Octomilka tak získala více než milion písmen genetického kódu a v něm 1206 genů. Dodnes z nich zůstalo funkčních jen 28. Vědci však předpokládají, že i tento zlomek vypůjčených genů může v těle osvojitele sehrávat významnou roli.
Wolbachia patří k nejhojnějším bakteriálním cizopasníkům planety. Vědci odhadují, že žije v těle až tří čtvrtin všech druhů pozemského hmyzu. Obývá vnitřek buněk včetně vajíček. Nové pokolení se jimi tedy nemusí přímo nakazit. Může infekci zdědit po matce.
Intimní spojení bakterie a vajíček zřejmě stojí v pozadí překvapivě čilého pašování bakteriálních genů do dědičné informace hostitele. Buňky opravují poškozená místa své DNA a přitom mohou sáhnout i po úsecích cizí dědičné informace pocházejících z bakteriálního nájemníka. Vědci už na několik podobných případů narazili. Například v dědičné informaci čínského brouka zrnokaze našli tucet genů pocházejících z wolbachie.
Stejně tak se podařilo odhalit i přenos genů z wolbachie na červy. Objev Julie Dunning-Hotoppové však naznačuje, že podobné genetické směny jsou mnohem častější, podstatně rozsáhlejší a mohou pohánět evoluci živočichů.
Pátrání po propašovaných genech pocházejících od bakterií není jednoduché. Rutinní genetické analýzy používané pro čtení DNA neodhalí, zda je gen bakterie zabudován do dědičné informace hostitele a nebo zda gen pochází z bakterie, jež se připletla do analyzovaného vzorku.
Vědci nacházejí v přečtené DNA živočichů bakteriální geny poměrně často, ale většinou je vyhazují jako nežádoucí příměs. Tým Julie Dunning-Hotoppové octomilky „volných“ wolbachií zbavil. Vědci havajské mušky dlouhé měsíce léčili antibiotiky a analýzy prováděli, až když se octomilky wolbachie zcela zbavily.
Překvapivý nález v genomu havajské octomilky podnítil vědce k pátrání v dědičné informaci dalších živočichů. Celkem prohledali dědičnou informaci 26 tvorů a u tří druhů hmyzu a čtyř druhů červů narazili na geny pocházejících z wolbachie. Zatím není jasné, jakou roli takto získané geny sehrávají. Přenos dědičné informace z bakterie na hostitele je ale tak častý a rozsáhlý, že nějaký význam zcela jistě má.
„Genová burza“ se nemusí omezovat jen na wolbachii a její hostitele. Podobných těsných soužití živočicha a jeho bakteriálního parazita znají vědci celou řadu. Mšice hostí v buňkách těla bakterii Buchnera. Na hmyzí hostitele by mohla přenést své geny i Carsonella – cizopasník s primátem nejmenší známé dědičné informace mezi bakteriemi. Ve 160 tisících písmen genetického kódu si nese pouhých 180 genů.
„Tímto způsobem mohou organismy velmi rychle získat hotové geny a s nimi dostat i nové vlastnosti,“ řekl v rozhovoru pro časopis The Scientist jeden z autorů objevu „genetických matrjošek“ John Werren z newyorské University of Rochester.
Diskuze:
