Zvětšit obrázek

Skákající sekvence si hopsají i mezi druhy - například mezi prosem a rýží.

Významnou část zmatku v genomech mají na svědomí skákající sekvence, transpozony. Ty se opravdu dovedou na jednom místě v genomu vystřihnout a skokem přemístit jinam. Například celých 44% našeho genomu tvoří transpozony a jim podobné repetitivní sekvence. Většinou jsou rozbité a zamrzlé, ale zhruba pět setin procenta z nich je dodnes aktivní. Občas skočí na nevhodné místo a povede se jim tak spustit rakovinu nebo podobnou čertovinu. Proto jsou skákající sekvence docela v centru pozornosti molekulárních biologů. Taky je čím dál jasnější, že skákající sekvence samy od sebe skáčou nejen uvnitř genomu, ale i mezi druhy, což usvědčuje ze lži Greenpeace ve věci GMO.

Zvětšit obrázek

Animesh Ray

Animesh Ray z kalifornského Keck Graduate Institute nedávno se svými kolegy zjistil, že skákání hopsavých sekvencí kupodivu nezpůsobuje větší problémy v místě odkud skáče (anglicky kouzelně launching pad region). Jako modelový druh posloužil huseníček (Arabidopsis thaliana), pročež lze závěry studie i šířeji využít pro problematiku GMO rostlin.

Badatelé přišli na stopu šikovného reparačního mechanismu, které takto vzniklé díry dovede zručně zacelit, aniž by vzniklo nějaké závažné poškození DNA. Dotyčný mechanismus je podle všeho velmi starobylý, protože velmi podobná záležitost funuguje například v imunitním systému savců. Pokud nejde o náhodnou podobnost vytvořenou přírodním výběrem dvakrát nezávisle a skutečně jde o molekulární mechanismus zděděný od společného předka, pak mu musí být nejméně 1 a půl miliardy let. Tolik času už uplynulo od doby, kdy se podle molekulárních hodin rozešly cesty předků linie rostlin a linie živočichů. Jestli to tak opravdu bylo ukáže až detailnější fylogenetická analýza.

Prameny:  ScienceDaily 11.10.2007, Wikipedia