Zvětšit obrázek

Lebka lva (A) je pro trhání kořisti uzpůsobena velmi dobře. Ale Smilodonovy slabé čelisti měly problémy jak s trháním kořisti „třesením“ (B), tak i kroucením (C) nebo pouhým tahem dozadu (D). PNAS

Čelisti šavlozubých velkých koček nepředstavovaly pro kořist takové nebezpečí, jak by se mohlo při prvním pohledu zdát. Australští vědci pomocí počítačové modelace prověřili síly, které působily na lebku „šavlozubého tygra“ druhu Smilodon fatalis (s tygrem měl společné jen zařazení ke kočkovitým šelmám), který žil ještě před 8000 roky v Jižní i Severní Americe a mohl tedy nahánět hrůzu tamějším paleoindiánům. Smilodon o hmotnosti 230 kg vyvinul svými obřími špičáky (délka korunky asi 20 cm) při skusu sílu asi 1000 Newtonů. To je asi třetina síly skusu zhruba stejně velkého dnešního lva. Smilodon vyvinul při skusu sílu srovnatelnou s dnešním jaguárem. Ten ovšem dorůstá hmotnosti zhruba 80 kg.

Klíčem úspěchu šavlozubých koček byly právě jejich velké špičáky, které usmrtily kořist, i když čelisti nevyvinuly příliš velkou sílu. Způsob lovu, jaký praktikují dnešní šelmy, byl pro šavlozubé kočky nedostupný. Jejich kořist umírala na „bodné rány“ způsobené špičáky. Smilodon nedokázal kořist dlouho pevně svírat v čelistech. Sílu jeho útoku ale dodávaly i mocné svaly krku a velká tělesná hmotnost. 

 

Pramen: PNAS