzvlášť, když mluvím o počítačových hrách a dělá mi problémy přehodit myšlenky zpátky z angličtiny. A občas mluvím dost nesrozumitelně i tak, protože přemýšlím rychleji než mluvím. ALE NEPÍŠU TAK. Rozhodně ne na veřejnosti. Spisovná čeština je tu proto, aby byl jednotný jazyk, kterému rozumí všichni, i ti co běžně používají nářečí. (Umíte si představit tu hrůzu, kdybyste přijeli do Brna a tam by se mluvilo JENOM Hantecem?) A proto by se tak na veřejnosti mělo mluvit. Ale to je fuk, zjevně jsem jinak vychovaná. Rozhodně nehodlám někomu nakazovat jak má kdy/kde mluvit. Mě taky nikdo nemlátí přes hlavu, protože šufánek je naběračka ;p (Ale "tvořeji"? U všech bohů...)
ja jsem z toho osel
Nina,2007-10-13 23:49:46
ale neposuzuju to nijak protoze mi chybi abstraktni videni.Ja vlastne ani poradne nevim co je abstraktni videni,snad si jen pamatuju,jak kdysi nekdo rekl ze cislo 7 ma zlutou barvu,bref...napadla mne ale u tech obrazku jina myslenka,-onen strom zivota (nebo vedeni) v Raji.Prece si mnozi z vas taky nemysleji ze se jednalo o pouhou jablon ci oresak,ze?Spis mne napada zda Eve nebyl odhalen jakysi "stromovy" system. Neuvazoval nekdy nekdo o tom?
Re: Nina
ZEPHIR,2007-10-14 16:11:45
Že by had krmil Evu z ořešáku jabkama mě sice ještě nenapadlo, ale když jako žijem v tý černý díře, jak by asi vypadala, kdybysme se dostali pod povrch: jako monumentální vlnící se zrcadlící se hladinu obkopenou zářícíma bublinama, a tak mě napadlo, jestli představu nebe nemáme z nějaký podobný hodně dávný archetypální zkušenosti. Ony ty podmínky na povrchu obrovský černý díry nemusej bejt ani kdovíjak extrémní, protože okolní vakuum je taky hustý, takže tam můžou existovat i různý formy života, který by se samozřejmě po opuštění gravitačního pole okamžitě rozpadly na spršku pionů, ale třeba bysme byli překvapený, co všechno se tam hemží. Třeba náš vesmír zvenku vypadá úplně jako jeden z těch miliard rozžhavenejch kvasarů co je na nočním nebi pozorujem.
000
000,2007-10-14 16:19:33
Existuje hodně výkladů, v b. textu se jedná o strom poznání DOBRA A ZLA, což si moderně můžu vyložit i třeba jako že se Eva napojila (či byla do něj vložena jako "softwarová" bytost) na nějaký simulátor aka Matrix (Umělý vesmír v počíatči velkém jako galaxie - třeba) v kterém jemožno poznat dobro a zlo a nalogovala i Adma, Satan by pak byl nějaký prodejce "zážitků matrixu" který slibuje jak je výrobek super a jakou budou mít v této simulaci moc (budete JAKO bohové-což evidentě děje se).
Strom života je něco co bylo odepřeno nalogováním do "Matrixu", není to trest ale nevyhnutelný důsledek života v umělém světě jako "softbytost", každý umělý svět je totiž omezený a vše v něm je omezené a konečné - v ten den propadněš smrti.
To je můj pohled který nikomu nevnucuji.
Na strom jde pohlížet i jako na strom informací kde jedna souvisí s druhou a vede k dalšímu větvení do dalších podrobností, ale tato metafora je asi jasná každýmu (to by byl stom pznání).
Strom života by pak byl co ? koplexní biologické poznání a snězení "jablka" z tohoto stromu stvoření nějakého geneticky "vylepšeného" člověka ?
Vnořené fyzické počítače jako jednotlivá "neb
000,2007-10-14 16:27:21
http://nanotech.wz.cz/view.php?cisloclanku=2004012801
Vnořené fyzické počítače jako jednotlivá nebe ?
000,2007-10-14 16:27:54
http://nanotech.wz.cz/view.php?cisloclanku=2004012801
Vnořený počítače
ZEPHIR,2007-10-14 16:56:51
Osobně nevidim na představě, že náš vesmír je černá díra v nějakým dalším a tak rekurzívně pořád dál nic zásadně nepřijatelnýho. Ale proč říkat černý díře simulátor? Vypadá snad černá díra jako počítač? Funguje to prostě tak, že čim víc částic se na chaotickým systému podílí, tím důkladnějc sou v fluktuacích uvnitř něj odfiltrovaný jeho náhodný složky, takže se začnou chovat čim dál tím rozumějc, ve smyslu řízení svý vlastní evoluce. Ale pořaád je to mechanická, necílená záležitost, nevyžadující konstruktéra. Napadlo vás třeba, že i obyčejnej kousek mýdlový pěny se může za určitejch podmínek chovat určitý míry jako živá inteligentní bytost, cílevědomě sbírající živiny: Pěna jak známo třepáním houstne. Když do ní uvedete energii, tak se zkrátka zahustí a to hustý místo se začne se chovat jako čočka, fokusující další náhodný vlny ze svýho okolí. Spásá je a roste tak dlouho, až ho povrchový síly neudržej a rozpadne se na dceřiný částice. Docházíme k závěru, že k evoluci došlo ve flukutacích hmoty mnohem dřív, neš nastartovala biologická evoluce.
000
000,2007-10-14 17:51:22
Nemyslím si každý počítač musí mít konstruktéra který si uvědomuje sám sebe a má osobnost.
Nejlepší konstruktér je nakonec příroda ne?. Ale nadruhou stranu některé počítače konstruktéry mají.
Označení počítač se mi libí protože to vnáší řád do chaosu, je to užitečná představa, navíc nakonec i počítač může pracovat s "nahodilejma" datama který se mu podstrčí jako data na vstupech nebo tím že se ovlivní přímo jeho obvody (a my pak pozorujem že se "z ničečehož nic" mění nastavení bitů v jeho paměti, registrech, operace se neprováděj správně atd. - třeba počítač (chip/komponenta) ozářený neutronovým svazkem nebo gamma paprsky), analogicky s "vesmírným" počítačem, IMHO. Zda tyto "gamma" prprsky někdo objeví a dokáže tak ovlivnit fungování "vesmírného počítače" vlastně jakýmsi podfukem je otázka do pranice, musel by totiž nějak postavit vně tohoto vesmírného počítače generátor gamma paprsků a dovést ho ovládat a to není jako opravovat motor přez výfuk to je jako přez ten výfuk tavit kovy pro ten motor úplně někde jinde a další spoustu činností, snad za tisíc roků... ;-)
A proč tomu říkat simulátor ? protože se zde dějí věci který z žádný fyzikální představy neplynou, vyskytují se tu věci jako "krásno" "nenávist" "láska" "bolest" ... který jsou zhmotněný pomocí složitých struktur a složitýho fungování "fyzikálních věcí" ve složité kooperaci, no hotový simulátor či v dokonalé verzi emulátor, simulátor něčeho co v daným prostředí nejde dosáhnout přímo.
