Když dáte člověku na vybranou, zda dostane malou odměnu hned nebo velkou po chvíli čekání, vybere si druhou možnost. Zvířata nejsou něčeho podobného schopna.
Upřednostní okamžitý malý profit před větším ziskem, na který by musela čekat. Tahle představa je dnes už klasika. Na jejím základě vykládáme vznik lidské spolupráce. S její pomocí vysvětlujeme rozhodování lidí v ekonomických otázkách. Lidská trpělivost je prostě pojem.
V běžném životě člověk o platnosti učených pouček nejednou zapochybuje. Například na dálnici řeší mnoho řidičů dilema: pomalu a bezpečně a nebo rychle a nebezpečně? celkem jednoznačnou volbou rychlé a nebezpečné jízdy. Kde je ona pověstná lidská trpělivost a kde je ochota počkat na vyšší zisk (tj. na vyšší vyhlídku dostat se do cíle cesty vcelku)?
Pochyby do představ o lidské trpělivosti vnáší i studie týmu vedeného Alexandrou Rosatiovou z lipského ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii publikovaná v Current Biology.
Nechuť čekat na větší odměnu projevovali ještě tak tamarini pinčí nebo kosmani bělovousí. Když dali vědci na vybranou bonobovi, zda si vezme dvě kuličky hroznového vína hned a nebo šest kuliček později, choval se bonobo velmi „ekonomicky“ a byl ochoten posečkat.
Šimpanzi byli při stejném testu ještě trpělivější.
Když vědci postavili do stejné situace lidské dobrovolníky a šimpanze, dopadlo to celkem překvapivě. Lidé volili mnohem častěji okamžitou byť menší odměnu. Šimpanzi byli podstatně trpělivější. Že by lidé o větší porci nestáli? Kdepak. Když dostali lidští dobrovolníci na vybranou mezi malou odměnou hned a velkou odměnou hned, volili jednoznačně větší odměnu. Takže závěr je jasný. Lidem se čekat nechce, i když by se jim to vyplatilo.
Ochota lidí k čekání na větší porci potravy je o něco vyšší než u tamarinů a srovnatelná s kosmany. Zajímavé výsledky přineslo srovnání ochoty lidí čekat na větší porci potravy a ochoty počkat na větší obnos peněz. Nešlo o horentní sumy, ale přesto čeká člověk na mince mnohem raději než na kuličky hroznového vína. (Že by proto, že si za peníze můžeme nakoupit podle vlastních představ? Například kuličky hroznového vína v jiné – rozuměj kapalné - formě?). Ani vyhlídka na peněžitý zisk nás však nedonutí čekat s takovou trpělivostí, s jakou šimpanz čeká na porci hroznového vína.
Rosatiová vyvozuje z výsledků studie závěr, že trpělivost a schopnost počkat na větší odměnu není ryze lidskou vlastností a její evoluční kořeny je třeba hledat v dobách, kdy se ještě neoddělily vývojové linie lidí a šimpanzů.
Poznámka Osla: Studie neuvádí výsledky pokusů, v kterých se mohli šimpanzi dočkat větší finanční odměny. Výsledek byl celkem očekávaný. Na peníze šimpanzi nečekají. Vědci to považují za důkaz nižší inteligence šimpanzů, kteří nechápou hodnotu peněz. Osel si dovoluje s touto interpretací nesouhlasit. Podle nás šimpanzi naopak cenu peněz dobře chápali, ale došli k závěru, že za prachy ta námaha s čekáním nestojí. Otázku, zda to není náhodou důkaz vyšší intelektuálních schopností šimpanzů necháváme otevřenou širší diskusi.
Pramen: Current Biology
I šimpanzi rozeznají zlý úmysl
Autor: Dagmar Gregorová (08.03.2022)
Šimpanzi svůj hlasový projev při kopulaci podřizují okolnostem
Autor: Josef Pazdera (22.06.2008)
Diskuze:
Design experimentu
Honza,2007-10-05 00:08:07
Jak už trochu nastínil N.A., z uvedeného textu nelze dost dobře pochopit, o co vlastně šlo a jak přesně experiment vypadal. V ekonomii se podobné experimenty dělají poměrně často a ví se, že jejich výsledek dost záleží na jemných detailech experimentu. Například, pokud subjekty nevěří, že dostanou skutečné peníze, ale že jde jen o nějaký vtip či hru, tak volí raději okamžitou byť menší odměnu. Podobně, pokud bych si pro odměnu měl přijít zítra, tak to čekání je navíc znepříjemněno tím, že ještě znova musím někam přijít atd.
Co se dobře provedeným experimentem může teoreticky zjistit, jaká je diskontní míra běžného člověka vůči šimpanzovi. Ale to není zas tak zajímavé srovnání, lepší by asi bylo srovnání člověka po celý život zavřeného v kleci s omezenou možností zábavy a víceméně monotónní stravou. Ale to lze asi těžko realizovat...
