Zvětšit obrázek

Ne nějaké oteplování, ale doba ledová je opravdovou zkouškou charakteru.

Kolem globálního klimatu se hodně mluví. Někdo si nadšeně notuje, jak je ta dnešní klimatická změna hrozná a jaké všechny katastrofy přinese, jiný o tom zase s úsměvem pochybuje. Stále dokola se omílají stejné věci, padají stejné argumenty a proti nim zase ty stejné námitky. Pro náhodného pozorovatele je to už nejspíš umrtvující.

Zvětšit obrázek

Současné módní zálibě v ledu poněkud schází šťáva.

Proto možná nebude od věci použít klasikův „úkrok stranou“. Čert vem stokrát omleté fakty. Příznivci globálního oteplení se budou dál oteplovat a skeptici budou stejně tak dál krčit rameny. Zajímavé by ale mohlo být něco, o čem se v souvislosti s globálními změnami klimatu nemluví.

Dalo by se čekat, že v době oteplovací horečky budou na výsluní zájmu veškeré věci související s klimatem, natož takové, které se dotýkají velkých klimatických změn. Kupodivu to tak ale není. Je toho víc, ale nápadná je především absence jednoho velikého klimatického tématu, o němž by mělo být pořád slyšet, ale přitom je až na občasné výkřiky jenom mrazivé ticho po pěšině. Jsou to ledové doby.

Od konce velkých dinosaurů na přelomu křídy a třetihor se naše rodná planeta více méně neustále ochlazuje a globální klima se stává neklidnějším. V závěrečném období třetihor - pliocénu nejprve docházelo k relativně rychlým, ale zase na druhou stranu nepříliš výrazným výkyvům klimatu s periodou 23 000 tisíc let. Svět byl o dost teplejší a vlhčí, než je dneska, Arktida nebyla zamrzlá a v Africe nebyla žádná Sahara. Pak se před 2,5 milióny let něco stalo, svět se ještě víc ochladil, voda se navázala do ledu a všude bylo víc sucho. Klima se rozkolísalo a přišly první rozeznatelné ledové doby. Zatím měkké a relativně krátké, s intervalem 41 000 let. Během těchto kratších ledových dob skončily třetihory a rozběhly se čtvrtohory, období pleistocén. Přibližně před 900 tisíci lety se ledové doby najednou dramaticky zdrsnily a protáhly se na cyklus 100 tisíc let, což podle všeho trvá dodnes.

Zvětšit obrázek

Zatím poslední zalednění severní polokoule. Naštěstí se něčeho takové nejspíš nedožijeme.

Jak je možné, že se o tomhle v dnešní klimatické době prakticky vůbec nemluví? Vždyť jde o ohromující změny klimatu, které se nás velmi těsně dotýkají. Důvodů je určitě víc. Rozhodně se nehodí příliš zdůrazňovat statisíce let chladu a mrazu, když je tak populární oteplování a tání. Zároveň asi není dvakrát taktické upozorňovat na gigantické a překvapivě prudké proměny klimatu, které nade vší pochybnost probíhají od dob, kdy moderní člověk ještě neexistoval a naši předci se zmohli tak možná na louskáček na ořechy. A je to i velice nebezpečné téma, pokud jde o naši zářnou budoucnost. Dosud nikdo nedoložil, že by cyklus ledových dob skončil. Přestože se názory různí, tak podle toho, co o průběhu ledových dob víme, tak led přijde, bude to brzo a bude to stát za to. I kdyby naši potomci zatopili veškerou literaturou o hrozbě globálního oteplování, tak je na místě obava, že to nebude stačit.

Hlavním důvodem, proč klimatofilové o největší klimatické bombě posledních 10 miliónů let hrobově mlčí, je ale ještě něco jiného. Dodnes totiž netušíme, co je vlastně příčinou ledových dob, ani co způsobuje často velmi intenzivní změny klimatu uvnitř ledových i meziledových dob. A to je samozřejmě problém. Pak je docela ožehavé tvrdit, že soudobou změnu klimatu působí moderní civilizace, když nemůžeme vyloučit možné mimolidské vlivy, protože přesně neznáme klíčový mechanismus řídící klima poslední statisíce let.

Něco tu a tam pravda víme. Na cyklu ledových dob se jistě podílejí různé změny dráhy Země kolem Slunce, čili takzvané Milankovičovy cykly, dráha Slunce a jeho planet kolem středu galaxie, pohyby kontinentů a jejich zalednění, kolísání aktivity Slunce, obíhaní Měsíce kolem Země, složení pozemské atmosféry, mořské proudy, dopady meteoritů a sopečná činnost, především erupce supervulkánů. Není ale jisté, zda je to všechno, ani není jisté, jaké jsou mezi těmito faktory vzájemné vztahy, natož který nebo které z nich by mohl být rozhodující. Obecný postoj klimatologů k ledovým dobám je – „zatím nevíme proč“.
Velmi zajímavě v této souvislosti vyznívá studie, kterou vedl Lowell Stott z University of Southern California v Los Angeles. Fanoušci oxidu uhličitého poslední dobou dělají z této prosté molekuly univerzálního nepřítele a univerzálního pachatele všech změn a protivenství, která se naší planetě přihodila od jejího vzniku, pochopitelně včetně ledových dob.

Zvětšit obrázek

Hladina atmosférického CO2 a cyklus ledových dob. Dřívější, dnes potvrzená představa. I fanoušek oteplování snad vidí, že CO2 následuje změnu teploty, nikoliv naopak.

Badatelé se zaměřili na roli oxidu uhličitého v konci zatím poslední doby ledové. Každá ledová doba pochopitelně končí vzestupem teploty a byly snahy do toho namočit nešťastný oxid uhličitý. Stott s kolegy analyzoval izotopy kyslíku s informací o teplotě a izotopy uhlíku s informací o stáří ve vzorcích bentických a planktonních dírkonošců (Foraminifera) pocházejících z tropického Pacifiku poblíž Filipín.

Podařilo se jim přesvědčivě prokázat, že zásadní oteplení hlubokomořských vod o 2 stupně Celsia před 17 až 19 tisíci lety předcházelo nejméně o 1000 let nárůst atmosférického oxidu uhličitého.

Zvětšit obrázek

Pozemské klima během posledních 5 miliónů let. Rozhodně žádná nuda.

Takové oteplení se odehrálo nejspíš v Antarktidě a podle autorů z něj plyne jediný rozumný závěr – že nárůst oxidu uhličitého na konci zatím poslední doby ledové není příčina, ale důsledek oteplení.

Autoři by se zjevně neradi stali terčem nenávistných kampaní a tak ustrašeně podotýkají, že tehdy byla situace na Zemi jiná než dnes, a že oxid uhličitý je jistě velice, velice důležitý. Co ale nemůže sebeopatrnější vykrucování zakrýt je fakt, že onen zlý oxid nyní už prakticky jistě můžeme vyloučit jako hlavního hybatele klimatu ledových dob. A proč by měl tak jednoznačně a výhradně hýbat klimatem dnes, když stále nevíme, co a jak řídí globální klima ledových dob? Je asi na každém, nakolik se nechá přesvědčit.

Prameny: Science online 27.9.2007, Wikipedia.