Pro mě za mě...
ZEPHIR,2007-10-14 20:26:47
...si vesmíru říkejte jak chcete, pokud to o něm umožní vydedukovat nějaký nový souvislosti. V případě jeho označení za počítač si právě tím nejsem jistej.
Simulator
Nina,2007-10-15 12:15:34
Neni zde na planete cloveka,kteremu by do zivota nezasahla nejaka "nahoda" aby on se musil stavet pred rozhodovani. Sami si vytvarime ruzne programy (kultury)abychom je postupem casu obmnenovali. Mame z casti svobodne rozhodovani,presto mnozi na zaklade vlastniho zivota se jiz setkali s pochopenim,ze je jakasi vyssi sila,ktera vse drzi pod kontrolou. Ted prosim,muj prispevek nema nic co do nabozenstvi.Celoplanetarni system mam osobne tez za Matrix.Nas lidi ,zvirata i rostliny za biopocitace.Tento Matrix ma svuj ucel,vychazim-li presto ze starych pisem,jedna se zde o vyvoj,vseho.Ve starych pismech jsou ale kody,ktere veda pomaha pochopit.Takze mam nazor ze je skoda oboje rozdelovat;vedu a pismo.Pochopit podstatu jak vesmiru tak nas je nejidealnejsi zpusob jak se osvobodit z Matrixu. Proto se nebranim to nazvat i simulator. Pravy zivot je nekde jinde. Najdu-li dobrou interpretaci i onoho Stromu v Raji (jakoz je jeste hodne veci treba pochopit)da mi to aspon uspokojeni,ze jdu dobrou cestou. Diky za info.
000
000,2007-10-16 16:57:42
Na každou interakci jde pohlížet jako na (poměrně složitý) výpočet, z toho se dá odvodit že žádná interakce žádného pole nebo částice ani samotné pole nebo částice není fundamentální entitou existence.
Taky jde tímto prismatem považovat základní i další úrovně existence za počítač/e.
Nadto za předpokladu že je i náš vesmír počítačem (či je tvořen počítačem v nadreálném čase) jde vysvětlit prakticky všechno včetně jevů kvantové mechaniky relativity i různých "paranormálních" (i "paradebilních") jevů stylem vše "pod jednou střechou", je to ten nejvíc blbuvzdorný model všehomíra co jde použít, nevadí mu dokonce ani falzifikace jevu či funkčního podsystému (popsaného teorií x-y).
nevadí mu dokonce ani falzifikace jevu...
ZEPHIR,2007-10-16 21:50:34
Otázka je, zda právě tohleto (nefalsifikovatelnost hypotézy) neni největší problém takový představy. Hypotéza musí vždycky nabízet testovatelný predikce a způsob, jakým ji jde vyvrátit (mimo jiný), jinak se nemůže stát vědeckou teorií. A to platí i pro strunovou teorii: dokud bude předpovídat 10E+500 možnejch řešení, nejde ji potvrdit ani vyvrátit a tím pádem se nemůže stát vědeckou teorií se zřetelem k Popperově metodologii.
000
000,2007-10-17 16:53:11
Některý jevy falzifikovat nejdou a přitom se jejich popis považuje za platný, nikoho to netrápí, jakto ? (třeba existence v základním smyslu sama o sobě).
Popperova metodologie je založena na příliš naivních základech.
Jestliže jsme jako vesmír podsystémem něčeho k čemu nemáme přímý přistup adekvátní vysvětlení hodnocená pomocí této metodologie zůstanou navždy už z principu zapovězena.
Digitální vědec v umělém digitálním světě říká: existence analogových veličin je nefalzifikovalná tudíž neexistují a teorie je popisující je neplatná. LOL
PS: To že celek není falzifikovatelný mi opravdu nevadí když dostatečný počet jeho subsystémů které se věci týkají jsou, posilujícím faktorem je i fraktálnost přírody a existence simulace emulace a dalších faktorů, počítače v tomto vesmíru nevznikly proto že by nemohly ale proto protože vycházejí z principů jak vesmír funguje, systém popisuje sám sebe.
Falsifikace existence...
ZEPHIR,2007-10-18 00:07:41
...je IMO docela lehká, podle éterový teorie existuje všechno, co porušuje nepravidlenost chaosu, čili je opakovatelný v čase a/nebo místě. Třeba nějakej jev je reálnej, pokud je reprodukovatelnej, resp. jde ho opakovatelně pozorovat. Kauzální posloupnost událostí/jevů je základem gradientu, čili inerciální reality.
Chyba..
000,2007-11-03 15:20:17
...to lehké není, co to je pro "tvoji" pěnu základní úroveň existence ? co tvoří to pěnu ? co tvoří gradient ? jasně je to rekurzivní nicméně jedno patro je poslení jinak by na něm nemohla vyrůst další patra. A to první patro rekurze je z čeho ? to je totiž pro tvoji "teorii" základní úroveň existence - která nejde falzifikovat protože k ní nemáš přímej přístup.
ad viz http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/1F68F2A9A6DA1F49C12570E70072FA9F
to zavání relativitou na úrovní existence/neexistence což by dovolovalo vyrábět "energii" ;-) (z ničeho), to mimochodem koresponduje s modelem vnořeného "kvantového" multipočítače.
nejvetsi vedci dnes tvori teorii strun
martin,2007-10-13 17:52:41
Nechapu tu ubohost, ze si tady nejake nuly opovazuji negovat teorii strun. Stydim se za vas a lituji vas.
Nejake nuly opovazuji negovat teorii strun...
ZEPHIR,2007-10-13 18:37:37
Teorii strun negujou i takový lamy, jako Sir Roger Penrose. Já sem v historii fyziky záporná postava, já akorát teorii strun vysvětluju.
Ad Martin
Pavel Brož,2007-10-14 14:38:44
Píšete, že největší vědci dnes tvoří teorii strun. Znamená to, že vědci, kteří ji netvoří, jsou nějací druhořadí? Že třeba lidé objasňující dodnes úplně neprobádané zákonitosti fyziky jádra, kvantové chromodynamiky, různých zobecnění standardního modelu, kosmologie, ale třeba i fyziky pevných látek, odborníků v oblasti mikrostruktur a materiálového inženýrství, že to jsou lidé, kteří se svým oborům věnují proto, že nejsou tak chytří jako ti, co dělají strunové teorie? Máte vůbec představu, kolik je vědců dělajících špičkový výzkum, a přitom nemají se strunama vůbec nic společného? A že existují nositelé Nobelovy ceny, kteří se k teorii strun staví kriticky, jako třeba Martinus Veltman, Murray Gell-Mann a další?
Tady navíc nejde o negaci teorie strun, tady jde o negaci nevydařeného popularizačního článku. Čtenářům, kteří mají zájem se o teorii strun opravdu něco dozvědět, lze doporučit např. Elegantní vesmír od Briana Greena, nic lepšího v češtině zatím k mání není.
Jsou to zločinci
Resolver,2007-10-16 09:48:14
Pavel Brož: Nejenže jsou všichni, kdo nerozvíjejí teorii strun naprostí nýmandi, neschopní retardi, nedoukové a dementi, jsou to navíc i zločinci, protože brání jedinému pokroku, který je vůbec možný. Správné by bylo tato hovadná individua izolovat a snad se pokusit o jejich převýchovu dříve než budou ekologicky zlikvidována.
Ad Resolver - no, nepatří to tu, ale ...
Pavel Brož,2007-10-17 23:44:35
Nechci to generalizovat, ale legrační je, že těch několik málo strunařů co osobně znám, si to vlastně tak nějak, jak jste to napsal, skutečně myslí :-))) Akorát jsem měl doteď za to, že jde pouze o můj subjektivní dojem, kdežto odteďka vím, že to není dojem jenom můj :-)))
Re: brání jedinému pokroku, který je vůbec možný..
ZEPHIR,2007-10-18 00:14:51
Přesnejc řečeno, brání jedinýmu pokroku z 1E+500 potenciálních řešení.
Strunová teorie je díky svý parametrizovatelnosti natolik dobrá, že může potenciálně předpovídat jakoukoliv jinou, třeba smyčkovou či éterovou teorii, popř. svuj vlastní opak.
Re: Z
martin,2007-10-18 09:00:23
to je nesmysl, ty o tom vubec nic nevis ... ze jsi schopen napsat takovy nesmysl?
Re: martin
ZEPHIR,2007-10-18 09:56:15
No to řekni třeba Smolinovi, ne mě:
Smolin "We have no idea which of the 10-to-the-500th-power versions of the theory corresponds to reality. Worst of all, there is not a single prediction made that might be confirmed or falsified by a doable experiment."
http://www.wired.com/culture/geekipedia/magazine/geekipedia/string_theory_smackdown
Pokud chceš v podobný diskusi uspět, neměl bys uvádět (a ještě k tomu bez argumentů), co je špatně, ale co je dobře.
Poklona...
-rh-,2007-10-13 17:02:56
To písal básnik, alebo vedec? Moja poklona, ocitol som sa priamo pri podstate celého nekonečného sebapodobného vesmíru. Náš gigamakrofraktál podobajúci sa sebe samému od najmenšieho možného až po to najväčšie... Nikdy som nemal rád poéziu, ale toto mi nejakým spôsobom zapasovalo.
Poznámka: po prečítaní niektorých komentárov --> tak ja som bral tie obrázky len ako ilustračné, mne sa páčil text. Nuž. Každý máme iný vkus. Každý má právo kritizovať čo sa mu zachce.
Moderní ajurvéda
ZEPHIR,2007-10-13 17:17:16
Ale jo, já si taky rád přečtu neco o zenový filosofii a tao fyziky - lidi přirozeně tíhnou k náboženství a mysticismu. Sice z takovýho výkladu nepochopí o fyzikálních souvislostech ani co by se za nehet vešlo, ale protože takovej text harmonizuje s jejich myslí, získaj pocit, že něco chápou. A za takovej pocit sou často ochotný i dobře zaplatit.
Není tedy divu, že dnes po vymýcení oficiálních náboženství tolik kvete pšenka šarlatánům.
a tvuj radoby rozhled ti nezeru
ZEPHIR,2007-10-13 21:03:04
Rozhled je důležitej pro vývoj obecnejch představ. Fyzikální teorie je jako fluktuace éteru, je tim obecnější a univerzálnější, čim víc částic, kauzálních vjemů a postřehů se na ní podílí. V případě superstrunový teorie je dobrý vědět, jak vakuum popisujou alternativní teorie, čim se lišej, jaký maj přednosti a nevýhody.
Matematickej rozhled je zase dobrej pro vývoj obecnýho formálního popisu těchto představ. Každej si může éter představovat jinak, ale v okamžiku, kdy zapíšu na papír jeho rovnice, definuju tím svůj pohled na něj.
Problém je v tom, že formální popis reality je vždycky jen částečnej popis. To nejzajímavější přijde, když začnem simulovat vzájemnej pohyb mnoha částic a začneme studovat, co to udělá. Takže matematickej popis je přesněj popis ve vztahu ke přenosu myšlenek a informace, ale velmi přibližnej, co se týče jeho popisu. Strunaři posledních čtyřicet let v zásadě nedělaj nic jinýho, než že si svejma rovnicema přesně vyměňujou svůj přibližnej popis reality, aniž mu nějak hloubějc rozuměj. Rozumět podstatě je ve skutečnosti docela těžký a vyžaduje to nejenom formální myšlení, ale i abstraktní.
Who is ZEPHIR?
-rh-,2007-10-14 04:47:12
No jasné. Najväčší odborník si tu zrejme ty a pochopenie reality je možné výhradne tým tvojim spôsobom...
Nemienim ťa o niečom presviedčať, žil som v rovnakej kocke ako žiješ teraz ty. Preto sa takým ako ty hovorí aj "kockáči". Ber to ako chceš, ale uvedom si, že tvoje iniciatívne sebapresadzovanie ľudí uráža, tak nečakaj, že ostanú v kľude.
Stromovitá struktura vesmíru
ZEPHIR,2007-10-13 16:38:39
je IMO důsledkem obrovský hustoty hmoty a energie stlačenýho částicovitýho prostředí, tvořícího vakuum v naší generaci vesmíru. Názorně ten model jde přiblížit popisem stlačování plynu, ve kterým existujou chomáče fluktuací, vzniklý náhodnejma srážkama molekul. Jaxe ten plyn zahušťije, fluktuace se zplošťujou a stávaj se výraznější, až vytvořej systém jakýsi hustý houby, která je pěkně vidět na začátku izobarický kondenzace superkritický páry.
Pokud se takový prostředí stlačuje dál, začne tvořit nový fluktuace hustoty vyšší úrovně, uzavírajících v sobě původní fluktuace, který se budou postupně rozplývat, měnit v jemnou síť pěny až izolovanejch bodů, tvořících nový částice.
Ten proces se dá víceméně libovolně opakovat, čímž vznikne jakási houbovitá fáze, jejíž dutiny sou rekurzívně vyplněný další podobnou houbou, čili tvořej jakejsi fraktál. Jeho nejvyšší úroveň vidíme v obrázku tý "krajiny gravitačního potenciálu", což je ve skutečnosti rozložení hustoty temný hmoty ve vesmíru. čili houbovitá struktura fluktuací, tvořící nitro černý díry, ve který bydlíme.
Zbývajících nekolik desítek pojmů se daj na výše popsanej mechanickej model naroubovat, je ale dobrý si uvědomit, že strunová teorie je konceptuálně dost hloupá teorie a tyhle obecný souvislosti vzniku strun neřeší, jinak by totiž strunaři tolik nebojovali s teorií éteru, se smyčkařema a ostatníma teoretikama. S trochou zjednodušení jde říct, že strunaři z vakuový pěny viděj jen ty její nejhustší a nejkauzálnější částice, čili struny - asi jako když želatinovou pěnu začneme rozpouštět v teplý vodě, zůstanou nakonec jen ty nejhustší části, izolovaný struny a membrány, zbytek je pro ně prostě matematický pole. A jakkoliv by se to mohlo z článku zdát, strunová teorie neni fraktální teorie, svoje struny považuje za elementární jednotky. Zatimco éterovej model žádný elementární jednotky nemá, struny jsou v něm důsledek fluktuací hustoty dalšího systému částic, rekurzívně.
nešťastný člověk
j.s.,2007-10-14 10:23:13
Mám dojem, že si tady někdo myslí, že zná na vše odpověď, ale z příspěvku pochopil první dvě tři věty.