Přesně
Adolf Balík,2007-10-07 12:36:34
Ten experiment a jeho hodnocení vymyslel asi šimpanz. Ještě mohli zkusit několik skupin lidí. Nejtrpělivější by se ukázali bezdomovci, kteří by poměřovali svůj čas při prohledávání popelnic, za který budou odměněni také vínem - ovšem zkapalněným v krabici. Ti by byli proto aspoň tak trpěliví jako tamarín či pavián. Nejnetrpělivějí by se ukázali investiční bankéři a úplně by propad správce imunizovaného portfolia penzijního fondu s čtyřicetiletou durací. :-)
Zaujala mě pasáž o trpělivosti řidičů na dálnici.
kirast,2007-10-04 23:34:28
Otázka "pomalu a bezpečně a nebo rychle a nebezpečně?" není podle mě správně položená. Pro mnoho řidičů je právě rychlá jízda odměnou. Platí za ni i spoustu peněz (drahá, silná auta a vysoká spotřeba pohonných hmot). Přece se o ni nenechají připravit. Pro mnoho jiných řidičů je důležitý čas. Obvyklý argument, že těch pár desítek ušetřených minut za to nestojí vypadá jinak u řidiče, který projede dálnici D1 třikrát za rok a jinak u řidiče, který tráví na dálnicích podstatnou část svého života. Ale i řidič, který jede po dálnici vyjímečně často volí rychlejší jízdu ne proto, že by byl netrpělivý, ale proto, že se chce vyhnout unavující jízdě za řidiči, kteří se "kochají" krajinou nebo jinak se nepředvídatelně chovají na silnici a jízda za nimi vyžaduje neustálou a napjatou pozornost. A není to, bohužel, zas tak vyjímečný jev. Potom mi ovšem srovnávání s trpělivostí bonobů poněkud nedomyšlené.
mno
vlada,2007-10-05 16:48:40
Obavam se ze draha a silna auta si neporizujeme az tak kvuli rychle jizde, jako spis k odliseni od tech co na ne nemaji (a tedy kvuli sexu). Cas je pochopitelne dulezity nejen pro ridice, ale zivot je (taky nejen pro ridice) jeste dulezitejsi. Jde o to ze ziskavam li vice casu rychlou jizdou, platim za to vyssim rizikem nehody, tedy rizikem zraneni ci smrti.
Kupředu
VC,2007-10-04 21:58:07
Dnešní člověk už není co býval. Každé čtvrté dítě je hyperaktivní, nesoustředěné. Podrážděnost, netrpělivost, strach, že něčeho nedosáhnu, že o něco přijdu je motorem dnešní civilizace masírované médii. Od opic se lišíme touto naší neschopností. Není se čemu divit, pohodlíčko ukončilo vývoj jedince Homo Sapiens. Lidi se chovají stejně jako termiti při výstavbě obydlí, nevidím rozdíl. Ta hrůza, snad i bolest z toho, kdybychom na chvíli zvolnili tempo a uvědomili si co činíme, k čemu a proč. Raději ještě více zrychlit ať utečeme před pravdou!
..razim novy heslo
jara cimrman,2007-10-04 16:50:12
,,,BUD TRPELIV JAKO SIMPANC.....prosim vas nerikejte o sobe ode dneska "s trpelivosti me vlastni"...lidi by si mysleli ze jste nejaka vopica nebo co.....
...a co napriklad
jara cimrman,2007-10-04 16:47:50
...a co napriklad Zdenek Nejedly...ten trpelive ceka na uznani a statni vyznamenani, jako nejakej bonob nebo kosman, dodnes....ten dal na frak v tomto pripade i simpancum....
Co takhle cena času?
N.A.,2007-10-04 13:48:40
Jediná přínosná informace v článku je, že jak tamarin tak šimpanz dokázali pochopit, že když počkají, dostanou větší odměnu.
Zbytek výzkumu je deformován různou cenou času šimpanze a člověka ve vztahu k různé hodnotě odměny pro oba testované subjekty. Cena času šimpanze, kteý jsa zavřen v kleci nemá celý den nic na práci je pochopitelně jiná než cena času lidského dobrovolníka.
Upřímně řečeno, čtyři kuličky hroznového vína navíc bych za pět minut čekání také nevyměnil.
S trpělivostí, jak ji obvykle chápeme, nemá takto pojatý výzkum mnoho společného.
Čekat kvůli pamlsku?
xb,2007-10-04 09:45:39
Vysvětlení výsledků výzkumu je v tom, že člověk má jiné priority než zvíře. Co byste si pomysleli o člověku, který je ochotný dlouho čekat kvůli pamlsku? Že nemá nic hodnotnějšího, čím by svůj čas zaplnil. Dobu čekání na peníze lze zřejmě jednoduše odhadnout podle hodinové mzdy daného člověka.
chápu
jarda petr,2007-10-04 10:10:00
Chápu, proč píšete anonymně. Pokud by váš šéf zjistil, že pracovní dobu nepovažujete za víc, než za čekání na mzdu, tak by s vámi asi rychle rozvázal pracovní poměr.
To asi ano, ale...
Bikkhu,2007-10-04 11:07:40
Šéfové mají vůbec zajímavý pohled na realitu který by stál za výzkum...
Například mají dojem že jejich podřízení chodí do práce z čisté radosti a proto jim není potřeba přidávat, v práci teda logicky zůstávají dobrovolně i po pracovní době, a protože to dělají kvůli tomu že je to baví tak jim za to není potřeba platit.
Největší odměna je pochvala vedoucího, a proto je potřeba s ní šetřit.
Nikdo si nemůže ani dovolit pomyslet na to aby změnil místo (když už náhodou tu drzost má tak to musí nahlásit minimálně rok dopředu)...
A koruna toho všeho je, že sami nadávají na svoje šéfy za to že dělají totéž.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
