Zvětšit obrázek

Kometa Encke zachycená kamerou sondy STEREO před zásahem od Slunce. Kredit – NASA

Komety se na svých drahách v pravidelných intervalech dostávají do blízkosti našeho Slunce. V těchto obdobích jsou vystaveny jakýkoliv známkám sluneční aktivity. Je zřejmé, že čas od času některá z nich je i zasažena koronálním výtryskem hmoty (CME) z mateřské hvězdy. Tato elektricky nabitá oblaka obsahují miliardy tun slunečního plynu a magnetická pole a pohybují se od Slunce rychlostmi miliónů kilometrů za hodinu.

Zvětšit obrázek

Ilustrace sondy STEREO-A monitorující sluneční erupci. Kredit – NASA

Nejčastějším známých návštěvníkem okolí Slunce je Enckeova kometa, jedna z nejznámější komet na obloze. Stejně jako kometa Halleyova nenese jméno svého objevitele, ale německého matematika a astronoma Johana Franze Enckeho, který v roce 1821 spočetl její dráhu a zjistil, že kometa pozorovaná v letech 1786, 1795, 1805 a 1818 je jedna a tatáž. Kometa má totiž velmi krátkou oběžnou dobu – kolem Slunce oběhne jednou za 3,3 roku. Zároveň ji její dráha přivádí Slunci blíže než je oběžná dráha Merkura. Znamená to tedy, že ve srovnání s ostatními má velkou „šanci“ být zasažena výtryskem hmoty ze Slunce.

Astronomové předpokládají, že k takovým jevům skutečně dochází, ale až dosud neměli v rukou přímý důkaz. Nyní jim ho poskytla kosmická sonda STEREO –A, jež společně se svým dvojčetem STEREO-B simultánně pozoruje naší mateřskou hvězdu. A 20. dubna letošního roku zachytila fantastickou kolizi. „Když jsme to uviděli, ztratili jsme řeč,“ říká k tomu Angelos Vourlidas (Naval Research Laboratory, Washington). Video poskládané ze snímků kosmické sondy totiž ukazuje, jak je kometa zasažena koronálním výtryskem hmoty jež posléze utrhne její ohon.

Video 7MB AVI zde.

Zvětšit obrázek

Série čtyř snímků ukazuje Slunce a komety v jeho blízkosti. Na třetím snímku je vidět utržení kometárního ohonu. Kredit – NASA

CME sice obsahují extrémní množství hmoty a energie, ale to je rozloženo v obrovském prostoru. Proto je hustota uvnitř CME relativně malá. Vědci uvádějí, že kolize oblaku s kometou je jako bychom na kometární ohon hodili pavučinu. Mechanický tlak vyvinutý CME je pouhých několik nanopascalů. Těžko si představit, že by takový tlak dokázal odvanout kometární ohon, ač i ten je extrémně řídký.

„Věříme, že vysvětlením je ‘magnetická rekonexe’, uvádí Angelos Vourlidas. K ní dochází v případě, kdy jsou magnetická pole komety a CME opačně orientovány. V okamžiku „srážky“ dochází k přepólování magnetického pole komety tak, aby obě dvě byla spřažena. A přitom se uvolňuje obrovské množství energie, jež utrhne kometě ohon. Kometa je na tom v těchto okamžicích podobně jako naše Země. „Kometa vlastně prodělala geomagnetickou bouři,“ říká Vourlidas. V zemské atmosféře se při takového kolizi s CME mimo jiné vytvářejí polární záře.

Zvětšit obrázek

Enckeova kometa 12. listopadu 2003. Kredit – G. Rhemann a M. Jäger

Vědcům se tak trochu nečekaně nabízí další nástroj pro studium komet. Podobně jako jiná sluneční sonda SOHO, může i STEREO přinést nové poznatky o těchto tělesech. „Ačkoliv je STEREO primárně určeno pro studium CME a jejich vlivu na Zemi, doufáme, že tento zásah komety Encke umožní vědcům studovat také komety,“ uvádí k tomu Mike Kaiser (NASA Goddard Space Flight Center), který je vědcem projektu STEREO.

Analýza dat pokračuje. Snímky získané kamerou Heliospheric Imager tvoří jen zlomek dat, která vědci o CME zasahující kometu získali. Kompletní data by jim měla umožnit poznat interakci CME a komety do nejmenších možných detailů.

Grafická animace rekonexe magnetického pole – MPG, 10 MB,  kredit – NASA

Detailní video komety v okamžiku kolize – MPG, 6 MB, kredit – NASA

Zdroj:
NASA