Srnko musíš být dost chabě uvědomělý...
...ale z příspěvku pochopil první dvě tři věty...
ZEPHIR,2007-10-14 13:20:16
No, máme tu třeba tuhle záhadnou větu: "Jde o algebraickou varietu - tvar definovaný kořenovým systémem - po nemž kloužou struny, membrány, trojbrány apod., které jsou pouze excitacemi grupového manifoldu."
Ta věta dává v éterový teorii docela fyzikální smysl. Samozřejmě, kořenovej systém sám o sobě nic nedefinuje, geometrii definuje rovnováha silovejch interakcí. Pokud třeba z topologický teorie strun vyplývá, že částice obsazujou uzlový body nějaký variety, znamená to prostě, že strukturu nejtěsněji uspořádanou strukturu, podobně jako atomy v mřížce.
Éterová fyzika je v zásadě Newtonova fyzika velmi hustý hmoty. Když stlačujeme odpuzující se částice uvnitř černý díry, výsledek neni úplně neúředvídatelnej. Částice napřed začnou tvořit agregáty, pak agregáty agragátů, pak fluktuace vytvořej prakticky homogenní houbovitou hmotu. Když se tenhle materiál začne stlačovat ještě víc, houbovitá síť fluktuací se začne rozpadat, nejprve zaniknou vícerozměrný útvary (agregáty), pak ty dvourozměrný membrány a nakonec se začnou zkracovat struny, až se změněj v částicovitý body.
Fázový přechody probíhaj postupně, takže se můžeme setkat s tím, že stabilnější struktury kopírujou vzhled těch míň stabilních, např. že struny pokrejvaj roviny těch membrán, jakoby na nich plavou. Ačkoliv se to může zdát fantastický, podobný jevy jde pozorovat i na vodní hladině. Ani voda neni dokonale homogenní materiál, je protkaná dynamickou sítí slaboučkejch fluktuací hustoty ve tvaru houby, který jí dávaj namodralej odstín v důsledku Rayleighova rozptylu. Na vodní hladině sou molekuly vody nahloučený, takže i houbovitá struktura fluktuací hustoty je zde trochu výraznější, vodní hladina se chová jako brána, pokrytá strunama.
V nitru černý díry všechny tyhle subtilní geometrický jevy budou mnohonásobně zvýrazněný, ale jejich základ můžeme pozorovat i v běžnejch podmínkách. Samozřejmě tím líp, čim jsou částice hustčí, nejvhodnější objekt na pozorování chování stačenýho částicovitýho prostředí v pozemskejch podmínkách je tudíž superkritická pára za podmínek, kdy se práve začíná měnit v kapalinu. To je strunařský eldorádo, ke si můžou svoje teorie ověřovat experimentálně.
Ještě jedno prostředí na strunařský pokusy
ZEPHIR,2007-10-14 13:36:59
jsou tzv. plasmový krystaly, v zásadě tvořený odpuzujícíma se nabitejma částicema. Když se takovej systém stlačí, můžem pozorovat jeho fázový přechody a změny jejich geometrie. Možná v nich strunaři objevěj i ty svý kořenový vektorovejch mříže tranformačních grup...;-)
http://www.sandia.gov/pcnsc/departments/plasma/crystals.html
Slovníček aneb abychom si rozuměli
ZEPHIR,2007-10-13 16:07:10
Myslím, že byse obecně neznámý pojmy neměly vysvětlovat pomocí jinejch obecně neznámejch pojmů. Osobně sem hodně skeptickej vůči takovýmuhle přístupu k chápání. Můžeme si snad lidstvo říct, že pochopilo vesmír, když jeho vysvětlení chápe jen jedna stomiliontina? Osobně bych strunaře a jejich teorii bral, kdyby neexistoval mnohem jednodušší a intutivnější přístup k chápání jejich teorie - takhle ovšem bohužel jen demonstrujou svou fyzikální ignoranci. Proč vysvětlovat fyziku jednoduše, když to jde složitě.
Látce rozumíte bezpečně teprve tehdy, když jste schopný ji vysvětlit vlastní babičce.
[http://cs.wikiquote.org/wiki/Albert_Einstein]
...neuvažování naší krychle najednou...
ZEPHIR,2007-10-13 17:11:42
Jaký krychle? Naší? My společně vlastníme nějakou krychli?!?
Psaní článků stylem vytrženým z kontextu jinýho článku je obecně dost ošidnej přístup mnoha grafomanů a chápání už tak dost zmatenýho textu rozhodně neusnadňuje.
Umět něco spočítat ještě neznamená tomu rozumět
ZEPHIR,2007-10-13 20:18:25
Tycho De Brahe byl expert na matematický modelování dráhy planet, ale nerozuměl tomu. Na druhý straně, to že každý dítě chápe, proč se ve vaně tvoří vír ještě neznamená, že proto nejlepší matematici dokážou vyřešit rigorózní matematickej model. Pro formální matematiku představuje neřešitelnej problém i gravitační systém pěti těles. Pokud se tedy budem mocí mermo snažit omezovat chápání fyziky na řešení matematickejch modelů, tak riskujem, že fyzice ve srovnání s ostatníma vědama ujede vlak.
Dualita v éterový toerii
ZEPHIR,2007-10-13 20:43:38
V článku se často používá pojem dualita, pokusim se ilustrovat, jak ji chápe éterová teorie. Energie se šíří prostředím tím pomalejc, čím je hustší. To že se tam zdrží déle vyvolává dojem, že hustý prostředí energii fokusuje. Pokud se pokusíme definovat, co činí prostředí hustý, zjistíme, že je to právě gradient jeho hustoty. Na vodní hladině se vlny energie šířej pomalejc než ve vzduchu či pod vodou, protože je tvořená gradientem hustoty hmoty. Gradient hustoty prostředí tedy definuje tvar časoprostorový variety. Když se podíváme pozornějc na vodní hladinu nebo na fluktuace hustoty v kondenzující páře, uvidíme, že jsou výslednicií silovýho působení mnoha částic, který se vzájemně sčítaj pod malými úhly, takže jejich akce se navzájem vyruší s výjimkou několika málo směrů. zatímco pohyb energie ve vlně podél vodní hladiny je přísně kauzální a lze jej popsat vlnovou rovnicí, pohyb částic, který tu hladinu tvořeji je z velký míry chaotickej. Vidíme teda, že existence časoprostor je výsledkem rovnováhy deterministickýho a indeterministickýho působení. Zatímco pohyb vlny je omezenej několika málo stupni volnosti a lze jej proto dobře zpracovat matematicky, pohyb částic, co tu vlnu tvořej se kauzální matematice vymyká. Současná fyzika se díky úspěchům teorie relativity orientovala na formální popis reality, díky tomu jí úspěšně unikaj ty míň kauzální souvislosti. Díky tomu se taky strunaři zasekli na konceptu strun, protože se zaměřili jen na tu kauzální část vakua, čili vibrující fluktuace a nezajímal je mechanismus, jakým příšly na svět.
