Zvětšit obrázek

Pastevci ze severní Keni si musí testosteron hlídat.

Lidé mají většinou představu, že se chovají podle své vlastní svobodné volby. Vnějšího pozorovatele ale samozřejmě ihned upoutá jeden poněkud nápadný detail, totiž, že přes proklamovanou svobodu volby lidé jednají velmi předvídatelně a hlavně, velmi a velmi stejně. Z pohledu jednoho člověka to tak pěkně nevyzní, když se ale prostuduje lidí spousta, jeden se často ani nestačí divit.

Zvětšit obrázek

Testosteron, zákeřný hybatel našich životů.

Na první pohled existuje nepřeberné množství různých způsobů chování, které jsou teoreticky plně v lidských možnostech, přesto je naprostá většina lidí okázale ignoruje. Muži si obvykle neberou staré chudé ošklivky, rodiče se obvykle nestarají o slušné, ale cizí děti a ženy si rozhodně cíleně nevybírají neúspěšné muže bez smyslu pro humor. A to i přesto, že jim to nezakazuje žádný zákon.

Právě takové věci zahrnuje biologická podstata lidské přirozenosti. I když se to intelektuálům jistě nebude zamlouvat, z pohledu genů a biologického dědictví našeho druhu zrovna nezbývá příliš mnoho místa pro svobodnou vůli. Lidé se nechovají, jak chtějí, jen si to namlouvají, aby příliš neutrpělo jejich ego. Chovají se tak, jak je v průběhu evoluce naprogramovaly geny. Mimo jiné, hezky to dokládají i četné pozoruhodné práce o tom, jak situace v našem okolí ovlivňuje hladiny neurotransmiterů a hormonů. Tím se naše chování zásadně mění a to zcela mimo naše přání a domnělou vůli.

Zvětšit obrázek

Jamajští rastové jakbysmet.

Přesně v tomto duchu vyznívají dvě nedávné studie, jejichž vedoucím byl Peter Gray z University of Nevada. Jde o jeden z prvních výzkumných projektů, který v oblastech mimo Severní Ameriku sledoval změny hormonů jednak u zasloužilých otců v porovnání s bezdětnými muži a pak také u mužů žijících v dlouholetém svazku v porovnání s osamělými muži. Naprostá většina výzkumu vlivu okolností na lidské hormony totiž probíhá na severoamerickém kontinentu. I když je na místě podezření, že v tomto ohledu rozličná lidská etnika dopadnou stejně, přeci jen je elegantnější mít data i z diametrálně odlišných kultur, než je kultura samotných vědců.

První výzkum proběhl v Africe, kde badatelé sledovali pastevce ze severní Keni. Porovnávali zde hladiny testosteronu ve vzorcích slin mezi osaměle žijícími muži, muži s jednou manželkou a také muži s více manželkami. Celkem zpracovali data o 205 samcích ve věku 20-39 let.
Stejně jako v počítačové civilizaci Severní Ameriky, i u pastevců z Keni měli muži s jednou manželkou očividně nižší ranní i odpolední hladiny testosteronu, než ti srovnatelně staří svobodní. Pozoruhodné je, že starší pastevci s více manželkami měli testosteronu ještě méně. Pánská výkonnost je evidentně nepřímo úměrná tíze rodinného života.

Tohle je další hřebíček do rakve scestné představě, že je pro muže výhodné žít ve společnosti tolerující mnohoženství. Smutný omyl, šířený možná ženami, pro které to doopravdy výhodné je. Muži jsou na tom neuvěřitelně biti. Jednak na každého samce s harémem o X ženách nevyhnutelně připadá X-1 mužů bez ženy, ale jak je vidět, i pro onoho majitele harému je to biologické peklo.

Zvětšit obrázek

I mormoni nakonec přišli na to, že mnohoženství není moc cool.

Druhá Grayova studie proběhla na Jamajce, kde badatelé zkoumali hladiny testosteronu a spolu s ním i prolaktinu, oxytocinu, kortisolu a vazopresinu. Studie zahrnula celkem 43 mužů ve věku 18-40 let. Část z nich byla bezdětná, část z nich byla otci navštěvujícími své děti a zbytek tvořili otcové dosud žijící s nejmladšími dětmi.

Zvětšit obrázek

Registrovaná partnerství jsou v hormonových studiích další na řadě.

I v tomto případě se potvrdila data ze Severní Ameriky. Také na Jamajce mají otcové navštěvující své děti zřetelně méně testosteronu, než osaměle žijící muži. Rovněž vyšlo najevo, že hladina prolaktinu, což je hormonální protihráč testosteronu, stoupá už po 20 minutách setkání otce s potomkem a také že hladina vasopresinu je nejvyšší u otců s nejmladšími dětmi. Vasopresin je přitom mimo jiné hormon utužující partnerské vztahy a zvyšující samčí agresivitu vůči jiným samcům.

Jak je vidět, sociální situace ovlivňuje hormony a s nimi naše chování i mimo svět euroatlantické civilizace. I pastevci v Keni a jamajští rastafariáni jsou jenom loutky v rukou svých hormonů a skrze ně svých genů. Poučení by si měli vzít i namakanci - s rodinkou je lepší počkat až na závěr svalnaté kariéry.

Pramen:   ScienceDaily 11.10.2007.