Jako v pohádce o perníkové chaloupce si museli připadat zoologové Pavel Stopka z Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze a David Macdonald z Oxford University, když zjistili, že si myšice křovinné značkují cesty ve svém revíru podobně jako pohádkový Jeníček, který ráno u potoka nasbíral oblázky a na výpravě do hustého lesa je trousil jako orientační značky.

Myšice žijí v blízkosti lidských příbytků a takové pšeničné pole jim sice nabízí dostatek potravy, ale pro zvíře, které bez ocásku měří asi 10 centimetrů, není těžké se v něm ztratit. A to může být životu nebezpečné ve chvíli, kdy se o myšici začne zajímat lasice nebo poštolka. Drobné zvířátko má jedinou šanci – co nejkratší cestou pelášit do bezpečí své nory. Aby se mu snáze hledala cesta, staví si myšice na svých průzkumných výpravách „ukazatele“. Jsou jimi hromádky barevných lístků, prázdných šnečích ulit nebo nápadné větvičky. Podle nich najde myšice rychle cestu jak do nory, tak i zpátky na místo, odkud musela prchnout před útočícím nepřítelem. I to má svůj význam, protože myšice mohla ve zmatku opustit vydatný zdroj potravy nebo měkoučké výstelky pro svou noru.

Stopka a Macdonald si ověřili svou teorii o stavbě „majáků“ v pokusech, při kterých drželi myšice ve výbězích. Zvířata měla k dispozici malé plastikové terčíky a svědomitě si jimi značila cestu, když se vydávala na průzkum vzdálenějších částí výběhu. Když zoologové myšici vyrušili a navodili tak situaci podobnou útoku dravce či šelmy, prchaly myšice podle značek nejkratší cestou „domů“.

Lidé si tímhle způsobem vypomáhají celkem běžně. Když hledáme ztracené klíče na rozlehlém trávníku, tak si také označíme prohledaná místa třeba prázdnou lahví nebo plechovkou, abychom se nakonec nezamotali a nehledali pořád dokonale jen na jednom místě. Myšice tento trik zvládly také. Je to první případ ze zvířecí říše, kdy si živočich buduje optické orientační značky. Mnoho tvorů se orientuje podle pachových značek z moči nebo trusu, ale myšicím se zřejmě „voňavá orientace“ nehodí. Jednak se taková pachová značka nedá v případě potřeby „zrušit“ a jednak může sloužit jako vodítko šelmám, které mají rovněž velmi dobrý čich.  

  

Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) je prvním známým živočichem, který si buduje v krajině orientační majáky.

Zdroj: Stopka, P. & Macdonald, D. W. Way-marking behaviour: an aid to spatial navigation in the wood mouse (Apodemus sylvaticus). BMC Ecology, 2003. Publikováno online na www.biomedcentral.com/1472-6785/3/3.