Velmi podobně tomu je v případě vědeckejch teorií obecně. Podle éterový teorie vědecká, tedy kauzální teorie je ve skutečnosti fyzikální artefakt. V prostředá lidský společnosti, kde působí spousta více či méně pararelních tendencí a motivací je taková teorie sjednocujícím prvkem, gradientem, podél kterýho se šíří další lidský poznání, informace. Koneckonců, smyslem vědecký teorie je intenzifikace šíření informace napříč lidskou civilizací, pokud tento účel neplní, zaniká jako atemporální artefakt. A stejně jako vlna v éteru je i vědecká teorie výslednice dvou přístupů: striktně kauzálního a náhodnýho, založenýho na lidský intuici. Lidskej mozek je se svou sítí potenciálově řízenejch neuronů jakejsi elektrochemickej simulátor éterových interakcí na molekulární úrovni. Realitu hádáme tím, že si ji představujeme a necháme svý představy dojít k intuitivnímu řešení, na jehož základě pak formulujeme formální, striktně kauzální model. Pokud chceme poznat, jak vzniká realita, struny a fluktuace éteru, stačí se zamyslet na tím, jak se v individuálním i společenským vědomí vznikaj a propagujou vědecký teorie.
Proč vzniká vír
ZEPHIR,2007-10-13 21:23:28
Vír je projev setrvačnosti částic, tvořících prostředí. Stačí se podívat, so to dělá s lidma, když se připletou k zástupu demonstrantů. Proud lidí je strhne na stranu, takže když se z něj vymaněj, směr jejich pohybu je stočenej pohybem zástupu. Pokud jsou částice hmotný, vykazujou setrvačnost, vznik rotace, turbulence a vírů je snadno předvídatelnej.
http://superstruny.aspweb.cz/images/fyzika/bosone.gif
Z tohodle důvodu éterová teorie samozřejmě nemá problém s popisem tvorby víru, protože je kompletně založená na Newtonově mechanice a víry jde snadno modelovat pohybem kapaliny složený ze setrvačnejch částic. Na co přirozeně narážíme je vysvětlení tý setrvačnosti. Proč je prostor tvořenej právě setrvačnejma částicema?
IMO k částečnýmu vysvětlení můžeme dospět, když se zamyslíme, proč vlastně v plně chaotickým prostředí můžem vidět nějakou realitu. Je to jako když pozorujeme paprsek světla v mlze. Kdyby byla mlha moc hustá, světlo by sme neviděli, protože by se rychle rozptylovalo na fluktuacích prostředí. Pokud by ale byla atmosféra dokonale průhledná, taky bysme nic bysme neviděli, protože by nedocházelo k rozptylu.
Čili my z chaotickýho éteru, kterej obsahuje všechny možný stavy energie vidíme právě ty, který nám umožňujou něco vidět a dokonce vzorkujeme ty, který nám toho umožňujou vidět co nejvíc. Z toho ovšem vyplývá, že cokoliv, co budem moct vnímat jako realitu bude mít narušený chaotický chování, bude zpomalovat další šíření energie kvůli jeji dissipaci a turbulenci. Vysvětlení setrvačnosti je tudíž tak trochu antropický: jakožto bytosti složený ze setrvačnejch částic vnímáme jako realitu právě ty fluktuace, jejichž symetrie je narušená podobně.
zephirovi alias srnce
srnec,2007-10-14 07:39:34
Vse co jsi tady zephire napsal, jsi psal uz jinde, opakujes se stale dokola. Napis nam to jeste potreti a poctvrte. A rozved jeste tu teorii vakuove peny. Radi se zasmejeme.
jsi psal uz jinde, opakujes se stale dokola
ZEPHIR,2007-10-14 12:52:25
To je dobře, protože to znamená, že to aspoň čtete a opakování je máma moudrosti. Samozřejmě, povidání o tom že žijem v černý díře neni až tak zajímavý, zajímavý je, co z toho vyplývá třeba pro vývoj vesmíru, existenci kvasarů, vznik temný a pozorovatelný hmoty, chování černej děr a elementárních částic. I na zatim zcela kvalitativní teorii je toho docela dost.
Např. v poslední době observační astronomie intenzívně řeší několik problémů: když kvasary vznikly shloučením jemně rozptýlený hmoty po vzniku vesmíru do černejch děr, jak to, že kvasary jsou tak vyvinutý už v nejstarších oblastech vesmíru? Neměly by vznikat postupně? Současně se ukazuje, že i ty nejstarší galaxie jsou obklopený vyvinutýma galaxiema, ale ty galaxie jsou trochu zvláštní: nejsou většinou placatý a neobsahujou hvězdy, ale prach, kterej obsahuje řadu docela těžkejch prvků. Ty by mohly vzniknout pouze z první generace hvězd, na ty ale nezbyl čas, aby se vyvinuly v supernovy. Podle posledních pozorování se zdá, že kvasary vyvrhujou víc prachu, než do nich může napadat a chovaj se tak jako zdroje hmoty. Éterová teorie všechny tydle pozorování dobře předpovídá. Pokud je náš vesmír tvořenej nitrem obrovský černý díry, hvězdy zkolabovaný do malýho objemu, pak se dá i zákonama klasický fyziky docela dobře předpovídat, jak takový prostředí bude vypadat a jak jeho kondenzace bude probíhat, protože podobný jevy provázej i kondenzace obyčejnejch hvězd, co explodujou na novy a supernovy. Jejich výbuch jádro stlačí do metastabilního stavu, takže začne kondenzovat v řadě bodů současně do nový, hustší fáze ve sférickejch zónách jako přesycená pára. V místech, kde se ty kondenzační zóny střetnou dojde k lokálnímu zvýšení tlaku a zkondenzování metastabilní hmoty ve formě kapek. Tam kde tlak nestačí ke zkondenzování hmoty zůstane aspoň oblak stlačenýho vakua, čili temný hmoty, vyplňující prostor v houbovitý struktuře, v jejíž uzlech sedí ty největší kapky zkondenzovaný hmoty.
Když dojde k vyrovnání tlaku, vakuum se adiabaticky ochladí, kapky/kvasary se začnou intenzívně vypařovat a část hmoty kousek od nich začne kondenzovat do částic viditelný hmoty, tvořící nový galaxie. Vychladlá kapka pak zůstane uzavřená v oblaku prachu jako černá díra.
Černá díra se chová podobně, jako běžná hvězda, jen jsou jistý jevy mnohonásobně výraznější. Např. jev tzv. gravitační zjasnění, který znamená, že na pólech rotující hvězdy je mnohem vyšší teplota, než na rovníku, tvoří tzv. jety černejch děr. V praxi to vede k tomu, že když kvasar postupně vychládá, intenzita původně symetrický záření klesá v rovině rotace, proto se tam začíná hromadit hmota (tlak záření na pólech ji odfukuje) a galaxie se začíná zplošťovat a rotovat, protože se změní v jakejsi gigantickej vír, poháněnej tlakem záření centrálního kvasaru. Prach se začne aglomerovat do hvězd, nastartujou v něm termonukleární reakce a zahájí se normální provoz galaxie.
Uvedenej mechanismus neznamená, že veškerá pozorovatelná hmota zkondenzovala tímhle způsobem. Určitě ji krátce po imflaci spousta vznikla v jemně rozptýleným stavu. Otázka je, zda pak vznikla v nábojově vyrovnaným stavu, protože nejmenší stabilní záporně nabitý částice (elektrony) sou o poznání menší, než nejmenší kladně nabitý (protony). To znamená, že ta rozptýlená hmota bude mít převažující elektrostatickej náboj a vůbec se jí nebude chtít gravitačně kondenzovat. Čili podstatná část temný hmoty může bejt tvořená nabitejma částicema klasický hmoty, čili atomovejma jádrama který jsou jen vysoce ionizovaný a odpuzujou se nadálku. Na existenci exotickejch WIMP částic moc nevěřím, protože by musely bejt perfektně stabilní, aby mohly tvořit temnou hmotu a v tom případě bychom je pozorovali už dávno na Zemi.
Obrázky hezké, informační hodnota nula
Pavel Brož,2007-10-13 15:32:44
Velice lituji, obrázky jsou sice pěkné, ale nestrunaři si z článku žádnou informaci neodnesou (a to ani teoretičtí fyzici dělající např. kvantovou chromodynamiku či jiné nestrunové obory, vím to, protože se s některými znám). Nefyziky pak má asi ohromit výhradně to estetično obrázků, které by se daly stejně dobře připojit i k článku o jakékoliv jiné fyzikální teorii, tedy nejen strunové, a rádobyvysvětlující slovníček definující jedny odborné pojmy pomocí jiných, už nevysvětlených odborných pojmů. Popularizační přínos nula, lituji, ale je to tak.
nestrunaři si z článku žádnou informaci neodnesou
ZEPHIR,2007-10-13 15:57:01
Oni si z něj neodnesou žádnou informaci ani strunaři, a ty obrázky už neilustrujou strunovou teorii vůbec.
informační hodnota
uživatel,2007-10-13 21:43:42
'Není bez zajímavosti, že náš buk můžeme převrátit naruby, abychom skutečně viděli, že se jedná o hrdlo černé díry. A U-duální hrdlo černé brány je definované právě nilpotentními orbity U-duálního manifoldu. Zrovna tak jak jsou méně rozměrné brány pouhými poruchami v kalibračním poli jedné nestabilní brány vyplňující U-duální manifold, tak jakkoli zauzlované a libovolně rozměrné hrdlo černé brány je kondenzátem jednoho nestabilního U-duálního hrdla černé brány (elementem grupy kořenového systému U-duální algebry).'
Tak to určitě není bez zajímavosti a pokud se to nějakému brožovi nelíbí, protože to neuchopil, tak je to pouze jeho problém.
Tak to určitě není bez zajímavosti...
ZEPHIR,2007-10-13 22:08:58
Naštěstí je možný jednoduše prověřit, jestli nějakej model nebo představa (pro někoho) zajímavej je, nebo ne. Stačí se dotyčnýho zeptat, jaký další souvislosti v něm vidí. Nejlepší gradient kauzality je prostě ten, co nám umožňuje vidět největší počet dalších gradientů, zkrátka co nejvíc dalších souvislostí. A je vymalováno.
Strunová teorie předpovídá téměř nekonečnej počet možnejch řešení geometrie časoprostoru (nejakejch 10E+500, nebo kolik...), což efektivně znamená, že nepředpovídá nic, resp. že si je stejně efektivně můžem volit prakticky libovolně.
Nicméně éterová teorie říká, že ty co sou zajímavý je možný jednoduše prověřit dotazem, kam nejdál v čase a místě nám umožňujou dohlédnout. Je to jednoduchá optimalizační úloha: dejme tomu, že energie se šíří N-rozměrným prostorem a preferuje přitom gradienty jeho hustoty. Jakou ideální geometrii by ty gradienty měly mít se zřetelem na viditelnost co největší hustoty energie - koncentrace gradientů/částic na co největší vzdálenost v čase i místě? Částicovej model éteru je v zásadě simulace týhle optimalizační úlohy.
ad uživatel, který neumí číst
Pavel Brož,2007-10-14 13:37:26
Obsah mého komentáře sestával ze tří vět, a jelikož má čtenář podepsaný jako uživatel problém s jejich pochopením, pokusím se mu jejich význam přiblížit.
Ad věta první: "Velice lituji, obrázky jsou sice pěkné, ale nestrunaři si z článku žádnou informaci neodnesou (a to ani teoretičtí fyzici dělající např. kvantovou chromodynamiku či jiné nestrunové obory, vím to, protože se s některými znám)."
Tak o pravdivosti této věty se můžeme přesvědčit třeba tak, že se zeptáme třeba tří teoretických fyziků, kteří nedělají struny, ale jiný obor, a zeptat se jich třeba na to, jak by uchopili třeba právě onu pasáž citovanou z článku uživatelem. Navrhuji sázku o peníze, protože starým dobrým zvykem bývalo, že když někdo něco řekne, tak si za tím taky stojí a dokladuje to ochotou podstoupit ztrátu, pokud by se ukázalo, že jenom mluví do větru.
Ad věta druhá: "Nefyziky pak má asi ohromit výhradně to estetično obrázků, které by se daly stejně dobře připojit i k článku o jakékoliv jiné fyzikální teorii, tedy nejen strunové, a rádobyvysvětlující slovníček definující jedny odborné pojmy pomocí jiných, už nevysvětlených odborných pojmů."
Ano, podobných estetických obrázků jsou přeplněné např. populárně naučné knížky o chaosu, a souvislost vyobrazených struktur s teorií strun je nulová. Chcete snad říct, že tyto struktury by nemohly vzniknout v případě, kdy by se strunová teorie ukázala jako špatná? Nebo chcete říct, že nestrunová fyzika tyto struktury neumí vysvětlit i bez frází o U-dualitě a nilpotentních manifoldech?
A konečně ad věta třetí: "Popularizační přínos nula, lituji, ale je to tak."
Takže když si to shrneme, odborníkům nestrunařům článek nic neřekne. Pro nefyziky jsou termíny jako manifold, kalibrační symetrie, Casimirovy operátory, atd. už úplně španělskou vesnicí. Takže jediný význam by článek mohl mít pro strunaře, jenže to pak není popularizace, když se napíše něco, co je srozumitelné jenom uvnitř jednoho oboru. Takže chcete polemizovat o pravdivosti i této věty?
Takže milý uživateli, řekněte mi prosím, co na těch mých třech větách bylo nepravdivého. Anebo pokud mi třeba vyčítáte nedostatek nadšeného zápalu nad pro mě mírně infantilním patosem článku, tak se vyjádřete jasně, abych věděl, co Vám vadí. Speciálně pro Vás pak mohu příště napsat nějakou ódu či uronit slzu dojetí aspoň nad tou estetickou hodnotou, když už ta informační absentuje. To všechno pro Vás rád udělám, jediné, co by mi totiž vadilo, by bylo, kdyby ta informační hodnota začala scházet také v článcích mých oblíbených oslích autorů, jako je Jaroslav Petr, Josef Pazdera, Vladimír Wagner a dalších.
hodnota
slon,2007-10-19 10:38:32
Rozhodne nesouhlasim s tvrzenim, ze inf. hodnota prispevku je 0. Pane Brozi popularizacni zpracovani a inf. hodnota je neco uplne jineho a nemyslim si, ze Vy jste tady objektivni soudce na vsechno.
Napr. prispevky pana Wagnera jsou urcite mnohem stravitelnejsi pro masy, ovsem pro me osobne jsou neuveritelne nudne a povrchni.
:-)
Stanislav,2007-10-13 22:26:18
Nerozuměl jsem kromě předložek a spojek ani slovu, ale vypadá to hezky a zní to učeně ... snad se tu nicméně najde někdo, kdo to chápe a doporučí nám, vidlákům, kde se to dočíst srozumitelněji ... :-)
Zní to učeně....
ZEPHIR,2007-10-14 03:02:02
Přebarvit obrázek brokolice na fialovo a vydávat ho bezbrannejm laikům za "Ekvipotenciální plochu vůči konzistenční síle matematických formalismů definujících U-duální hrdlo černé brány vyplňující U-duální manifold" zavání podobným šamanismem, jako "siderický kyvadlo detekující rozložení morfogenetickejch polí hostitelský aury" v rukách šarlatánskýho léčitele.
http://lisgi1.engr.ccny.cuny.edu/~makse/NETWORK/brocoli.jpg
Pár pojmů z článku vysvětlenejch klasickou fyzikou
ZEPHIR,2007-10-14 04:19:50
struny, membrány, trojbrány, černá brána - brána je v éterový teorii vícerozměrná plochá membrána éterový pěny, vyznačuje se dvěma povrchovejma gradientama (časovejma dimenzema) těsně u sebe a je tvořená strunama asi tak, jako pletivo pro králíky drátama. Černá brána je velkorozměrová fluktuace éteru, anžto náš časoprostor vykazuje taky dvě dimenze, lze ho považovat za vícerozměrnou bránu. Podle některejch strunařů vznikl vesmír kolizí bran, čemuž v éterový teorii odpovídá srážka dvou fluktuací vakua při kolapsu černý díry. Materiál, kterej ji tvoři se začal hroutit a kondenzovat v kulovejch rázovejch vlnách, asi jako když krystalizuje kamenec z přesycenýho roztoku. Tam, kde se ty plochy střetly zkondenzoval éter do nový generace časoprostoru, vznikla žhavá kapka hustý hmoty, odpovídající černý díře, čili hustý hvězdě, ve který dnes bydlíme.
dráhový integrál - to je zobecnění principu variačniho principu pro integrál akce v Lagrangeově a Hamiltonově mechanice, popisující ustálený šíření hmoty a energie. Formalismus kvantový teorie, aniž si to strunaři uvědomujou, je založenej na Newtonově mechanice. Schrodinger, kterej svoji rovnici pro kvantovou mechaniku odvodil byl éterista a jak je o něm známo, z dalšího vývoje kvantový mechaniky dvakrát odvázanej nebyl. Ostatně každou teorii, která operuje s pojmy moment nebo energie jde převést na Newtonovu mechaniku, protože ta je na těchle pojmech založená. Podle éterový teorie kvantová mechanika popisuje Newtonovu mechaniku pěnovitýho prostředí, který zamícháním houstne tak, že se ve vzniklým žmolku energie začne interagovat s vlnou svý vlastní hustoty, s tzv. pravděpodobnostní vlnou. Jinak na kvantový mechanice nic záhadnýho neni.
kalibrační symetrie - hustota éterový pěny tvořící vakuum závisí na hustotě energie: čim víc se šlehá, tím je hustší podobně jako mejdlová pěna. Když se ve vakuu setkaj dvě nabitý částice, chovaj se jako prostorový víry a pak záleží na tom, jestli se - zjednodušeně řečeno - točej proti sobě nebo od sebe. Když se např. točej proti sobě (čili maj náboje opačnýho znamínka), jejich energie se v daným místě více nebo méně vyruší, pěna zřídne a částice jsou stlačovaný k sobě, protože okolní vakuum je hustší. Ovšem pozor, protože ty víry maji konečnej průměr, tohle platí jen dokud se nedostanou příliš blízko k sobě. Jakmile se prolnou, začnou se chovat jako dvě protisměrně otáčející se kolečka, když je položíme na sebe ´- jejich rotace se začnou naopak sčítat. Vidíme teda, že každý nábojový působení je na malej vzdálenostech kompenzovaný silou opačnýho znamínka, na týhle symetrii je založená např. teorie elektroslabý interakce.
Koncept kalibračních částic nebo pole znamená přibližně tohle: když spolu interagujou částice, vyměňujou si mezi sebou vibrace v podobě tzv.virtuálních bosonů. Ty se chovaj jako stojatá vlna, která zahušťuje nebo ředí vakuum mezi částicema a tím vyvolává sílu na dálku. V okamžiku, kdy je ale hustota energie dostatečně vysoká se tyhle virtuální bosony začnou chovat jako nový částice - fermiony, protože je tvoří tak hustý žmolky vakuový pěny, že začnou ovlivňovat šíření energie kolem sebe. To se projevuje jako dodatečný silový pole, jehož zahrnutím do teorie se kalibruje, čili zpřesňuje stávající formální model interakcí. Z logiky věci vyplývá, že každej fermion je současně kalibračním bosonem pro jistej abstraktní supersymetrickej typ pole a naopak. Kdybysme třeba elektrony strčili dovnitř neutronový hvězdy, kde je hustota pole srovnatelná s hustotou energie uvnitř eletronu, napůl by se v takovým prostředí rozpustily a začaly by jím šířit jako vlny, čili jako částice.
kořenový systém grupy V tak hustým prostředí, jako je éter uvniř černý díry existujou striktní geometrický pravidla pro obsazování prostoru částicema. Naštěstí je jde obvykle popsat strukturou nejtěsnějc uspořádaných vícerozměrnejch koulí, který se vzájemně dotýkaj. Jejich středy pak tvořej vektory množin, čili grup transformační operací (rotace, translace), popisující vzájemnou orientaci středovejch a dotykovejch bodů ve vzniklý mřížce. Prostorová grupa jde v éterový teorii snadno zobecnit na časoprostorovou. Např. to, že struktura fluktuací temný hmoty ve vesmíru odpovídá sférickýmu dodekahedronu odpovídá právě geometrii vzájemný kolize časoprostorovejch bran při kondenzaci vakua. Z míst, kde se ty sférický oblasti srazily ze začaly šířit nový oblasti a společně pak vytvořily tu fraktální pěnovitou strukturu, podobnou sítí vzájemně se prostupujících Platonickejch těles. Asi jako když do podchlazený vody nasypete ledový krystalky, s tim rozdílem, že v místech kde se kondenzační zóny střetnou může vakuum začít kondenzovat znovu. Podle éterový teorie při velkým třesku nevznikla jedna, ale hned několik generací vesmírů naráz.
Zbytek pojmů, zmíněnejch v článku
ZEPHIR,2007-10-18 02:33:21
kvantová superpozice - vlna energie v pěně, pokud je dostatečně intenzivní vibruje jako vlnovej balík, protože pěna mícháním houstne a energie se odráží od vnitřních stěn jako stojatá vlna na struně. Když se dva takový hustý vibrující žmolky energie spojej, vlna se přes ně začne přelejvat, jako by tvořily jedinou dvojnásobně dlouhou strunu. Tim se zdvojnásobí počet stojatejch vln a počet možnejch rezonancí, čar ve spektru atd. Zmnožování vibračních kvantovejch stavů (tzv. quabitů) je základem kvantových výpočtů na provázanejch soustavách.
kvantová rozplihlost - je důsledek kvantovýho provázaní mnoha částic současně, čili rozmazání řady rezonančních frekvencí do pásů, čili řady nahloučenejch jemnejch spektrálních čar.
Kvantová neurčitost - částice uvnitř kvantový pěny spolu interagujou na dálku prostřednictvím zakřivení časoprostoru, čili gradientů hustoty éteru. Odstrkujou se ze stejnýho důvodu, jako silně zakřivený malý kuličky rtuti: energie se snaží šířit rovnoměrně přímočaře, sledovat zakřivenou dráhu je pro ni nevýhodný, málo pravděpodobný. Velkej počet částic stačenejch do vysoký hustoty na sebe působí pod navzájem velmi malejma úhlama, což vede ke kvantovýmu chaosu. Je to podobný, jako když dlaně stačíme vší silou proti sobě: ruce se nám začnou třepat, protože rovnováha silovýho působení je špatně podmíněná úloha, kde se od sebe vzájemně odečítaj veliký čísla. Rozptyl velkýho počtu možnejch stavů spolu s chaotickým charakterem jejich vzájemnejch přechodů vede k neurčitosti při experimentálním stanovení jejich aktuální hodnoty.
Podle éterový teorie je kvantová neurčitost na mikroměřítku jakýmsi vzdáleným pohledem na budoucí stav vesmíru, do kterýho se zhroutí při tzv. space-ripu: do kvantovejch fluktuací doslova spadneme, resp. nás pohltí při opakování inflace za několik desítek miliard let. Na velkých vzdálenostech se kvantová neurčitost projevuje taky v polarizaci mikrovlnnýho záření a růstu počtu časovejch dimenzí v okolí černejch děr, což je pro změnu rudiment stavu vesmíru na počátku inflace, kdy časoprostor tvořilo mnoho časovejch i rozměrovejch dimenzí současně. Obě časový poloosy (minulost i budoucnost) sou spolu vzájemně propojený éterovou pěnou. Vesmír má tudíž nekonečně mnoho minulostí i budoucností a ke všemu jsou tyto navzájem propojený, byť nejednoznačně. Vesmír neni tudíž ani přísně cyklickej, ani jednoznačně monotónní - je to procházka po povrchu pěny, kde se můžeme kdykoliv octnout v původním místě, ale taky vůbec nikdy nemusíme. Všimněte si, že ta pravděpodobnost je velmi malá, i kdyby náš vesmír tvořil jen docela malej kousek pěny, protože v pěně je spousta cest, jak z jednoho místa doputovat do druhýho.
modulární prostor - je v intencích éterový pěny časoprostor uprostřed bublin, čili mezi membránama bublin. Díky chaotickýmu charakteru částic, který ho tvořej existuje se takovým prostorem energie nešíří, chová se jako prázdno (nularozměrnej) resp. nekonečně dikonečně dimenzionální časoprostor současně. V souladu s tím existuje nekonečne mnoho způsobů, kterým se může časoprostor z takovýho stavu vyvíjet, výsledkem je ovšem nakonec vždy pěna, jen pokaždý trochu jiná.
nilpotentní orbitym, inkluze prostorů Podle éterový teorie je vakuum tvořený pěnou, jejíž bubliny sou vyplněný další pěnou, rekurzívně. Energie se šíří převážně membránama pěny, odtud snadno dospějeme k představě vnořených časoprostorů. Jednotlivý urovně pěny se navíc navzájem částečně prolínaj a součet všech příspěvků tvoří to, čemu se v článku říká "výsledný fázový prostor"
U=dualita Éter se chová jako superkritická pára, čili jako elastická kapalina. Její pohyb jde v zásadě popsat dvěma způsobama: jednak vibrací bublin v pěně, který se vzájemně smrskávaj a rozpínaj (S-dualita), druhak jako víření kapaliny kolem membrán pěny (toroidální dualita). Je nutný si uvědomit, že jak model vibrující kvantový pěny superstrunový teorie, tak vírovej model spinový sítě smyčkový teorie jsou intuitivně uhádnutý duální modely/pohledy na tu samou realitu, kterej se ve svý podstatě nijak neliší od chování docela obyčejný superkritický páry, kterou se třeba pohání turbíny. Jenom fyzici si až dosud nebyli schopný uvědomit, co vlastně popisujou, nicméně jejich teorie obecný rysy éterovýho modelu už dávno obsahujou a jde je na jeho základě snadno a intuitivně sjednotit.
varieta - v podstatě tvar bublin/fluktuací éteru. Vzniká vždy fázovou transformací, čili kondenzací éteru, když éter na nějakým místě zhoustne natolik, že se energie začne odrážet od vnitřních stěn a její šíření se izoluje do vymezenýho časoprostoru. I povrch kapky vody je svým způsobem časoprostorová varieta pro mechanický vlny, šířící se povrchem kapky. Hypotetická vodoměrka, žijící na povrchu vodní kapky ji může považovat za svůj omezený avšak neohraničený lokální časoprostor.
zauzlované hrdlo - Éterová pěna je v neustálém pohybu, přičemž v zásadě víří a současně vibruje a to tak, že velký bubliny postupně kolabujou, zatimco malý bubliny rostou, až si navzájem vyměněj místo (topologicky jde o inverzi časoprostoru, časový dimenze se stanou prostorovýma a obráceně). Tomu okamžiku se říká velkej třesk, éter je při něm tvořenej supersymetrickou gravitonovou pěnou, která nemá ani vnější, ani vnitřní povrch. Stav vesmíru mezi tím je stavem, ve kterým zrovna bydlíme a sklouzáváme přitom do jednoho z mnoha možných scénářů dalšího vývoje vesmíru jako hrdlem mnohačetný Kleinovy láhve. Je to možná snazší si představit, než popsat: dejme tomu, že vesmír je tvořenej růžovou pěnou, jejíž bubliny sou vyplněný zelenou pěnou a zelený bublinky expandujou, zatímco růžový se smrskávaj tak dlouho, až je výsledkem (v případě, že ten proces proběhne ideálně) zelená pěna, vyplněná tou růžovou. Pak si představte, že těch úrovní je několik a všechny se navzájem prostupujou a vibrujou a výsledkem je to, co můžeme pozorovat v současným vývoji vesmíru.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
